Zapomeňme, zapomeňme, zapomeňme!

Takže se máme na co těšit. Dosavadní cenzurní kroky, jimiž jsou početné zablokované alternativní weby, přinášející jiné informace než jsou informace oficiální, a upozornění nejvyššího státního zástupce, že lidé, kteří v souvislostí s ruskou invazí na Ukrajinu budou projevovat proruské postoje, mohou být potrestáni vězením od jednoho až tří let, zřejmě vládě v jejím současném tažení proti svobodě slova (zaručené naší ústavou), nestačí, a připravuje pro nás tedy cosi peprnějšího. A to tak peprného, že „do roka“, jak se premiér vyjádřil, „bude tato otázka vyřešena“.

Propánakrále vyřešena čím? To jako tím slibovaným vězením? Nebo Zmocňovacím zákonem a zřízením koncentračních táborů, jak to v třicátých letech minulého století po požáru Říšského sněmu zařídila Hitlerova banda. Nebo čímsi modernějším? Třeba waterboardingem? Nebo zablokováním, či spíš zrušením i té posledmí hrstky alternativních webů, kterým vláda ještě na pár týdnů či měsíců - čili jen dočasně - dovolila dýchat?

Uvidíme. A připravme se na nejhorší. Protože, jak se ukazuje, přišel čas, kdy vrchnost usoudila, že ji už nebaví dělat ze sebe demokraty, když demokraty nejsou. Masky padají a z demokracie zůstává jen její slupka, což jsou slova. Obsah byl vyvezen na smetiště – a dobře mu tak. Vždyť jinak bychom ruskou tzv. propagandu museli pracně a možná bez kýženého úspěchu vyvracet, kdežto teď, bez toho, co demokracie obsahuje, nám stačí před ní zalepit všechny díry. Anebo, jak se vyjádřil premiér, dbát o to, by se sem ona ruská propaganda nedostávala.

Zapomeňte tedy na Masaryka a jeho výrok o tom, že demokracie je diskuze a že jen ze střetávání nejrůznějších a třeba i těch nejprotikladnějších názorů, idejí a hledisek může vzejít dobré řešení.

Zapomeňme, zapomeňme, zapomeňme! Tohle je příkaz doby, v níž žijeme. Jinak...

Lubomír Man