Rokycanský Divíšek

Před listopadem 1989 stál na náměstí v Rokycanech pomník Rudoarmějce. Místní mu říkali „Divíšek“. Rokycanský Divíšek se stal na dlouhá léta černým svědomím města. Však už tehdy všichni věděli, že sověti Rokycany neosvobodili.

6. května to bude již 77 let, co americká armáda vstoupila do Plzně. Plzeňáci to dnešním politikům pěkně zkomplikovali. Na americké tanky totiž nepočkali a osvobodili se sami. Tak to nyní mnozí politici dohánějí! Květnové oslavy nejen v Plzni jsou zabalené do vlajky pruhů a hvězd. Pamětníci plzeňských událostí již mezi nám většinou nejsou, historici v tom tápají a novináři pracují dle zadání…

Povstalci již 5. května ovládli Plzeň, obsadili po krátkých bojích rozhlas, radnici, ustavili Revoluční národní výbor. Na kostele sv. Bartoloměje vlála československá vlajka a vedle ní vlajky americká, sovětská, britská. Vše rychle spělo ke svobodě. Silnice na západ od Plzně byly plné prchající německé armády. Německá vojska místo boje s povstalci hledala cestu do amerického zajetí, hnal je strach před Rudou armádou.

A tak se stalo, že to ráno 6. května americké hochy čekaly v Plzni oslavy. Plzeňáci připravení v ulicích uvítali Američany květinami, chlebem a solí i plzeňským pivem. Hudba hrála, plzeňská děvčata byla v jednom kole, děti dostávaly od vojáků čokoládu, žvýkačky, děvčata silonky. Středem pozornosti dětí i dospělých byli jim do té doby neznámí černí Američané. Všichni se usmívali, radovali se z konce války.

Dnes je snaha vše dohnat, místo do rudé vlajky balíme oslavy do vlajky pruhů a hvězd. Podíl US Army na osvobození Plzně, ale i Československa, Evropy, roste každým rokem. Vždy v květnu slyšíme, že 3. americká armáda měla našlápnuto i na Prahu, nebýt rychlé Rudé armády, snad by dobyla i Berlín. Připomínám, že když Američané osvobodili 20.4. město Aš které je zcela na západě Čech, sovětská vojska bojovala již před Brnem, které osvobodila 26.4. Když povstala Plzeň, Američané byli teprve v Klatovech. Tak to dohánějí mnozí politici až dnes.

Povstání Plzně vedlo k tomu, že ve dnech okolo 5. května byla osvobozena od okupantů všechna města v kraji. Vedle Plzně to byly např. Rokycany, Zbiroh, Kralovice, Plasy, Blovice, Přeštíce, Dobřany, Klatovy, Sušice, Kdyně, Domažlice, Nepomuk… Američané byli všude vítáni, jako vzácní hosté květinami, chlebem a solí. Aby bylo ale zcela jasno, nepopírám statečnost těchto amerických chlapců, však 116 z nich, zde padlo při osvobozování západních Čech.

Trvám ale na tom, že každá oběť za naši svobodu musí mít své důstojné místo v naší paměti. Važme si proto hrdinství, jak těch 144 000 padlých sovětských vojáků na území Československa, tak i 33 000 rumunských či několika stovek padlých polských vojáků - ti všichni také padli v Československu za naši svobodu. Máme na paměti i odkaz několika tisíc padlých československých vojáků, kteří přes Kyjev, Duklu, Slovensko, Ostravu došli až do Prahy.

V naší paměti má své místo i 116 padlých Američanů při osvobozování západních Čech. V bojích o Plzeň padl jeden americký voják…. Nutno také dodat, že jen při osvobození Prahy padlo kolem 500 sovětských vojáků, další tisíce na bojové cestě od Drážďan přes Krušné hory.

A tak při těch velkých oslavách osvobození Plzně, si vzpomeňte i na toho rokycanského Divíška. Je pro nás také určitým poučením. Obávám se totiž, že dnes by mohlo někoho napadnout postavit jiného "divíška" třeba v pražských Dejvicích. Vyloučeno to není.

Přemysl Votava