Odkud se bere nenávist a arogance příznivců pravice vůči levici?

    Asi se přímo nabízí, nazvat tuto mně podsunutou informací o připraveném atentátu na Babiše desinformací, jak dnes ministr Rakušan rád užívá tohoto pojmu při svých výhružkách vůči kritikům své vlády a jinak nepodvoleným. Avšak z ideologického hlediska vzato, tedy z pohledu toho, komu tato podvodná informace posloužila, tak mohu vsadit na to, že současná vládní koalice v klamné informaci o připravovaném atentátu na Babiše žádnou desinformaci nevidí. Jen pro připomenutí těch, co již více pamatují, když troubil v listopadu 1989 Uhl přes rádio Svobodná Evropa informaci o smrti studenta Šmída, tak to dá rozum, že to také žádná dezinformace nemohla být.

   A protože já nikdy pro psané slovo nejdu daleko, a tak jsem si sedl a napsal jsem Rakušanovi dopis, kde jsem mu vyčetl několik věcí, a to, že jsem byl před dvěma roky také napaden na protiběloruské demonstraci z důvodů předsudečné nenávisti jednoho s policistů z Prahy 6 vůči mému politickému názoru, a že z ideologických důvodů zůstal tento můj případ nevyšetřen a zameten pod koberec. A že když se teď nechal Rakušan slyšet, že nechá prověřit případ zalehnutí onoho velkého dítěte v Borovanech na Babišově setkání s občany, tak jsem ho požádal, ať nechá zároveň prověřit i ten můj nevyšetřený případ. Rakušan nedávno přímo prohlásil, že nechá prověřit zásah policistů v Borovanech na protibabišovských excesech u GIBS. A zde musím dodat, že i já jsem věc mého brutálního napadení policistou z Prahy 6 na oné protiběloruské demonstraci nahlásil na GIBS, a to v dubnu 2021, aby zásah policistu proti mně prověřili, a níže cituji, co mi z GIBS odpověděli v dopise ze dne 12.4.2021:   

„GIBS není oprávněn přezkoumávat postup jiného policejního orgánu ….a dále tamtéž, GIBS není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí jiného správního orgánu“

Pochopil jsem zprávu z GIBS, že u mě žádost o přezkoumání zásahu policie vůči mé osobě nebyla možná, a v případě přání ministra Rakušana zase asi přezkoumání případu zásahu policisty zřejmě možné bude. A to je přesně vono, kdy se za současné vlády pětikolky musíme rozloučit s jakýmkoliv byť i nepatrným náznakem objektivity, zkrátka tu za vším budeme jen cítit tu ideologickou škváru. Vždyť už se nám tu něco ten Rakušan navyhrožoval a jsem opravdu zvědav, jak se teď Rakušan popasuje se zněním  mého transparentu „Ať žije Lukašenko“, ještě ten plakát mám někde doma uložen jako předmět doličný.

   V mém dopise na pana Rakušana jsem mu taktéž vyčetl, že jsem dále v roce 2018 podal trestní oznámení na podezření z korupce při zmaření případu vývozu elektrárny Adularya do Turecka, a že tento případ byl podobným způsobem, jako moje stížnost na brutální zásah policisty z Prahy 6, taktéž na české policii zameten pod koberec. Právě vzájemné podobnosti při zametení těchto dvou kauz pod koberec mě pomohly porozumět, jak naše policie pracuje v situacích, kdy existuje zadání shora, že tento konkrétní případ je nutno zadupat pod zem tak hluboko, aby už kauzu nikdo nikdy nemohl vytáhnout na světlo Boží.

    A abych svůj vzkaz v dopise na ministra Rakušana podpořil i zvukově, vzal jsem si sebou k předání mého dopisu na ministerstvo vnitra tlampač a po předání dopisu jsem začal před okny ministerstva vnitra vytrubovat do tlampače ty hlavní body mého dopisu. A zde jsem právě narazil na to, jak reaguje na korupční aféry pravicově zideologizovaná část českého obyvatelstva. Z některých oken ministerstva jsem zahlédl palec nahoru, ale z jedné sklepní místnosti se ozval hysterický křik, že to prý tady nikoho nezajímá, co já tu povídám, a abych šel odtud pryč apod. Já jsem vůbec neodhalil místo, ze kterého se tento řev linul. Asi bych dotyčnému vysvětlil, že ty dvě budovy ministerstva vnitra si tady dobře žijí z mých daní, které já platím státu za to, že mě bude chránit před zloději a korupčníky. A když nakonec korupci odhalím sám a předám ji k vyšetření policii, a ta vyšetřování zablokuje, tak kam si mám jít stěžovat?  No přece k těm, které za to platím, a ti nekonají.

   A v obdobném duchu na mě začal řvát i jeden občan, co šel asi tak po 50 m vzdáleném chodníku a ten ještě navrch, aby zdůraznil, jak mu moje informace o korupci v našich zemích drásají duši, tak kromě řvaní na mě si ještě teatrálně zacpával uši. Já mu na ten jeho křik odpověděl: „Já tě tady brachu informuji o tom, jak bylo vytunelováno 14 miliard Kč z tvých daní, a ty mi za to odpovídáš nadávkami?“

   Nedávno se mi stal podobný případ, když jsem postával se svým transparentem píšícím, jak tato vláda kryje korupci za 14 miliard korun na tureckém projektu Adularya u Parlamentu a šla kolem mě jedna starší dáma a začala na mě řvát, že jsem Putinovec a Babišovec, a to ještě ani netušila, že jsem ještě daleko více doleva, než si ona vůbec dovede představit. Já milé dámě odvětil, že já tu bojuji proti české korupci, a co že to má společného s Putinem?

    A odtud je možno začít chápat, co je smyslem této vybuzené nenávistné kampaně stran pravice proti nám, levici. Cílem je, přimět své podporovatele, aby ztratili jakoukoliv soudnost, a aby mu nejen že přestaly vadit korupční aféry jeho pravicových stran, ale aby byl natolik správně uhněten k obrazu zadavatele, aby tomu, co na zkorumpovanost pravicových stran upozorní, aby mu třeba i vydrápal oči. Ta zmíněná dáma u Parlamentu od drápání mých očí opravdu neměla daleko. Vždyť to nakonec vidíte zcela jasně před sebou, klesají snad nějak dramaticky po kauze DOZIMETR preference STAN a jejich souputníka Pirátů a pravice jako takové vůbec? No neklesají. Takže většině pravice tato korupční kauza jejich stran vlastně nijak nesmrdí. 

   Jenže toto vybuzování negativních emocí proti levici je nebezpečné, nebezpečné i pro ty, co si myslí, že v dané situaci nemohou nic jiného, než získat. Bohužel státní mašinerie i sdělovací prostředky, a mnohdy i policie sama, straní pravici, a ti provokatéři tuto podporu cítí a to ji dává křídla a sebevědomí. Určitě jim dále narostly svaly po nedávném prohlášení Koudelky o tom, že kritika třeba Markéty (zvané Tlamaté) a dalších je vlastně znevažování ústavních činitelů a takovým, co znevažují ústavní činitele je potřeba se pěkně podívat na zoubek. Jen je k tomu potřeba, Koudelko, ještě dopracovat nějaký ten příslušný zákon, který toto vlastně uvede jako zločin s rozsahem trestů od -  do, a pak již Koudelko mohou hned vyrazit bandy šmíráků a práskačů mezi lid a zahájit sběr proti - ústavních živlů.

     Sakra, Švejku, sedm kulí jako na kijevském Majdanu a jdeš sedět na to tata za šíření dezinformace. A co tak, kdybys odnesl na půdu obraz Markéty (zvané Tlamaté) s argumentem, že na ni mouchy vykonávaly svoji potřebu? To je zase znevažování ústavního činitele jako prase. 

    Mnohdy se tu totiž sdělovací prostředky snaží nabudit dojem, že na straně levice tu stojí jen přestárlí důchodci, do kterých stačí jen prstem šťouchnout, a oni se složí na zem jako domeček z karet. Já nyní ukáži, že to nemusí být tak docela pravda, co tu tisk traduje a ukáži to na svém vlastním příkladu od sochy maršála Koněva.

     V konci roku 2019 jsem se účastnil na protestních akcích proti odstranění sochy Koněva na Praze 6, kde se obvykle při těchto akcích proti nám shromažďovali naši oponenti vyzdobeni americkými vlajkami. Byla to v zásadě stejná parta lidí, kteří stávali na Staroměstském náměstí ve stánku s názvem „Pražský Majdan“, kde oslavovali krvavý převrat na Ukrajině z roku 2014. Stejné osoby jsem pak i vídával na protibabišovských mítinkách Milionu chvilek, a třeba i na Olšanských hřbitovech, když přijeli Noční vlci k uctění památky sovětských vojáků padlých za osvobození Československa. Zkrátka pořád stejná parta lidí. 

   Mohu říci, že jsem si všimnul jedné souvislosti, že tyto nájezdy oponentů / provokatérů s americkými vlajkami na naše akce jsou až podezřele svázány s tím, jestli se na místo našich akcí dostaví také televize anebo nedostaví televize. To schéma je jednoduché: provokatéři jsou, televize je, provokatéři nejsou, televize nemá o tuto naši akci žádný zájem.

   Když jsme například měli v únoru 2022 protest před americkou ambasádou proti přesouvání amerických vojáků přes naše území, tak se nedostavili ani provokatéři s americkými vlajkami, a tím ani žádná česká televize, i když by tady snad ty americké vlajky byly i na místě před americkou ambasádou.  

    Možná, že i vyjádřením vděčnosti těchto provokatérů vůči našim televizím za vzornou propagaci jich jako oponentů na televizních obrazovkách pak bylo důvodem, proč jsem byl fyzicky napaden u sochy maršála Koněva v prosinci v roce 2019.

    Ve zmíněnou dobu přijela do Prahy vnučka maršála Koněva, aby se rozloučila se svým dědečkem, poněvadž tato jistě monitorovala, jak se tu za Babišovy vlády rozdmýchává protiruská nenávist, kdy tato kampaň pak vygradovala, když Babiš ve spolupráci s BIS zorchestrovali Vrbětickou kauzu a ricinovou kauzu apod. Na této akci u sochy maršála Koněva byly přítomny snad 4 televize včetně jedné ruské televize. Nejsem ale schopen říci, které to byla televize, jestli skutečně z Ruska, anebo jen televize ze sekce štvavé vysílačky Rádio Liberty zde z Prahy. Rusky mluvící redaktor se pokusil dokonce se mnou udělat rozhovor, když jsem odcházel po oné rvačce s útočníky. 

   Takže čtyři televize byly nastoupeny na místě v očekávání nějakého toho sólokapra do večerního vysílání a ono pořád nic, a tak asi bylo režiséry této akce rozhodnuto přinést trošku vzpruhy do této nudy, a tak zřejmě byli vysláni dva emisaři, aby na mě zaútočili. To si piště, že pak nastal úprk televizních kameramanů na místo incidentu, konečně se tu něco začalo dít do té nudy. Zde je záznam z tohoto mého fyzického konfliktu:

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/konev-socha-dcera-rusky-velvyslanec-zmejevskij-mistopredseda-kscm-simunek.A191216_121705_domaci_remy

    V tom záznamu chybí úvod, a to byl ten moment, když tito dva provokatéři na mě zezadu zaútočili se snahou mi z rukou vyrvat sovětskou vlajku. A jak vidíte na video, nepůsobím tam jako nějaký vetchý stařík s roztřepanýma nohama. Byl to tvrdý souboj jednoho proti dvěma o žerď vlajky a pak i o vlajku samotnou a občas padla i nějaká ta rána.

     Policie stojící nedaleko od místa potyčky rychle přispěchala na místo incidentu a od zúčastněných vzala jejich identifikační údaje. Já jsem na tento útok loupežníků s cílem zmocnění se mého majetku podal stížnost na policii. Nevím, jak čin kvalifikovala policie, ale případ byl postoupen přestupkové komisi na městském úřadu Prahy 6, to je tam, kde sedí známý starosta Kolář. Nutno dodat, že jsem pak musel zaslat několik stížností na to, že se řešení případu mého napadení po dobu téměř 6 měsíců neřešilo, i když zákon povoluje k zahájení šetření podobných případů dobu dvou měsíců. Nakonec jsem napsal na Koláře, jako nejvyššího činitele na městském úřadu na Praze 6, další trestní oznámení na pohrdání zákony této republiky, když jsem viděl, jak se tam na MÚ Praha 6 zvolila vyhnívací metoda.   

   Po tomto incidentu mi pak volalo několik známých, že mě viděli v televizi, jak se rvu s omladinou. Já za sebe mohu říci, že jsem o podobnou reklamu vůbec nestál, i když není možné říci, že bych to byl právě já, kdo dostal nějaký ten flákanec od oněch dvou, kteří byli dohromady tak o nějakých 80 let mladší než já.

  Na tento náš mítink u sochy Koněva se také obtěžoval přijet kontroverzní starosta z Řeporyjí Novotný, (ale tentokrát to nebylo na traktoru), který potvrdil svoji pověst vrcholného hulváta, a to tím, že plivnul do obličeje jednomu fotografovi - panu Vitu Hassanovi. A víte, proč plivnul Novotný do obličeje panu Hassanovi? Že prý tento pan Hassan svědčil proti reportérce Petře Procházkové, když tato reportérka agresivně vyrazila mobilní telefon reportéru Sputniku. Takže ze strany Novotného potvrdit pravdu, je vlastně hřích. Ta Petra Procházková na tom agreseplném happeningu u sochy Koněva byla samozřejmě také a budila tam díky své čerstvé pověsti Brutální Nikity náležitý respekt. Tak se nám ta agresivita těchto příznivců ODS a TOP 09 požehnaně kupí na sebe, není liž pravda.

    Je samozřejmě otázkou, co táhne tyto lidi, aby chodili a narušovali svoji přítomností a svými výkřiky a případnou agresivitou mítinky lidí s jinými politickými názory. Já vám na tuto otázku odpovím, je to přítomnost televize a zájem médií. Kdyby tam televize na tyto naše mítinky nepřišla, tak tam nejspíše nepřijdou ani ti provokatéři. Vzpomínáte si, jak jezdily celé televizní štáby na protibabišovské mítinky Milionářských chvilek na Letnou a dělali z těchto demonstrací přímé vstupy? Tady hledejte důvod, kde nachází tyto agresivní útoky pravice na svoje oponenty podhoubí. 

    V době mého zážitku z akcí kolem maršála Koněva na Praze 6 jsem ještě netušil, že mě čeká daleko otrlejší zkušenost, než na Praze 6 u Koněva. V době vyšroubované protiběloruské kampaně v roce 2020 jsem se zúčastnil demonstrace organizované Piráty z Prahy 6 s tématem protestu proti údajným brutálním zásahům běloruské policie proti mírným protestům běloruských obyvatel. Na tuto organizovanou protestní akci Pirátu z Prahy 6 jsem přišel s transparentem: „Ať žije Lukašenko“. Cca v půli průvodu mě nejdříve napadl jeden Bělorus, jehož jméno bylo Mark Hrytskevich, a to opět záludně zezadu. Poté, co se po útoku snažil tento Bělorus ode mne rychle vzdálit, poněvadž jeho fyzická kondice byla asi tak o půl hlavy menší, než ta moje, tak mě zase zezadu napadl český policista, věřte, anebo nevěřte, byl také z Prahy 6, a začal mě škrtit loktem mačkajíce moji krční tepnu proti kamennému sloupu tak, že se mi po pár dnech objevil na krku cca 10 cm široký sytě modrý hematom. Podal jsem žalobu na onoho policistu, avšak vážení, přišel mi záznam z policejního vyšetřování, že záznamy z kamer za těchto cca 4,5 minuty, kdy mě dotyčný policista škrtil, tak nejsou k disposici. Že prý byly obě kamery na Malostranském náměstí právě v tuto dobu mimo záznam. 7 policistů k tomu potvrdilo do protokolu, že prý byli na místě útoku, a že mohou potvrdit, že se mě daný policista ani nedotknul. To byla bomba. 

    Takže závěr vyšetřování byl, že jsem si celý příběh vymyslel a ten hematom na krku, že jsem si vytvořil sám. Můj protiargument byl, že bych přece musel být totální idiot, abych si pod bedlivým okem policejních kamer na Malostranském náměstí vymyslel příběh o mém napadení, který by mohl vydržet tak do doby, než by někdo stáhnul z počítače záznamy z kamer. Takže opět dezinformace z mé strany a k tomu ještě celkové znevažování důvěryhodnosti české policie. Škoda, že ještě nevím, od kolika do kolika let bych si ta to zasloužil. 

   Ještě jsem měl jeden nepěkný zážitek, a to když jsem se se svou přítelkyni zúčastnil Nesmrtelného pluku někdy před třemi roky a oba jsme měli připnutou svatojiřskou stužku a přišla k nám nějaká Ukrajinka a začala na nás celkem agresivně dorážet, že si ty stužky máme sundat. Dokonce měla tolik drzosti, že se snažila té mé přítelkyni stužku sama servat z hrudi. Ona si snad myslela, že je tu na Ukrajině. Naštěstí u sebe ta dotyčná neměla v té době sirky, to by nás oba mohla ještě zapálit.

   Poněvadž kousek od nás stáli dva čeští policisté, vysvětlil jsem jim, že pokud se ještě jednou pokusí ta Ukrajinka na mou přítelkyni sáhnout, že jí prostě jednu napálím. Policisté pak s ní pak sjednali pořádek. A nebylo to naposledy, kdy jsem měl kontroverzi s nějakou agresivní Ukrajinkou. Kde se v těchto lidech bere ta drzost, začít zde agresivně vystupovat proti místním obyvatelům? To samé bych se rád zeptal i toho Běloruse, co proti mně zaútočil. Ale možná, že by bylo patřičné se zeptat v tomto případě Koudelku z BIS, tak trošku mi něco napovídá, že jsem v případě onoho Běloruse zde posloužit jako výcvikový kus pro Koudelkovy studenty.  

    Závěrem bych rád podpořil snahu strany ANO vyvolat hlasování o nedůvěře této vlády, aby bylo dosaženo odvolání Rakušana z postu ministra vnitra. Já už těch jeho výhružek mám plné zuby, ale navíc jsem zažil na vlastní kůži, jak snadno se dá sprovodit ze světa jedna velká korupční kauza. Jak mám teď věřit, že Rakušan nepodlehne pokušení podobným způsobem sprovodit ze světa kauzu Dozimetr?

Miroslav Kelnar