Reakce na vyjádření předsedy ústecké ČSSD Fišery na odchod třetí nejsilnější stranické krajské základny

Pochopil bych, kdyby jeho neshody s Libčevskými sociálními demokraty spočívaly v rozdílném názoru na politické směřování ČSSD. Bohužel, střet politických názorů tou příčinou není. Pak nezbývá než konstatovat, že jde A. Fišerovi o jediné. Zbavit se v kraji všech, kteří se po vzoru demokratického centralismu z padesátých let minulého století nepřipojili k honu na J. Paroubka. Zkrátka, kdo nejde s ním jde proti němu.

Vím o čem píši, neboť i má (v tomto směru) pasivita  je důvodem, aby mě přátelé z vedení okresu, v jehož čele stojí právě A. Fišera, ponižovali vyžadováním dodržování svého usnesení, kterým si, aniž by si došli pro mandát k řadovým členům, centrálně stanovili, kdo se smí veřejně vyjadřovat k problémům v ČSSD. Jako na potvoru tím vyvoleným nejsem. Místo toho, aby řešili příčiny, šikanují členy, kteří na ně upozorní. 24.11. jsem pozván na Okresní konferenci ČSSD, kde  mé mediální výstupy budou projednávány. Půjdu na ni s čistým svědomím, neboť nepřipojení se k honu na nepohodlné spolustraníky a naopak veřejnou kritiku neomluvitelných přešlapů krajských stranických celebrit považuji za poctivý postoj.

Ve stanovách ČSSD nestojí, že se ve veřejném prostoru mohou navzájem, narozdíl od řadových členů, kritizovat jen špičky ČSSD. A pokud si v tomto směru nejsou členové ČSSD rovni,  tak bude lepší, když v ČSSD, které si jako instituce mimořádně vážím, nebudu ani já. Ctít její historické poslaní mohu i mimo ní.