Prezident napřímo či oklikou?

Přímá volba prezidenta byla zavedena v roce 2013. Dvakrát v ní byl zvolen ing. Miloš Zeman. Objevují se názory proti přímé volbě prezidenta. Ta bude opět v roce 2023.

Jaké jsou argumenty proti přímé volbě prezidenta?

Argument proti: Nesystémovost − způsob výběru nejvyšší ústavní funkce přímou volbou všemi občany je nesystémový.

Tvrzení je nesmyslné – zdůvodnění v čem spočívá údajná nesystémovost přímé volby prezidenta, se nedovíme. Nesystémové ve skutečnosti je, jestliže prezidenta při jeho (nepřímé) volbě Parlamentem, volí např. senátor, který byl zvolen několika tisíci hlasy voličů; podstatou systému by měla být zastupitelská demokracie, jestliže však senátor „zastupuje“ několik tisícovek občanů, do systému nepatří; není dostatečně politicky legitimní. Pochopitelně, že takovému senátorovi musí vadit, že v přímé volbě byl prezident legitimně zvolen kupř. více než dvěma miliony hlasů občanů; volba senátora, na rozdíl od přímé volby prezidenta, je nesystémová.

Pochopitelně existuje politické pnutí mezi (aktuálním) legitimním zvolením prezidenta přímou volbou, a nelegitimním zvolením senátorů; a položit bychom si měli i otázku, do jaké míry je legitimní volba poslanců, když se voleb účastní nepřevažující část voličů a poslanec je zvolen několik procenty z nich.

Existuje politické napětí, konkrétně v případě ing. Miloše Zemana, mezi ohromným demokratickým mandátem přímo voleného prezidenta a mezi jeho faktickými pravomocemi; to však nelze zhojit zrušením přímé prezidentské volby.

Systémová je v demokracii přímá volba občany, nikoliv nepřímá volba (zčásti) nelegitimním Parlamentem, který je tvořen i politicky zcela nelegitimními senátory.

Argument proti: V demokratickém Parlamentu, který je politicky velmi barevný, přinutí strany, aby si zvolily osobu, která je bude spojovat. Všelidová volba má ale za následek rozdělení.

Tvrzení je nesmyslné – volba prezidenta Parlamentem neznamená volbu osoby, která parlamentní strany bude spojovat, výsledkem je volba osoby, která bude těmto politickým stranám nejméně vadit a která případně „nabídne“ nejvíce – stranám a jejich reprezentantům v Parlamentu (kupčení s hlasy, politická korupce). Občané se na takových benefitech nepodílejí; nemají možnost.

Všelidová volba prezidenta nijak více než volba prezidenta parlamentem národ, občany nerozděluje. V obou případech existují ti, kterým je/není výsledek volby milý. Přímá volba je naopak mnohem vhodnější z hlediska prezentace prezidentského kandidáta před občany – právě ve volební kampani při přímé volbě kandidáti projevují široce své názory, jsou k tomu tisknuti i sdělovacími prostředky a občan tak může lépe posoudit svou aktivní volbu. Při nepřímé volbě prezidenta Parlamentem nemůže aktivně neposoudit nic.

Argument proti: Přímá volba produkuje buď extrémní, nebo naopak politicky slabé prezidenty.

Tvrzení je nesmyslné – přímá volba prezidenta produkuje takové osoby, které jsou pro většinu občanů v daném čase nejpřijatelnější. Váhu má pragmatický politický přístup voličů. Volba je záležitostí konkrétní vnitro- a zahraničněpolitické situace.

Hodnocení, zda jde o prezidenty „extrémní“, „slabé“ či „silné“ je velmi relativní, je dáno individuálním názorem voliče, a hlavně je takové hodnocení silně vyprázdněné, bezobsažné: Umíte definovat „extrémního“ prezidenta – názory, četné myšlenky včera extrémní, jsou dnes hlavním proudem uvažování, myšlenky včera mainstreamové jsou dnes „extrémní“; Overtonovo okno se mění. Umíte definovat „silného“ prezidenta, jaké jsou parametry jeho „síly“ (síla myšlenek, síla domácí občanské podpory, síla mezinárodní politické podpory, síla drzosti, síla arogance, síla mocenských her…)? A navíc: Prezident „extrémní“ může i „slabý“, a „silný“ prezident nemusí být „extrémní“.

(Příklad za všechny: Dovolím si tvrdit, že prezident Ukrajiny V. Zelenskyj byl při svém přímém zvolení hodnocen jako prezident slabý, byť ho volilo více než 70 % a více než pět miliónů voličů, jako podivné personální východisko z nerozhodného stavu ukrajinské politiky – nepolitik, herec, scenárista, televizní moderátor; a dovolím si tvrdit, že nyní je brán za prezidenta silného – a že takové hodnocení platí bez ohledu na politické aj. názory hodnotitele.)

 Kritici přímé volby prezidenta občany se kryjí různými tvrzeními, avšak podstata jejich názorů je zřejmá: Co vadí oponentům proti přímé volbě prezidenta? Nemožnost parlamentních politických obchodů, politické korupce. Miliony voličů zkorumpovat nelze. Některé poslance a senátory, kterých jsou v souhrnu jen desítky, ano – tu nějakou lukrativní funkcí (ve státním sektoru či místem velvyslance kupř. v Nizozemsku). Snaha o zrušení přímé volby prezidenta je znevažováním většinové vůle národa, projevem strachu z občanů, z jejich názorů (jsou to přece většinou hlupáci, kteří nevědí jak správně volit, že).