Nový zákoník práce aneb Návod, jak ze zaměstnanců udělat děvečky pro všechno

Není to tím, že si je zákonodárce jist, že by se smluvní volnost v silničním provozu projevila tím, že by si řidiči větších aut mysleli, že se řidiči aut menších musí automaticky podřídit jim? I když se poměrně dost řidičů silničního zákona nedrží, v případě průšvihu jsou však sankciováni podle toho, jak závažné zákonné ustanovení porušili. Právo silnějšího jakékoliv dohadování předem odmítá, neboť je nad zákon a není podle čeho trestat. Ministr práce a sociálních věcí Drábek si to nemyslí a nebo myslí, pouze svůj, možná i zištný zájem na vytvoření co nejposlušnější a nejvystrašenější pracovní síly úlisně maskuje právem na smluvní volnost. Přitom je jasné, že pracovní a platové podmínky si bude moc klást pouze malá skupina mimořádně nepostradatelných lidí. V půl milionovém převisu nezaměstnaných si méně kvalifikovaná pracovní síla bude moc před zaměstnavatelem maximálně žmoulat čepici v ruce, natož klást podmínky, které by ji vyhovovaly. Nebo si snad umí soudný člověk představit, že se zaměstnavatel bude potit nervozitou, jestli si svým pohledem na pracovní povinnosti zajistí pracovní sílu, když se mu před fabrikou bude tvořit dlouhá fronta nezaměstnaných?

A aby bylo jasno. Jakékoliv prolamovaní práv zaměstnanců zhorší podmínky těch, kteří si dnes myslí, že budou stále pracovat za stejných podmínek a proto je změny zákoníků práce nevzrušují, v horším případě ohrnují nos nad aktivitami odborářů, kteří zaměstnance burcují k ochranně svých práv. Tato naivní představa se jim vykouří z hlavy v momentě, kdy jim mezi řečí zaměstnavatel oznámí, že se mu na jejich pracovní pozici hlásí velké množství nezaměstnaných, kteří mu s využitím smluvní volnosti nabízí za méně peněz více muziky. Nic dobrého zhoršování ochrany zaměstnanců nemusí přinést ani zaměstnavatelům. Gilotiny, výstřel z Aurory a cejch vykořisťovatele v minulosti znepříjemňoval život i jim. Nejedná se o nijak vzdálenou minulost, která by zastánce smluvní pracovně právní volnosti neměla varovat, že žádný strom neroste do nebe. Aktuální Řecko, Španělsko, ale i sever Afriky by měl být strašákem i pro ně. Ani na jednom z těchto míst není motivem pouličních protestů a mnohdy i krvavého násilí větší pracovně právní volnost při uzavírání pracovního úvazku.