Římskokatolická církev, biskupové, kardinále - to se ani trošku nestydíte?

31.3.2019 06:29
V charitativním zařízení, azylovém domě svaté Máři Magdaleny v Jedlové pod Jiřetínem mají velký, ale klasický problém všech podobných zařízení - chybějí jim finance na provoz. Provozovatelem i zřizovatelem je Arcidiecézní charita Litoměřice, která je součástí Charity Česká republika a římskokatolické církve.

Hlavně, že všichni preláti církve římskokatolické, i ta církev jako taková, má plná ústa lživých doslova keců o tom, jak potřebuje peníze, víc peněz, hodně peněz, protože prý zajišťuje, mimo jiné, charitativní činnost pro potřebné.

Postupně, po roce 1989, si církev přebírala od státu různé sociální služby a začala zřizovat různé charity a podobná zařízení. Na první pohled bohulibé činnosti, takové laskavé jakoby, hlavně ovšem obrovské PR, nebo-li reklama na církev, která vzápětí začala stát vydírat, sosat z něj peníze na provoz těchto všech zařízení, což už ale jaksik opoměla veřejnosti po pravdě sdělovat.

Jenom strašlivý křik, nemravné handrkování se o takzvané církevní restituce, o miliardy neskutečné, prapodivně navíc vypočítané. Vždy a pořád ještě odůvodňované nepravdivými tvrzeními, že tyto peníze potřebují na svoji charitativní činnost především, že se starají o potřebné bla bla bla.

Tady je jasně vidět, jak upřimně a pravdivě to myslela ta církev svatá.
Preláti církevní, ověšení zlatem a ve zlatých rouchách, pobývající v honosných palácích, zcela, evidentně zřejmě potřebují ty miliardy na svůj vlastní život a provoz svých sídel.

Nějaké charitativní zařízení, které nese ve vývěsném štítu reklamu na církev, zachází na úbytě a i přestože stát (sic!) ho financuje, je to málo. Církev, jako zřizovatele (který odpovídá se vším všudy za provoz!) to nezajímá, byť má a průběžně dostává od státu (zase, jak jinak!) neuvěřitelné miliardy ročně.

Je-li toto zařízení církevní, jakože je, proč se ta církev nestará, proč dostatečně nepřispívá na jeho chod?

Chlubí-li se církev charitativní prací, proč si ji také nefinancuje? Otázek přehršel, třeba i ta, proč se chlubí konkrétně tato charita, že "DCHL také organizuje humanitární pomoc a rozvojovou pomoc pro zahraničí. Momentálně se jedná o sociální pomoc v romské osadě v Kojaticích u Prešova a širší okruh aktivit v Mongolsku"? Informace z WIKIPEDIE.

Vysvětlení, že těch pět a půl milionů ročně, co dostává od státu (loni o bylo 7 milionů) konkrétně toto charitativní zařízení, se utrácí na různé pomoci zahraničí, přičemž NAŠI potřební ostrouhají, se nabízí. Anebo je to jenom prachsprosté (opakované) vydírání státu (daňových poplatníků), aby přispíval víc a víc na církevní zařízení?

Tato úvaha není vůbec projevem nenávisti a nepřátelství vůči církvi římskokatolické, je pouze a jenom reakce, dotaz a údiv nad tím, jak jsou pokřivené a netransparentní poměry ve financování církevních charit.

Nutno dodat, že církevních charit, které financuje stát, občané, daňoví poplatníci. Proč tomu tak je, proč si to nefinancuje církev svatá se vším všudy sama, když se tak holedbá dobrotou a charitou? Potažmo když už stát (daňové poplatníky) odírá o takové nehorázné miliardy? A ještě se se státem soudí o další a další majetky, už jednou započítané v náhradách.

Anebo je to také také znechucený podiv nad tím, jak lze konat dobro, když to tomu konateli platíme my všichni.

Zdroj informací: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/matky-u-sv-mari-jsou-postizene-o-sve-deti-se-chteji-starat-domov-ale-nema-na-provoz-69070?fbclid=IwAR0M6qWWHNUy8kSmocTEm_4I_aIo7bKCCI4cfs3PPSAFN9NsYmRuspKFCuA

 

Chrastekova Růžena
Důchodkyně, přesídlená dobrovolně z Prahy na venkov do chaloupky, dva psiska raubíři a kocour Karel mi zpříjemňují seniorský život.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Chrastekova Růžena

Já problém, pane Šebku, v žádném případku nemám. Problém mají ty charity, které si církev svatá zřídila, aby si vylepšila svůj obraz a popularitu v naší ateistické společnosti. Problém mají ti klienti těch charit, kteří byli nalákáni na laskavou a dobrotou překypující péči církve svaté. Která se teď neumí o ně postarat, která jim slibovala všechny barvy z nebe a skutek utek.

Karel je drbán za ušima průběžně a je nadmíru spokojen, raubíři rovněž, nicméně děkujem společně za vaši projevenou péči.

Také vám patří poděkování za podělení se s traumatujícími životními zážitky, které ale bezesporu nemají nikterak relevantní souvislost s klamavými církevními charitami. Myslíte-li si opak, není z mé strany zájem vás o vašem omylu přesvědčovat.

Nicméně rady pana Hrabala si klidně berte k srdci a vložte prakticky do života, třeba se osvědčí a vy budete mít další motivaci k zajímavému, pro vás, diskuznímu příspěvku.

Hodně zdaru a tu vodu použijte radši drobek oraženou, nachlažení vašich nejdůležitějších životních orgánů bych vám nepřála.    

antoninsebek

Pokud máte problém, tak podrbejte Karla za ušima, má to rád.

Vezměte raubíře na vodítka a běžte se projít. 

Jak byl pravil Cimrman: můžete s tím nesouhlasit, může se vám to nelíbit. Ale to je jediné, co s tím můžete dělat.

Měli jsme ve firmě náměstka Vladimíra Choura, straníka, který nevyštudoval žádnou střední školu.

Ale v oboru byl vyučen a dost dlouho tu dělnickou činnost vykonával.

Byl trochu prudší povahy. Takže na poradě vedení nejednou oslovil ekonomického náměstka ing. Pospíšila Libora.

Ten sice vystudoval vysokou školu, ale řemeslu, kterým se firma zabývala, vůbec nerozuměl.

To oslovení znělo asi takhle: "Když tomu, Libore HO rozumíš, tak do toho neCEKej". 

A spisovatel Hrabal ve své knize knih mj. také doporučoval si v rozčilení omýt spodní orgány těla studenou vodou.