Přisunutá nesmířenost. Švédský syndrom

Kult osobnosti

Tehdy, pod vlivem kultu osobnosti, jsem chápal omluvu do NSR → SRN. V neveřejném rozhovoru to však nechápal Helmut Kohl. Byl užaslý, že Havel chce vytahovat vzdálené souvislosti druhé světové války. Nezkušenost? Chybějící nadání pro politiku? Přetrvávající skrytý vliv někdejšího víceméně úspěšného postupu středověké křesťanské politiky - onoho vyspělého Ducha?

V odpovědi na kult osobnosti mně rodiče tehdy poslali brožovanou knihu Jiřího Beneše: „V německém zajetí [1].

Cestou přes Západní Německo roku 1980 jsem svému otci poukázal, jak je ten německý řidič přátelský, nápomocný. Ovšem odpověděl zkušený člověk.

Byla ta přátelskost podložená myšlením? Proč by ne.

Kdysi německý velmi úspěšný tenista stál na dálnici u svého nepojízdného auta. Zastavil u něho český TIRák, vzal ho a kamarádsky s ním mluvil – aniž by věděl, o koho jde. Boris Becker byl překvapený z přátelského přístupu, kdy Čech nic zvláštního tím nesledoval.

Nestojí o smíření

Smíření značí uklidnění. Postup dál, nové výsledky a přístupy. Pokročilejší zájmy, nehledící na minulost. Kdežto návrat – ten není smířením.

Stojí snad Němci o uklidnění? To právě ne, to by nepřicházeli, domluvení, připomínat minulost.

Vyhrabávat dávné postupy? Dospělí Němci roku 1945 nutně chápali, za co to mají – vysídlení. Kdežto tehdejší mladí, děti - hůř chápali. Židé jen na tramvajové plošině – jak jinak? Nakupování v obchodech jen ve vyhrazené hodině, žádné školy, vymizení…

Byli naučení a zvyklí - jsou „nadlidé a podlidé.“

Posseltovo usilování míří k nesmíření. Žádné uspání souvislostí dávného odsunu. Tak se jeví provokační akce v Brně. Na nádvoří Kounicových kolejí, pod skvrnami krve popravených Čechů na zdi, bude znít němčina stovek organizovaných Němců? Špatné.

Pokud do Česka budou přijíždět jednotliví Němci, položí kytku u zdi kolejí, bude to pochopitelné. Kdežto hromadný příjezd by byl budoucnosti na škodu.

Jenže tito Němci nechtějí, aby minulost byla opuštěná smířením – uklidněním. Možná, že nevyjádřené souvislosti dobře chápou jen někteří z nich.

Švédský syndrom

V pisárecké vile Františka Ferdinanda d´Este zřejmě zavládl švédský syndrom. Ač nadaný chlapec vyrůstal v nebezpečných podmínkách protektorátu - nyní usiluje po křesťansku, a svůj postoj i zveřejňuje. Odpouští německému otrokářství, ničení národů; vždyť dnešní potomci odsunutých Němců za to nemohli.

Nebyly to snad jen chystané, teoretické, filozoficky uvažované postupy - nýbrž vyvraždění Cikánů a Židů probíhalo nerušeně. Zdůvodňované darwinistickou teorií - když Ježíšova nauka - zachycená křesťanstvím - neuspěla, byla opouštěná.

Není nic známo, že by se výborný dramatik, český kulturní politik zajímal o vítězné hrdiny druhé světové války. Kteří stoprocentně stáli na správné straně, spojení s demokratickým Západem. Sovětských obětí bylo 20 milionů na frontách a 7 milionů v zázemí.

„Měl právo (Zábrana) myslet si, že jsem člověk nepevný: dobře to na mně poznal“ [2].

Dosud se nenašli organizátoři vzpomínkových „Pochodů smrti“. Kdy Němci roku 1945 nepustili vězně, když se sovětská armáda blížila, nýbrž bez jídla nechali oslabené lidi pochodovat pěšky hlouběji do Německa. Vysílené nemohoucí stříleli, vraždili.

Lidské postupy

Proč to všechno bylo? Podle duchovního zdroje vyplývá tento význam: aby si lidstvo uvědomilo, čeho všeho je schopné. Uvědomíme si, co znovu nechceme?

    • Několikadenní doprava stojících lidí v dobytčím vagonu, mnohdy bez jídla a pití. 

    • Až tisíce lidí v jámě průměru 30 m, několik dní. Nemohli si lehnout a mrtví nemohli spadnout.

    • Běloruské děti odvezené do Německa, zavěšené za ruce a s rozříznutím lýtek nebo useknutím chodidel - aby tělo vydalo veškerou krev pro léčení německých vojáků. Tvrdý Stalin odmítl toto zveřejnit; vždyť sovětská veřejnost potřebovala začít hledět na Východní Německo s porozuměním.

Naproti tomu i lidský přístup jednotlivých Němců, také bývá vzpomínaný. 

    • Partyzánka, dítě položené na zemi, vedle samopal – jenže ona v bažině. Německý voják uviděl, chytil břízku, ohnul, žena se jí chopila, zachránila se, voják odešel.

    • Německý důstojník navštívil vilu, přišel dojednat její využití pro ubytování německých zdravotních sester v Brně. Sluší se nalít víno, Němec se napil první – petrolej! Nic, chápal nedopatření.

Je nesrozumitelné, co čtu v závěru filmu „Lidice“, že jedinou nacistickou genocidou bylo vyvraždění Lidic. Tehdy 173 mužů a 82 dětí. Mužů zastřelením, dětí udušením horkými výfukovými plyny naftového motoru. Za genocidu nebylo uznáno obklíčení Leningradu ani další německé zločiny.

Literatura

[1] V německé zajetí – Jiří Beneš. Vydal Melantrich, Praha 1946, 2. vydání, 308 stran

[2] Rozpomínky, co na sebe vím – Milan Uhde. Torst + Host, 2013, s. 256

—  blog —