Proč u nás nesmí žebrat žebráci, ale jen úspěšní vyvolení?

Snaha pomoc skutečně potřebným nepochybně ne, neboť kdyby politici skutečně chtěli, aby byl v naší zemi civilizovaný pořádek, díky němuž by nikdo nemusel žebrat, pak by ho legislativní iniciativou a represivním nátlakem na šibaly přisáté na veřejné prostředky v naší zemi nastolili. Když vyškrtnu tuto možnost, pak mi nezbývá než si myslet, že si chtějí z nouze druhých, ač je jejich dílem, udělat politickou ctnost a tak podporují různé mediální akce, na kterých v luxusních róbách žebrá naše společenská a umělecká smetánka. Ta ve své nabubřelosti došla tak daleko, že je to ona kdo rozhodne komu se část (čas smetánky je také drahý) vyžebraných prostředků poskytne a za to jim musí děti z dětských domovů, slepí a jinak zdravotně postižení, něco dojemného předvést, aby je mohli v přímém přenosu hladit a se slzou v oku objímat.

Autentické lidi bez domova, tak jak je Bůh s neviditelnou rukou trhu stvořili, si však do své blízkosti nepustí. Evidentně se svého díla štítí, byť si myjí ruce pravičáckými bláboly, že naše společnost vytváří veškeré podmínky pro dobrovolnou seberealizaci každého jednotlivce. Záměrně jim uniká, že i pro nedobrovolnou. Proto na jejich přetvářku nereaguji a když už chci někoho obdarovat, tak dám peníze např. člověku, kterému koukají nohy z kontejneru, ve kterém hledá jídlo. Jestli si za ně koupí alkohol, aby na chvíli zapomenul, mi nevadí. Je to pořád lepší než se dívat, jak si naše charitativní smetánka dává za peníze poslané na charitu do nosu a místo aby politikům, kteří mají chudou na svědomí, dali najevo, že jimi opovrhují, tak se s nimi druží a jak mají možnost, tak je (=nárůst chudoby) před volbami, v roli známých tváří charity, za patřičný honorář podpoří. Že je mi z nich špatně je myslím logickou tečkou mého občanského povzdechnutí