Velké divadlo zvané Gleiwitz

Hitler potřeboval předložit domácímu publiku své ospravedlnění k válečnému tažení na Východ. Po zkušenostech s představiteli Anglie a Francie v Mnichově, ale i z připojení Rakouska k Říši, se rozhodl ještě více vystupňovat své požadavky. Nacistická propaganda od nástupu Hitlera v roce 1933, masírovala domácí veřejnost. Oponenty a lidmi s jiným názorem se již plnily koncentrační tábory.

Německo hledalo záminku k válce, pohraniční napětí na hranici s Polskem se každým dnem stupňovalo. Především německé veřejnosti měly být Gliwice předloženy jako „jasný doklad o polské agresi“ vůči Německu. Zde platilo to známé úsloví: „co na tom, že svět tomu zcela neuvěří, vítěze se přece nebude nikdo ptát po pravdě“.

Otvírám knihu „Gestapo“ od německého historika Jochen von Lang, vydanou v roce 1993. Akce Gliwice je zde podrobně popsaná. Dokumenty o nacistické propagandě i o činnosti jeho represivních složek. Akce Gliwice řízená přímo R. Heydrichem, byla jednou z nich.

Tehdy 31.srpna 1939 ve večerních hodinách nacistické komando provedlo fingovaný „polský “ útok na vysílačku v Gleiwitz. „Odborník“ na tuto práci gestapák Alfred Naujocks s pěti pomocníky odvysílal provokační výzvu v polštině. Dokladem „polské agrese“ měly být mrtvoly vězňů „dodané“ z koncentračního tábora, oblečené do polských uniforem.Vše další již bylo v rukou nacistické propagandy.

Hned druhý den dopoledne v berlínské opeře následoval projev Hitlera k poslancům říšského sněmu a k německé veřejnosti, ale i k světu. Hitler použil lživou informaci o tom, že polská armáda zaútočila na Německo. s tím, že německá armáda již rázně odpověděla a od časných ranních hodin 1.září se valila Polskem. Zmanipulovaná německá veřejnost jásala, špalíry obdivovatelů neměly konce, německý národ podlehl nacistické propagandě.

Z historie víme, že na západní frontě byl dlouho klid. Mnohé státy Evropy se dokonce, pod vlivem nacistické ideologie, vydaly na Východ, zapojily se do operace Barbarossa. Pro některé poučení i pro dnešní dobu.

Gliwicemi začala druhá světová válka s desítkami milionů obětí. Dnešní svět zapomněl na tyto hrůzy, za potlesku davu padají pomníky hrdinů, tedy těch, co v boji proti nacismu platili životy na své bojové cestě, statisíce z nich umírali i za naši svobodu. Jdu Prahou a vidím, jak lež vítězí nad pravdou a nenávist nad láskou. Jiný názor se nepřipouští, dokonce se i trestá, lež a nenávist tancuje kolem nás.

Je to ostudné při vzpomínce na 365 tisíc obětí nacistického Německa z časů poslední světové války.

Přemysl Votava

Foto: Alfred Naujocks před vysílačem v Gliwicích