Napětí ve sporu o Falklandy-Malvíny roste II.

Nynější argentinská vláda se distancuje od pravicové vojenské junty, vládnoucí v letech 1976 – 1983, která řešila spor válečnou cestou. V současnosti probíhají soudy s prominenty diktátorského režimu, kteří se dopouštěli na vlastním národu zločinů proti lidskosti. Administrativa prezidentky Fernández-Kirchnerové požaduje řešení sporu mírovou cestou v souladu s četnými rezolucemi OSN, vyzývajícími obě strany sporu k bilaterálnímu jednání. Nejen zprostředkovatelská mise generálního tajemníka OSN Pan Ki Muna, ale i Organizace amerických států, MERCOSUR, UNASUR, CELAC, Summity iberoamerických zemí, Summity Latinská Amerika-Arabské státy a Latinská Amerika-Afrika vyzývají k dialogu a neodkladnému řešení sporu o svrchovanost, což Londýn vytrvale odmítá a kontruje vypsáním plebiscitu o osudu souostroví, jehož obyvatelé jsou však potomky britských kolonizátorů a přejí si setrvání ve svazku s Londýnem. Právo ostrovanů na sebeurčení ani nezmínila žádná z rezolucí OSN.

V této otázce s argentinskou pozicí solidarizuje celá Latinská Amerika, a to nejen ústními proklamacemi, ale i skutky. Kupříkladu Uruguay – i přes trvalý britský nátlak – vydala oficiální komuniké odmítající „anglickou koloniální pozici v Latinské Americe.“ Britové se však připravují na těžbu ropy a zemního plynu v nedávno objevených ložiscích v moři severně od Falkland-Malvín a pokračují v prodávání licencí na rybolov. Země MERCOSUR (Brazílie, Argentina, Uruguay, Paraguay) proto přijaly rozhodnutí o zákazu vpuštění lodí s falklandskou vlajkou do svých přístavů. Britský ministr zahraničních věcí William Hague na toto téma hovořil se zástupci Brazílie, Chile a Uruguaye, avšak nenalezl u nich příliš pochopení. Jeho brazilský protějšek uvedl, že „Argentina by měla mít suverenitu nad Malvínami a podporuje rezoluci OSN, která vyzývá k jednáním o tomto problému.“

Pro plnění rezolucí OSN se vyslovily i Spojené státy, které „považují Otázku Malvínských ostrovů za bilaterální spor, který musí být vyřešen příslušnými vládami prostřednictvím diplomatického dialogu v souladu s doporučeními OSN, OAS a dalších mezinárodních a regionálních organizací.“ Podle Washingtonu Spojené království spravuje ostrovy od roku 1833 de facto, nikoliv de iure. Státní department (Ministerstvo zahraničních věcí USA) uvedl, že „odmítnutí britské vlády jednat s Argentinou o tomto sporu není rozumné a mírumilovné chování člena OSN se zvláštní odpovědností, vyplývající ze stálého členství v Radě bezpečnosti.“ Londýn tedy nemůže počítat ani s podporou Washingtonu, který ostrovy nazývá Malvínami, nikoliv Falklandami. Premiér Cameron je proto připraven posílit vojenskou přítomnost v jižním Atlantiku, „pokud by Argentina sáhla k dalším provokativním krokům.“ Pozdvižení vyvolalo prohlášení britského generála, že v případě války by Londýn v důsledku rozpočtových škrtů v resortu obrany těžko vyhrál a získal ostrovy zpět.  

I v britském tisku se vedou polemiky o budoucím osudu Falkland-Malvín a ne všichni novináři zastávají striktní postoj Cameronovy vlády. Ačkoliv 57 % veřejného mínění podporuje ostrovany, kteří si přejí setrvat pod britskou správou, objevily se i kritické hlasy vůči statu quo. Britští zelení považují otázku Falkland-Malvín za „klasický případ kolonialismu“ a doporučují zahájit dialog s Argentinou v rámci OSN. V podobném smyslu se vyjádřil uznávaný žurnalista Paul Routledge v článku „Velká Británie si nemůže ponechat Falklandy navěky“, který otiskl list Daily Mirror blízký labouristům. Autor připomíná, že v minulosti konzervativci i labouristé koketovali s možností britsko-argentinského kondominia nad souostrovím. Klade si otázku, proč řídce osídlené ostrůvky daleko v jižním Atlantiku – s  populací stejně velkou jako má některý z anglických městysů – určují britskou zahraniční politiku a připomíná, že statisíce až miliony britských potomků žijících v Keni, Zimbabwe, Hong Kongu, Malajsii, na Kypru a v dalších oblastech bývalého impéria musely akceptovat konec koloniálního statutu těchto území. Někteří čtenáři deníku The Times navrhují řešit situaci po vzoru Hong Kongu, který se vrátil pod čínskou svrchovanost po 99 letech britské správy. Jeden z čtenářů Belfast Telegraph navrhl rozdělení souostroví – Argentina by získala západní ostrov (Gran Malvina) a Spojené království by si podrželo východní ostrov (Soledad).

Odpůrci jednání s Argentinou zdůvodňují udržení statu quo úctou ke smrti 255 britských vojáků, kteří zde před třiceti lety padli. Je však evidentní, že v první řadě jde o ložiska ropy v okolí ostrovů a také nezanedbatelné výnosy z rybolovu. Je však velmi nestandardní na území, o které se vede spor o svrchovanost, stavět vojenskou základnu, těžit přírodní zdroje a domnívat se, že druhá strana to bude nečinně akceptovat. Spojené království by se v pozici Argentiny nechovalo jinak.