Nechci si utahovat řemen u kalhot, pane prezidente!
Druhou část českého politického nebe tvoří strany vládní koalice a významná část mimoparlamentní opozice, ať už se jedná o KSČM, ČSSD a SocDem a d.. Tito všichni různou měrou usilují o rozumnější přístup zejména ke zbrojení a k řešení konfliktu na Ukrajině. Prezident Pavel a spol. jsou naopak nesmiřitelní. Je prý potřeba dál platit válku na Ukrajině, což by prakticky znamenalo, že tam nikdy nenastane mír. Neboť zbrojaři přes své četné pomocníky v české politice a v mainstreamových médiích budou vždy dokazovat, že je potřeba Rusko zničit, coby nebezpečí světovému míru. Prostě, jak kdysi vtipně poznamenal jeden rabín z New Yorku: nastane takový boj za mír, že nezůstane kámen na kameni. A protože tento politický směr zatím převládá v hlavních zemích západní Evropy, budou mít lidé kolem Pavla vždy na koho se obracet. A s kým rozehrávat svoje hry v mezinárodním měřítku ve prospěch zbrojení a zbrojařů.
České veřejnosti musí být jasné, o co proválečné straně jde. Nejde jim o nic menšího, než abychom ze svého státního rozpočtu perspektivně vynakládali přes 400 miliard ročně na vojenské a s armádou související výdaje.
Je proto potřeba do omrzení opakovat to, co významná část české veřejnosti dosud nepochopila. A sice, že oněch více než 400 miliard korun každoročně, tedy v přepočtu z 5% HDP, bude prakticky znamenat vynaložení každé páté koruny z vytvořených příjmů státního rozpočtu na válečné účely. A tím samozřejmě bude potlačován růst dalších výdajů státu. Se všemi dopady, které to bude mít na život a životní úroveň české společnosti.
Kávová sedlina, jež se sešla na festivalu v Karlových Varech, uspořádala nezasloužené ovace prezidentu republiky, coby svému hrdinovi. Ten přeci prosazuje vítěznou válku s Ruskem až do posledního ukrajinského vojáka a zejména prosazuje vynakládání horentních výdajů na zbrojení. Někteří z těch, kteří se považují za součást této lepší české společnosti, jinak festivalové klaky prezidenta, jež je připravena kdykoliv vyhvízdat kohokoliv z členů současné české vlády a naopak uspořádat ovace prezidentovi Pavlovi, dříve komunistickému rozvědčíkovi, má přitom fakticky stejný sociální statut, jako jimi tak pohrdaní "dezoláti". Velká část z těchto lidí, která dává najevo až nepochopitelnou nenávist vůči Babišově vládě, bude mít v případě astronomického růstu vojenských výdajů, až na úroveň 5% HDP, stejné problémy se zajištěním kvalitní školy pro své děti jako "dezoláti". Budou mít stejné problémy, jako jimi tak pohrdaní "dezoláti" při zajišťování kvalitních zdravotnických služeb pro svou rodinu i pro sebe. A mohl bych pokračovat dále.
Bude to těžký úkol pro vládu, přesvědčit politicky swingující část české veřejnosti o tom, že její politika zdrženlivosti ve vojenských výdajích je správná. Že neuměrný narůst vojenských výdajů je mimo kapacitní možnosti českého statního rozpočtu a nic dobrého nepřinese. Jen prohloubí majetkovou a finanční diferenciaci české společnosti. Jasněji řečeno, že bohatí budou ještě bohatší a ti příjmově slabší než ti bohatí, budou ještě slabší. Pokud jde o bohatství, nemám na mysli běžného příslušníka střední třídy, který většinou jako majetek vlastní byt, jenž buď pořídila předchozí generace anebo, který získal výhodnou privatizací bytového fondu v některém z českých měst a nebo, který si před lety za pŕijatelných finančních podmínek sám koupil. Ať je to jak chce, v každém případě mu vlastnictví bytu či rodinného domu generuje jen další náklady. Takže i když jeho byt má hodnotu několika milionů korun, neznamená to, že tento člověk je reálně milionářem. Jeho třídní status se vlastně blíží těm, kteří nic nemají. Když mluvím o bohatství,
mám na mysli spíše ono 1% české společnosti velmi bohatých lidí, které ovládá zhruba třetinu veškerého majetku, jenž se v Česku nalézá. To platí o nemovitém majetku.
A ovládá 58 % veškerého finančního majetku v Česku. Obávám se ale, že Babišova vláda nebude schopná se pustit do potřebných změn v daňovém systému tak, aby občané patřící ke střední třídě anebo k nízkopříjmové skupině obyvatelstva, nemuseli žít v každodenních obavách o kvalitu života svých rodin. Zatímco politika Pavlovy opozice směřuje jednoznačně k utahování opasků.
Obávám se, že Babišova vláda nebude mít odvahu a ani to nemá ve svém programu, přijít s potřebnými změnami v oblasti daní. Jasně řečeno, nebude schopna prosadit daň z majetku, např. ze všech majetků nad 50 milionů korun. A nebude schopna ani zrušit daňové výjimky učiněné v předchozích letech
ve prospěch nejbohatších, jež jsou do nebe volající. A které připravují státní rozpočet každoročně o mnoho miliard korun. Asi nebude ani schopna prosadit daňovou progresi, která by dala možnost státnímu rozpočtu se trochu zotavit po šíleném hospodaření Fialovy vlády. Ta za čtyři roky své existence stačila nasekat nové dluhy za jeden bilion a 200 miliard Kč. A nejen to, nastavila do značné míry rozpočtové parametry Babišově vládě, tedy k vysokým schodkům státního rozpočtu i v dalších letech. Změnit tento stav během jednoho funkčního období vlády je prakticky nemožné. Takový ekonomický Einstein není, který by toto dokázal. Jedinou cestou je opravdu zásah do daní, který by snížil nerovnosti v české společnost. A také odstranil privilegia a daňové výhody skupiny nejbohatších.
Jejich zájmy bude ale nesmlouvavě obhajovat opozice vedená Petrem Pavlem...
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 92x přečteno



















Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.