Problémy polského ovoce a zeleniny. Nesmí do Ruska

Poláci se snaží problém zpolitizovat. Ministr zemědělství a rozvoje vesnice Marek Sawicki přišel s prohlášením, že opatření má charakter represe, kterým chce Moskva trestat za protiruské sankce vyhlášené Evropskou unií. Snad by takovou argumentaci mohl člověk i přijmout, kdyby ruské orgány nezakázaly dovoz živých prasat Z Kanady, Mexika, Jihoafrické republiky, Jižní Koreje, Japonska a USA z obavy před rozšířením průjmového onemocnění prasat.

Je zkrátka povinností fungujících orgánů státu dbát o zabezpečení domácích chovatelů a pěstitelů před zavlečením např. infekčních onemocnění. Je také jejich povinností dbát o kvalitu a bezpečnost dovážených potravin a ochranu spotřebitele. Jestliže si to Poláci vykládají jinak, je to jejich věcí. Před několika lety vedli s Ruskem masnou válku, do které se snažili zavléct všechny země Evropské unie. Co je však podivného na tom, že tehdy Rusko zavedlo embargo na maso dovážené z Polska? Tedy po odhalení, že maso nebylo vyprodukováno v Polsku, ale šlo o reexport. Polští dodavatelé maso pouze přebalili a vybavili falešnými certifikáty a veterinárními osvědčeními.

Je možné žádat na ruském spotřebiteli, aby místo hovězího kupoval třeba buvolí maso? Asi stejně tak, jako na spotřebitelích unie, aby se nečílili, že jim někdo prodává v lazaních koňské místo hovězího.

Český spotřebitel má o polské produkci potravin své mínění, a to není po řadě afér veskrze valné. Osobně soudím, že generální kritika není na místě a že četní polští výrobci dodávají na trh mnoha zemí velmi kvalitní produkty. Je však ale také pravdou, že v polském tisku je možné najít zprávy o používání zakázaných přípravků v krmných směsích, zpracování zdechlin do uzenin, zpracování tun zmražených ryb po datu použitelnosti nebo v Česku oblíbený případ použití technické soli v uzeninách. Není vyloučeno, že různé neduhy má i rostlinná výroba.

Poláci také nyní připomínají, že od roku 2012 je Ruská federace členem Světové obchodní organizace, což vyžaduje dodržování mnohostranných předpisů a závazků. Zřejmě je Varšavě třeba připomenout, že totéž ovšem platí pro ni samotnou. Je totiž velmi pravděpodobné, že vedle prvopříčiny, tedy nepoctivosti výrobců a zpracovatelů, je největším problémem práce polského veterinárního či potravinářského dozoru. Takovou možnost naznačuje i ruské oznámení o nedostatcích v certifikaci.

Když před posledním evropským fotbalovým šampionátem v Polsku opravovali centrální varšavské nádraží, přišlo se na to, že v jeho útrobách řadu let fungovala tajná jatka, která dodávala maso pochybného původu a kvality do nemalého množství restaurací a bister. Za celá ta léta si na nádraží nikdo ničeho nevšiml a ani inspekce v restauračních zařízeních neměla o tomto podivném zásobování ponětí. Tím méně o tom věděl spotřebitel. Podvod s honbou za ziskem, který umožnil šlendrián kontrolních orgánů.

Ani dnes v případě zákazu dovozu většiny ovoce a zeleniny z Polska do Ruska tomu zřejmě nebude jinak. Žádná politická válka, žádná odveta za sankce unie. Nepořádek a šlendrián státních orgánů a vychytralost vývozců, to je to, oč zde nejspíše běží.

Navíc … nepřeceňuje poněkud Varšava svůj význam?