Nakládal soudce Pacovský správně s odposlechy?

Mně překvapuje, k čemu se soudce doznal. Že si soudci pouštěli sami ty odposlechy bez přítomnosti advokátů. To se nedělá, při provádění důkazů je nutná přítomnost advokátů. A také by měla platit zásada veřejnosti jednání. Sám pan soudce zdůraznil, že tímto způsobem mohl lépe vyhodnotit údajné důkazy. Tedy tento způsob znevýhodňoval jak obhajobu, tak veřejnost. Soud měl vždy pozvat obhajobu na přehrávání, včetně všech, kterých se to týkalo. Měl být zvolen stejný postup jako u svědků, nebo při provádění rekonstrukcí. Při přehrávání odposlechů jde o rekonstrukci toho či onoho děje. Měli být vždy přizvání všichni účastnici. Zaprotokolovány jejich namítky.

Páni soudci i část veřejnosti vycházeji při hodnocení důkazů  z toho, že v psychologickém smyslu existují a jsou používány proti Rathovi tři důkazy: Všichni si rádi zjednodušujeme realitu, abychom ji mohli pochopit.

1) nalezený majlant, který svědčí o tom, že i když pan Rath nespáchal ten zločin, z něhož je obviňován, tak spáchal něco jiného, jinak by k takovému balíku nemohl přijít. Takže jeho odsouzení je morálně správné. Že se tedy nějakého zločinu dopustil. Ale je správné být odsouzen třeba za korupci, když třeba šlo o praní špinavých peněz?

2) výrok pana Kotta, je to v háji, je tu URNA. Ale s tímto výrokem nemá pan Rath nic společného, svědčí pouze o duševním stavu pana Kotta, že někomu na něco naletěl. Tedy že si něco s někým smluvil, a do toho zasáhl někdo jiný a že to odhalila třetí strana, a zděsil se, že URNA nečekaně překazila nějaké jeho  úmysly. Přece neřekl, že je to v háji, Ratha zatýká URNA;

3) zdivo Buštěhradského zámku mělo být dle soutěžního projektu mělo být omítnuto na metr tlustou omítkou. Ale o tom také pan Rath vědět nemusel.