Prosím, předsedu Evropské komise Barrosa už k ničemu nepouštět

Připomeňme nejdříve měsíc staré prohlášení bulharského ministra zahraničních věcí Kristiana Vigenina, že nová krizová situace kolem Ukrajiny zdůraznila závažnost projektu South stream. Na webu bulharské vlády  jsou uvedena také jeho slova: „Dokonce myslím, že výstavba Jižního proudu získala dodatečné argumenty, protože pro EU vcelku a pro naši zemi je důležité zajistit bezpečnost dodávek pro evropské obyvatele, včetně bulharských. A tato bezpečnost nemůže být zaručena při tranzitu plynu do Bulharska přes zemi, která v posledních letech předvedla vysoký stupeň nestability.“ Zdá se tedy jasné, kdo ohrožuje dodávky plynu do Evropy.

Situaci lze stručně shrnout do dvou problémů – Ukrajina neplatí za Ruskem dodávaný plyn a v současné době již dluží okolo 2,2 miliardy dolarů. Na platby dokonce nepoužila ani půjčky, které dostala od Gazpromu. Druhou skandální skutečností je, že z ukrajinských plynových zásobníků se ztratilo celkem 13 miliard kubíků plynu. Vyjádření Arsenije Jaceňuka - „já ho neukradl“ - je sice zřejmě upřímné, ale má cenu akorát bonmotu. Dlužno dodat, že pro plynulý tranzit plynu do zemí evropské unie je potřebná určitá naplněnost ukrajinských zásobníků. Je to jednoznačně Ukrajina, kdo neplacením a krádežemi – a ne poprvé -ohrožuje zásobování Evropy plynem.

K čemu je Barrosovo konstatování, že unie se podílí na balíku finanční pomoci pro Ukrajinu od Mezinárodního měnového fondu a výzvy, aby se Rusko staralo o dodávky plynu? Předseda Evropské komise by měl také v duchu nedávno podepsané části asociační dohody s Ukrajinou zejména tlačit na Kyjev, aby začal postupovat podle v civilizovaném světě běžných pravidel – platit a nekrást. Jinak by si totiž člověk musel myslet, že José Manuel Barroso se až příliš rozpomenul na svoji trockistickou minulost a na závěr svého působení v čele komise podle ní začíná jednat. Uvidíme, co bude říkat, až Kyjev nebude platit za reverzní dodávky vlastně také ruského plynu přes Slovensko.

Rusku a ani Gazpromu by nebylo správné i při evropské závislosti na jejich plynu poklonkovat. Na druhou stranu je ale třeba se vyvarovat nadřazených a urážlivých postojů a překrucování reality. Je třeba se podílet na řešení problémů s Ukrajinou. Tuto zodpovědnost unie vlastně i převzala svým postupem v Kyjevě v posledních měsících, navzdory a nebo spíše právě kvůli tomu, že jde o práci předsedou Barrosem, baronkou Ashtonovou i komisařem Fülem totálně zpackanou. Rusofobie tento krach ukrajinské politiky nezakryje.

Vedle energetické bezpečnosti odběratele existuje také dodavatelská bezpečnost. Již dnes Moskva rozšiřuje energetickou spolupráci s Čínou a Indií a hladové ekonomiky těchto zemí by jistě ztrátu evropského odbytiště nahradily. S nadsázkou si položme otázku: Za jak dlouho milion čínských dělníků postaví produktovody do Číny?