Svět je varu. Ale v totálním

Ti, kteří byli krajně nespokojení se současnými projevy tzv. liberální demokracie, a autor těchto řádek sdílí názor, že už tak dál to nešlo a zejména náš západní svět si prostě musí zažít cosi jako novou revoluci.

Nechme teď na chvíli stranou ideologické začleňování – a často úmyslné hanlivé zaškatulkování – a vraťme se  k podstatě pojmu demokracie, ale v tom nejvlastnějším slova smyslu.

K demokracii na prvním místě patří svoboda vyjadřování a svoboda slova.

Neřešme všechny problémy. Zaměřme se na nejbližší – byť zahraniční zkušenost.

Právě ta ovšem na západ od našich hranic v Německu a vlastně i v celé Evropské unii je doslova a do písmene zašlapávána do země, i když se ozývají hlasy demokraticky zvolených zástupců, že nezrály problémy, které doslova ohrožují existenci společnosti a vlastně celé země a je třeba se spojit.

My je bohudík v takové intenzitě nemáme, ale alespoň chvilky pro milión nepořádají hon na centrálu ANO.

V sousedním Německu včera vypuklo téměř povstání, když potencionálně nastupující kancléř za CDU/CSU Merz, kterého jinak osobně zase tak neuznávám, po poslední vraždě dvou dětí afghánským přistěhovalcem, prosadil v Bundestagu, s protiemigrační AFD, která v preferencích stoupá soubor opatření proti migraci.

Samotné pokojné protesty jsou přirozeně možné.

Ale v Německu dosáhly takového stupně intenzity, že protestující ohrožovali násilím už samotnou centrálu CDU/CSU.

Je nesporné, že do procesu zasáhl i Elon Musk, jakýsi alte Ego Donalda Trumpa, který je jako mediální magnát trvale už více let v konfliktu s liberály v EU. Dříve ho šikanovala naše Věra Jourová a dnes bojuje proti totalitnímu mainstreamu i na národní úrovni.

Ne nepřeháním s výrazem „totalitní mainstream“

Že prakticky neustálé teroristické útoky z prostředí muslimské enklávy se v Německu  objevují zcela periodicky všichni známe z médií a že pravidelně dopadají velice krvavě také.

A že „pokrokové liberálně-levicoví“ extremisté vyvolávají v Německu doslova pogromy je třeba také znát.

Že Trump sám i jeho lidé mají konzervativní názory, které by našemu českému spíše umírněnějšímu  myšlení mohly být zčásti cizí, je také jisté.

Ale už v sousedním Slovensku by povyk jako v Německu s jeho fanatickou Progresivistickou stranou cizí nebyl.

A totéž vidíme i v Evropské unii a nemylme se. Tamější socialistická frakce – jak známo – nepřijala členství slovenského Smeru i Hlasu, ačkoliv Smer má předsedu vlády a Hlas dokonce prezidenta.

Zkrátka demokrati jako řemen.

Za pár týdnů se u našeho západního souseda budou konat volby. Vítěz voleb je ovšem jasný. Ale to jaké míry nebude například SPD natolik zdevastovaná, že nakonec do očekávané budoucí velké koalice s CDU/CSU nenastoupí, se uvidí.

To, že revoluce na Západě bude pokračovat je zřejmé a potřebné.

Příliš dlouho už panovalo liberálně – progresivistické zatuchlo.

Volby mají nakonec tu výhodu, že pomáhají vystřízlivět. A bez násilí.