Viktor Orbán se utrhl od diplomatické boudy

    Pro málo zasvěcené lze mezi řádky vyjádřit názor (odhad), že tuto diplomatickou botu necílil obecně do evropského éteru a už vůbec k uším Slováků, ale i dle místa, kde se nacházel, promlouval k Maďarům – ať jsou kdekoli. Že to však nebylo v hospodě mezi čtyřma očima, ale v mediálně pokrytém prostoru, musel při letité politické činnosti vědět, že to v tom rumunském městečku nezůstane, ale že to bude „potrava“ nejen pro ty, co mu nefandí, ale i pro neutrální média.

    Na Novinkách.cz, odkud jsem si vypůjčil část úvodního textu, se rozproudila diskuse cca 1400 respondentů (v čase tvorby článku), kde se mnozí blýskli historickými znalostmi, kdy snad na podporu Orbánova blábolu se argumentovalo Bratislavou, jako místem pro korunovace maďarských králů či královen (cca od 16 – 18. stol. – viz. korunovace Marie Terezie). Každopádně je i z toho zřejmé, že je to stále citlivé téma a Orbán zjevně „dupal v porcelánu“. Že byl k pohovoru na min. zahraničí Slovenska zván velvyslanec Maďarska, ba dokonce to samé i v Rumunsku, je pochopitelné.

    Horší je, že se neomaleně trefil do existence V4 – vyčetl vládě Česka nemístnou příchylnost k Bruselu, jeho slovy k federalistům (bohužel, zde není daleko od pravdy), Slovensko že se „potácí“, jen Poláci drží. Má-li zájem o silnou V4, jsou evropské události vždy předmětem – jak jinak – citlivé diplomacie, a ne humpoláckému řvaní na všechny strany.

    Nemohu popřít, že mně jeho zdrženlivost v rámci konfliktu na Východě byla i v souvislosti k výzvám k jednání sympatická, ale to samé jednání měl iniciovat v rámci V4 a ne do ní neurvale kopat. U konfliktu Rusko – Ukrajina lze podotknout, že se stále více objevují vyjádření různých osobností rovněž z různých oborů, že válka spěje k zamrzlé variantě, že se Rusko nedá porazit (taky jsem četl, že by se Kreml musel propadnout do sopečného lávového pole) a že by bylo lepší dostat oba ke stolu a tam si na Rusku vynutit lepší ukončení. Je však po pravdě nutno přiznat, že váleční jestřábi mají dost navrh a že odhadovat vývoj je věštění z křišťálové koule.

     Zůstává otázkou, jestli jsou Orbánovy „vejšplechty“ jen volebním mazivem k udržení se ve funkci a nebo zda je takový blábol jeho vnitřním přesvědčením. Kloním se k obému, neb občasné nacionální kydy blízké snění o velkém Maďarsku jsou snad ve vztahu k maďarským menšinám v zahraničí povinností; tedy bez faktických kroků.

     Nezbývá než závěrem dát výzvu, (tedy autore slušně, jen slušně):“Pane Viktore Orbáne, nutno v citlivých tématech nejprve dvakrát přemýšlet, než se z úst vyprodukují slova!“