Trump, Putin a Sijako spoluarchitekti odvážného nového multipolárního...

Jan Krikke je bývalý japonský korespondent pro různá média, bývalý šéfredaktor časopisu Asia 2000 v Hong Kongu a autor knihy Creating a Planetary Culture: European Science, Chinese Art, and Indian Transcendence (2023).
Američtí, ruští a čínští lídři mají historickou příležitost vytvořit globální řád více v souladu s realitou 21.
Jan Krikke 1. února 2025
Vladimir Putin, Donald Trump a Si Ťin-pching mají příležitost vytvořit nový světový řád.
Rozpad Sovětského svazu a současný úpadek Ameriky mají pozoruhodné podobnosti. Sovětský svaz selhal, protože marginalizoval podnikatelskou třídu. Spojené státy pokulhávají, protože vládnoucí třída odsunula stranou dělnickou třídu, což vedlo k extrémním ekonomickým rozdílům a politické polarizaci.
Donald Trump ve svém prvním funkčním období připomínal Borise Jelcina, ničitele starých pořádků. Ve svém druhém funkčním období může Trump kopírovat příručku Vladimira Putina – nacionalistického budovatele zaměřeného na domácí záležitosti a přestavbu své průmyslové základny.
Mohou se Trump a Putin spolu s čínským Si Ťin-pchingem stát spoluarchitekty nového multipolárního světového řádu?
Spojené státy a Rusko mají společného více, než by si chtěly připustit. Jak v 80. letech upozornil americký futurista Lawrence Taub, obě země se zrodily z revolucí proti evropským impériím a byly založeny na humanitárních politických ideálech (svoboda, respektive sociální rovnost). A oba se rozšířili převzetím území původních obyvatel během 19. století.
Navíc jak USA, tak Rusko mají federativní politické struktury a především evropské kulturní kořeny. Oba jsou multikulturní – mají multietnické obyvatelstvo – ale kulturně, ekonomicky a politicky jim dominuje hlavní skupina (WASP v USA, Rusové v Rusku).
Kovboj a kozák
Alexis de Tocqueville a v poslední době Paul Dukes ve své knize „Vznik supervelmocí“ (1970) také načrtli paralely mezi Ruskem a Spojenými státy.
Dukes napsal, že až donedávna každý věřil, že má zjevný osud, světovou misi a že ta druhá je hlavní překážkou jejího úspěchu. Navíc měli kovbojsko-kozáckou mystiku as tím související tendenci vidět všechna politická a náboženská témata zjednodušeně, černobíle.
Obě země jsou velmocemi s mentalitou supervelmocí. Jsou obrovské co do velikosti, srovnatelné co do počtu obyvatel a mají podobné klima, umístění v mírném pásmu a topografii. Oba národy disponují rozsáhlými zbrojními arzenály a oba mají desítky let zkušeností s průzkumem vesmíru.
V 80. letech Michail Gorbačov navštívil Čínu pod vedením Tenga Siao-pchinga. Teng úspěšně integroval kapitalistické principy do čínského socialistického systému, podporoval ekonomický růst a zároveň si udržoval centrální kontrolu nad komunistickou stranou.
Gorbačov usiloval o podobnou transformaci prostřednictvím perestrojky (ekonomická restrukturalizace) a glasnosti (politická otevřenost). K realizaci své vize mu však chyběla politická podpora a institucionální stabilita.
Namísto řízené reformy jeho politika urychlila ekonomický kolaps a politickou fragmentaci, což vedlo v roce 1991 k rozpadu Sovětského svazu.
Čínský vůdce Teng Siao-pching a Michail Gorbačov ve Velkém sále lidu v roce 1989. Obrázek: Public Domain
Neúspěch Gorbačovových reforem otevřel cestu Jelcinovi, populistovi, který těžil z rozšířené nespokojenosti s komunistickou vládou. Namísto rafinace socialismu jej Jelcin rozebral.
Zrušením kontroly komunistické strany chtěl Jelcin přeměnit Rusko na demokracii a tržní ekonomiku západního typu. Výsledkem však byla rozsáhlá korupce, zbídačení milionů a nekontrolovaný vzestup oligarchů, kteří konsolidovali bohatství na úkor ruského lidu.
Vydláždilo cestu vůdci, který znovu nastolil řád a znovu získal ruskou suverenitu.
Putinův nový řád
Jelcin dovolil oligarchům ovládnout ruskou politiku, ale Vladimir Putin je ovládl a upevnil moc ve státě. Jeho strategie spojovala nacionalismus, ekonomickou kontrolu a zejména národní suverenitu, která byla v Jelcinových letech ohrožena.
Za Putina se Rusko znovu prosadilo na světové scéně a využilo svých energetických zdrojů a vojenských schopností, aby zpochybnilo západní dominanci. Zatímco jeho autoritářské metody byly kontroverzní, proměnil Rusko z chaotického postsovětského státu znovu v impozantní mocnost.
Zpochybňování status quo: Jelcin mluví z vrcholu ruského tanku před ruským parlamentem a pro-Trumpovými demonstranty okupujícími hlavní město ve Washingtonu, 6. ledna 2021. Obrázek: Public Domain
Na rozdíl od Sovětského svazu neměly Spojené státy takovou postavu, jako je Gorbačov – vlivný a dostatečně odvážný vůdce, aby prosadil systémovou reformu.
Barack Obama měl příležitost provést reformu, zejména v důsledku finanční krize v roce 2008. Spíše než prosazování strukturálních změn však Obama zachránil Wall Street. Toto rozhodnutí prohloubilo ekonomickou nerovnost a podpořilo populistickou reakci, která vedla k Trumpovu nástupu k moci.
První Trumpovo prezidentské období se podobalo Jelcinovu funkčnímu období. Oba vůdci narušili politický establishment, postavili se zakořeněným elitám a prospívali populistické rétorice.
Trumpovo první funkční období se vyznačovalo chaosem, institucionálním oslabením a zaměřením na demontáž starých pořádků. Jeho politika – jako jsou obchodní války, deregulace a zaměření na nacionalismus – odrážela širší odmítnutí globalistického konsenzu po studené válce.
Trump se již ve svém druhém funkčním období uchází o větší kontrolu nad státním aparátem, podobně jako to dělal Putin v Rusku.
Navzdory jejich podobnosti se však Trump a Putin liší ve svých vztazích se superbohatými. Putin po upevnění moci omezil vliv ruských oligarchů a zajistil, že stát zůstane dominantní.
Naproti tomu Trump se spojil s nejbohatšími americkými elitami a zajistil si podporu od superbohatých, kteří těžili z jeho daňové politiky a deregulační agendy. Struktura amerického politického systému – kde je vliv korporací hluboce zakořeněný – činí zásadní posun nepravděpodobným.
Putin dokázal centralizovat moc způsobem, který Trump, omezený americkými institucemi a právním rámcem, může jen těžko napodobit.
Směrem k multipolárnímu světu
Posun za velmocenské soupeření a směrem k multipolárnímu světu se stal téměř nevyhnutelným z několika důvodů, mezi něž patří válka na Ukrajině, vznik BRICS, neudržitelný dluh americké vlády a rostoucí ekonomický, technologický a geopolitický vliv Číny.
J.Vvvadil: Naivní a sladké ? Jistě. Ale je dobré čas od času se zasnít.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 1827x přečteno
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.