Vstříc Velké války lazaretem duše Kroměřížské retuše

Vstříc Velké válce lazaretem duše 

Únor 2025

_________________

Snad mi starý pán v nebi promine, nemyslím to zle...

Se svou maitresse, milou chápavou, nedaleko Schœnbrunnu vzdálenou Mitzi, po parku zahrad a parků císařských, při zpěvu slavíka a žluny obarvené jak americká limonáda, u jezírka v třeskotu línů...,

Ke konci veršů bude některým trochu mdle. 

Myslíc na Napoleona ,tažení písečné duny, od Egypta i polehu u Hurghady...,

Struny své lysé, brnkajíc málo o jeho vznešenou  paní svou, hrát chtěl by s úspěchy, opakem bidné bitvy severo Italů hordy.

Ty jejich románské runy, jež znát by chtěl a vyprávět je s nádhernou Alžbětou. 

Sisi, paní jeho, co kraje Evropy miluje a tělo své si dietou žaluje.

Starý pán ví, že Kroměříž, Atény na Hané obdivuje.

Znovu tak tajemně, že by do přízně její, na stará kolena znovu vpluje, jak na fregatě převážejíc drahé Thuje.

Výnos, dekret, pokl3pej na kámen Vážený pane!

Měšec Lichtenštejna zazvoní mincí bolem chudina a chmur stavů, kníže slzu maje, ukápne, prstem zatlačí vzpomenuvší Valtickému honu  a následně hodování perly Moravského jiho kraje. 

Pochodem Radeckého marše, zakázku vítajíc pln strachu budoucnosti, z vrchu Velké Války,  dám dosti?

Místo zámku barráky, kasematy vojenského odvodu. 

Zavést lidem raději vodovodu...,

Ach ta Černé ruky křivárna!

Z plánů pána světla a kamení, loví si kulka v křesle vojáka velkolepé stavení!

"Je to znamení? Ze starého pána udělala zrada Romanova soka!"

Chladnokrevný Tafe se sklenkou poloplnou, v rukou rozhodne.

Lazaretu secese, ostatních staveb vyhrane  a prim hraje.

Šperk moderny rozsáhlý je, i moruše hned v létě   nepřímo od Zahrady Května visí.

V aree prostoru svou jemnou chutí bílých sladkých ostružin, invalida okusí o pachuť dávných vín, svých vojenských misí klín.

Ve víru letu čmeláka i sovy ,tam kde dnes louka a prostor her míčových, ještě před oázou a čárou raněných!

Dusot cviku kavalerií a těžkých bot pěchoty, mocní té doby zříkavajících se žen lehkých, opií, povzbývajících směn rupií. 

Moc pošetilá posvětila plán mocnáře, barráky Moravských kněží - imperií!

I mladý Raimund zde nalezen, proti horským myslivcům, jægdům, svou lásku v bojovníka přestavěn, přetaven a připraven!

Jednou bude za zvuku vzduchu vzruchů kola mlýna, klepotu lopatek pociťovat nevďek. 

Jak páté kolo na lavičce usazen, brnění včely v hlavě emočně zasažen.

Netuší, že za hlasu vnoučat reakce přichází až nazpět...,neruší. 

"Pro pána Jána ,ten den nás padlo pět!

Pak vět velícího skrz ret, retka tah.

Popelu padajíc na Signum Laudis hned!

"Cetky tret!"

"Ranního raportu chybělo nás pět set!"

Netuší, že jednou výnosem pracujícího lidu, mlýn připadne moci ,jež pije vodku ruskou v klidu, v kvantech do nevidu!

To už z kasáren, lazaretu, pouhý ústav chorých je tu.

Nemocnice - kde ruku zlomenou léčí za svitu pulměsíce. 

O chorobách dá psát se mnoho, což ale oko čtenářovo nečte rádo...,

Vězte že Krom řezu oázou, perlou a zároveň pálivou směsí, krás i hradbou regionu  hanáckého, na tom nezmění i mylné rozhodnutí hejtmanů a pánů o rozvržení krajů!

"14 kulí jako v Praze"

Věnování:

Lada Pospíšková , Eva Straková in memoriam, Jaroslav Jelínek in memoriam, Raimund Jelínek in memoriam, Jaromír Strak in memoriam.

...a v neposlední řadě Knížeti Karel Schwarzenberg in memoriam

A zvláště pak Karel I. Habsburský, poslednímu českému králi Zemí Koruny České in memoriam