Průzkum bojem: kdo osahal Německo?
První, co by mělo upoutat naši pozornost je to, že analogické útoky v hned několika německých velkoměstech nemohly být dílem náhody. Německý ministr spravedlnosti Heiko Maas je přesvědčen, že tyto útoky byly koordinovány.
Jedna ze svědkyň popisuje události v Kolíně takto: „Viděla jsem tři elegantně oblečené muže, kteří rozdávali instrukce. Přicházela k nim skupina tří-čtyř mužů, kteří dostávali instrukce a byli pak posláni do davu. Pak se objeví další skupina čtyř-pěti mužů, gestikulují do různých stran a pak je zase posílají zpátky.“ Lze pochybovat o tom, že sexuální násilníci potřebují instrukce, jak správně osahávat své oběti. Kromě toho podobné události ve Finsku a Švédsku mohou nasvědčovat o velice rozsáhlé akci. Pokud se jedná o organizovaný plán, tak je nutné si položit otázku, kdo je organizátorem a jaké cíle si před sebou stavěl.
Znepokojivý vývoj bezpečnostní situace na evropském kontinentě a růst teroristické aktivity v posledních dvou letech mohou nasvědčovat o tom, že radikální islamisté působící pod hlavičkou Islámského státu mohli stát i za těmito útoky. Začátkem ledna 2015 radikálové napadli redakci Charlie a židovský obchod. V srpnu byl spáchán útok v rychlostním vlaku jedoucím z Amsterdamu do Paříže a v listopadu téhož roku pak teroristé opět útočili ve francouzském hlavním městě. Většinu pachatelů spojuje návštěva blízkovýchodních zemí a kontakty na „náborové důstojníky“ Islámského státu.
To znamená, že se IS a al-Kájdě podařilo v Evropě vytvořit dobře organizovanou agenturní síť, která je schopna páchat teroristické útoky ve stylu Bombaje. Svědkové, kteří pobývali v zajetí u islamistů v Sýrii, mluví o tom, že islamisté cíleně lákají obyvatele západních států na džihád do Sýrie, aby získali bojové zkušenosti, které by pak uplatnili u sebe doma. Ostatně ještě Usáma bin Ládin, k jehož odkazu se Islámský stát i přes rozepře s al-Kájdou hlásí, ještě za svého života chtěl přenést guerillovou válku do západních měst.
Přirozeně bezpečnostní opatření před novoroční oslavou byla zvýšena. S blížícím se koncem roku rakouská policie varovala před chystanými útoky v evropských velkoměstech. V Bruselu se prováděly razie. Tudíž pro IS provedení krvavých útoků s velkým počtem obětí bylo poněkud složité. Nicméně pro úspěšného teroristu není tolik důležité, kolik lidí zemře, ale jaký ohlas bude útok mít.
Prakticky nepovšimnuté zůstalo varování z 30. prosince minulého roku od Site Inteligence Group, organizace stopující teroristickou aktivitu, o tom, že britská pobočka Islámského státu vyzvala džihádisty v západních zemích napadat a okrádat „nevěrné“ během novoročních oslav.
Několik hodin před začátkem nového roku policie Mnichova vyklidila nádraží v souvislosti s varováním zahraniční zpravodajské služby před hrozícím útokem. Podle německých úřadů šlo o „bezprostřední hrozbu.“ Je dost dobře možné, že se nemělo jednat o bombový útok, jak se zpočátku předpokládalo, ale o útok podobný těm, které byly provedeny v ostatních německých městech. Tím, že došlo k vyklizení nádraží, se tedy masovému osahávání předešlo.
Pokud za tím doopravdy stál IS, tak jaké cíle mohl sledovat? Terorismus zpravidla sleduje čtyři cíle: provokaci, která vede k polarizaci, což ve své řadě mobilizuje stoupence do svých řad, což nakonec vede k podlomení vůle nepřítele a splnění požadavků teroristů. Proto reakce obzvláště ženského publika na německý Silvestr jsou zcela očekávatelné a pochopitelné: „ženy nejsou kořist apod.“ Stejně tak jsou pochopitelné a celkem očekávatelné reakce antifašistických sdružení, která se postavila proti pravicovým demonstrantům: „musíme zabránit konfliktům mezi migranty a Němci.“ Lze však usuzovat, že islamisté sledovali další cíle.
V první řadě mohlo jít o demonstraci síly a zároveň o zkoušku bezpečnostních orgánů. Islamistům se podařilo naplánovat celou akci a rovněž i zorganizovat přes tisíc útočníků, aniž by byli odhaleni. Nejenže zklamala zpravodajská služba, která byla po několika útocích během jednoho roku ve stavu nejvyšší pohotovosti, ale i policie ukázala, že je v podobných situacích zcela bezradná. Islamisté dokázali, že jsou schopni zorganizovat „útočné oddíly,“ které přitom nejsou bezprostředně napojeni na teroristickou organizaci a rozkazy dostávají až před samotným útokem. Rovněž dokázali německému obyvatelstvu (a nejen jemu), že je policie není schopna uchránit. Jednalo se tak svým způsobem o demonstrativní průzkum bojem.
Důvod, proč si zrovna vybrali útoky na ženy, nespočívá v nějakých genderových předsudcích, jak by se dalo usoudit. Úřady se zpočátku snažily celou situaci ututlat. Útok na ženy, který nemohl nevzbudit pozornost feministických hnutí a liberální evropské veřejnosti, byl zkrátka snadný způsob, jak zajistit, aby tato akce dostala ohlas. Pokud by dejme tomu osahávali a okrádali muže, tak by to byla v lepším případě spíše kuriozita. Přičemž příště se osaháváním pravděpodobně neomezí. Na řadu mohou přijít například nože, tak jak to sledujeme v Izraeli. K vyvolání paniky tak zdaleka nejsou nutné rozsáhlé útoky se stovkami obětí. Stačí pouze způsobit pocit nejistoty.
K těmto útokům tak nebyly využity výbušniny či kulomety. Bylo to jen takové něžné pohlazení. Ale i to stačilo způsobit senzaci. Během jednoho roku jsme se již stihli stát Charliem, Paříží, teď ženami… Čím budeme příště?
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 3379x přečteno
Komentáře
Kateřino, mrzí Vás hodně že jste na náměstí zrovna nebyla? Mohla jste být také něžně polechtána na přirození.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.