Všimla jste si, že chcimír je dnes u nás nadávka, paní Müllerová?

„Ano, dá se to takto odvodit, paní domácí. A vysvětlení, jak k takovémuto přemetu v posuzování věcí mohlo dojít, je jednoduché. Svět, aspoň ten náš, má dnes prostě nohy hore a hlavu dole. A pravdu se svým nejznámějším světovým protiválečným románem Na západní frontě klid neměl a nemá už dnes spisovatel E.M. Remarque, ale nacisti, kteří jeho knihy na univerzitních dvoranách pálili. A to s doprovodem řevu ministra propagandy Goebbelse, který k této „slavnosti očisťujícího ohně“ držel kázání“.

„Ale jak něco tak ohavného mohlo projít až do naší doby, pane Švejk,? Kam se to svět řítí, když se chcimír stal nadávkou?“

„Společně s dezolátem, paní domácí. Na to nesmíte zapomínat. Protože v nejvyšších patrech u nás bylo rozhodnuto, že chcimír a dezolát jedno jsou a jedno i budou. A to proto, že člověk chcimír získává odpuzující odér teprve tehdy, když ho označíte i za dezoláta. Nu a když se to podaří a když v hlavách lidí, a hlavně lidí mladých, o něž západní propagandě hlavně jde, skutečně vytvoříte představu, že každý chcimír je též dezolát, čili člověk v dezolátním stavu, anebo, jak vysvětluje google, „bezdomovec nebo opilec, velmi odpudivého vzhledu a zápachu“, máte vyhráno. Takovýmto člověkem se pochopitelně nikdo z mladých stát nechce, a tak spolu s dezolátem odmítne být i chcimírem. Poměrně jednoduché řešení na to, jak např. získat sympatizanty pro pokračování války na Ukrajině až do posledního Ukrajince. Co říkáte?“

„No, mají to promyšlené, milostpane, to se jim zas musí uznat. A to už od okamžiku, kdy známá diplomatka a pozdější náměstkyně amerického ministra zahraničí Nulandová, nebo jak se jmenuje, chodila se sušenkami na Majdan, kterými tam rozpalovala protivládní oheň. A nedělalo ji nejmenší problém nechat se při tom barevně fotografovat“.

„Jistě. A to proto, že Charta OSN jako jedno z největších provinění proti míru a jednu z největích příčin válek označuje vměšování se států do záležitostí jiných států. Ale já už letím, paní Müllerová. Po našem stolu U kalicha se totiž sápe jakási parta omítkářů z Pardubicka. Hrom aby je po poli honil“.

Lubomír Man