Proč je jisté vítězství dobra? A proč se přibližuje?
A nyní oprávněná otázka, kde se potom vzalo zlo?
Podívejme se v tomto směru nejprve na přírodu. Na neporušenou, panenskou přírodu bez lidských vlivů. Vládne v ní krása, čistota a harmonie. Vládne v ní rovnováha mezi rostlinnými i živočišnými druhy za přítomnosti určité zdravé, přirozené, drsné přírodní životaschopnosti. Panenská, lidmi nedotčená příroda, se svou faunou a flórou se podobá ráji, ve kterém není přítomno zlo.
Proč tomu tak je?
Protože základní síla Páně je všemi bytostmi přírody zpracovávána v souladu s její Světlou podstatou. Je všemi bytostmi přírodního světa zhodnocována zdravým, pravým a čistým způsobem. Je využívána a zhodnocována tak, že o přírodním světě a všech jeho bytostech můžeme říci, že působí v souladu s Vůlí Stvořitele, čehož výsledkem je bez zásahu lidí pozemský přírodní ráj. To je fakt, který nelze popřít.
Tímto vysvětlením se dostáváme k neuralgickému bodu celého stvoření, k lidem, skrze něž přišlo zlo a vzniká zlo. A zlo skrze lidi vzniká proto, že Světlou sílu Stvořitele jimi proudící, nezhodnocují a nevyužívají v jejím Světlém smyslu jako přírodní svět, ale svým chtěním, myšlenkami a činy ji přeměňují na věci špatné, nečisté, nespravedlivé a duchovně prázdné.
Znamená to tedy, že zlo vzniká skrze stejnou sílu, jako dobro! Dobro je správné a čisté využívání síly Páně. Zlo vzniká zneužitím a zakalením základní síly Páně, která je lidmi vedena do nečistých a nedobrých myšlenek, slov a činů.
Znamená to tedy, že dobro a zlo nejsou a nikdy nebyly rovnocenné. Existuje jen jediná Světlá síla Stvořitele, proudící celým stvořením a vše v něm pronikající. Zlo vzniklo zakalením, znečištěním a zneužitím této síly. Je-li využívána síla Páně v jejím Světlém a čistém smyslu, může vzniknout pouze ráj tak, jak to dokazuje přírodní svět. Avšak zneužíváním této síly vzniká zlo a temno tak, jak to na zemi a v jemnějších sférách kolem ní dokázali lidé.
Po celá tisíciletí nechával Stvořitel lidí na základě jejich svobodné vůle využívat jeho základní sílu k dobrému, nebo ji zneužívat ke špatnému a nesprávnému. Nastává však doba, kdy po tisíciletích tak, jak bylo zaslíbeno, přichází Světlo Páně do blízkosti země, aby každý jednotlivec vydal účet z toho, jak hospodařil s jeho silou. Zda ji využíval k dobrému, nebo ji zneužíval ke špatnému.
Po celá tisíciletí nebyl žádný člověk v tomto směru nevědomý, protože Stvořitel se postaral o to, abychom věděli, jak je třeba správně hospodařit s jeho silou. Desatero přikázání, učení Pána Ježíše Krista, slova proroků, jakož i zakladatelů velkých světových náboženství, Poselství Grálu, to vše není nic jiného, než vysvětlení přinesená na zem ze Světla, mluvící o tom, jak mají lidé správným způsobem využívat základní sílu, aby prostřednictvím ní vytvářeli na zemi harmonii, mír, štěstí a pozemský odlesk rajských zahrad.
V současnosti převládá na zemi zlo, protože lidé všechny tyto skutečnosti ignorovali a stále ignorují. Proto se země stala říší zla, na které se temno roztahuje se suverénní, sebevědomou drzostí v domnění, že nakonec ovládne a přivlastní si celou zemi se vším, co je na ní. Temno se domnívá, že jeho vládou nic neotřese a nic ji nezastaví.
Světlo Páně však přichází k zemi ke konečnému zúčtování, spolu s nepřemožitelnými šiky Světlých bojovníků, z nichž každý využívá sílu Páně čistým a správným způsobem, zatímco temno a jeho služebníci používají tutéž sílu, avšak zakalenou a znečištěnou. Tím ale nutně dochází k jejímu zeslabení, a proto vše temné a špatné musí být nutně slabší. Proto konečný boj Světla s temnotou nemůže dopadnout jinak, než vítězstvím Světla a porážkou temna.
V této vážné a rozhodující době, ve které jde o všechno, o celé naše bytí a nebytí, musí proto každý člověk vědět, že jím proudí čistá síla Stvořitele a on ji může vést svými myšlenkami a chtěním buď dobrým, nebo špatným směrem. Záleží jen na způsobu našeho cítění a myšlení, zda tato nesmírná síla vyvolá dobro, nebo zlo.
V dnešní nesmírně vážné době, ve které jde každému z nás o všechno, mysleme s čistou radostí na to, že jsme schopni svým upřímným cítěním, myšlením a chtěním dobra bez námahy řídit jedinou, mohutnou sílu. Tato síla pak zapůsobí přesně podle druhu našeho cítění a myšlení. Pracuje sama, my ji potřebujeme jen řídit.
To vše se děje naprosto jednoduše a prostě. K tomu není třeba žádnou učenost, ani čtení a psaní. Je to dáno každému z nás. Tak, jako každý den zapínáme elektrický proud a můžeme jím svítit, sekat, řezat a dělat desítky dalších věcí, úplně stejně každý den zapínáme sílu Stvořitele svým cítěním a myšlením.
Můžeme se z toho radovat a můžeme být na to hrdí, používáme-li sílu k dobrému. Ale třesme se, pokud jí mrháme jen tak bez užitku, nebo ji používáme k něčemu nečistému a nedobrému, protože nikdo nemůže uniknout důsledkům toho, že špatně hospodaří se Světlou silou. Důsledky na nás dopadnou ať už na tomto, nebo na druhém světě a musí nám přinést bolest a strádání, protože nikomu není dovoleno beztrestně zneužívat sílu Páně ke zlému.
Abychom tedy nemuseli být při probíhajícím, konečném zúčtování dobra se zlem sražení do propasti zničení, vzchopme se konečně k tomu, abychom sílu Páně využívali pouze správným způsobem. Důsledky našich minulých pochybení v tomto směru na nás sice budou muset dopadnout, protože tak to vyžaduje Spravedlnost Stvořitele, ale naše správné využívání jeho síly už jen k dobrému, čistému a Světlému může způsobit jejich zmírnění.
Nejdůležitější však je, abychom při konečném zúčtování se vším temným a špatným, stáli na správné straně. Na straně těch, kteří využívají sílu Páně správným způsobem. Vzpamatujme se proto a urychleně učiňme tento krok. Udržujme krb svých myšlenek čistý, abychom založili mír, byli šťastní a vyhnuli se zlu.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 420x přečteno
Komentáře
ad "...zlo vzniká skrze stejnou sílu, jako dobro..."
Platí-li toto i vše výše řečené(kupř."...zlo skrze lidi vzniká ..."), plyne z toho logicky,
že zlo existuje pouze, pokud existuje vědomí(jen vědomí rozlišuje dobro a zlo) a pokud existuje myšlení (jen myšlení vede [tj. určuje cesty, způsoby a postupy ] ke zlu nebo k dobru).
Proto v "...neporušené, panenské přírodě..." (kde není vědomí a myšlení) nevzniká zlo (ve smyslu zla jako "myšlenkového konstruktu"), protože neexistuje nic (myšlení, vědomí), co by je odlišilo od dobra.
A tak se ptám: za jakých podmínek je vůbec možné vítězství dobra, jde-li vlastně jen o myšlenkový konstrukt (je nedůležité, zda je dobro v roli referenční hodnoty, potažmo v roli rozlišovacího kritéria, nebo v roli ideálu, ke kterému ...jest býti směřováno...)?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.