8. březen je významný den

Čechoslováci tehdy zaujali obranné postavení v prostoru obce Sokolovo nedaleko ukrajinského Charkova u řeky Mža a statečně tam odolávali útoku a přesile nacistických tanků. Boj to byl mimořádně těžký, naši vojáci byli odkázáni v podstatě jen na pěchotní výzbroj, posílenou dvěma protitankovými děly a na podporu sovětského dělostřelectva. Přesto svůj úkol čestně splnili a útok nepřítele zastavili. Jejich statečné bojové vystoupení vzbudilo tehdy obdiv a vzbuzuje úctu i dnes. Hrdinskou smrtí padl velitel roty npor. Otakar Jaroš a dalších 85 našich vojáků. Vedle ztrát na životech a řady raněných, ale nechyběly ani příklady mimořádné statečnosti, jako byl například odvážný čin voj. Černého, který sám zlikvidoval granátem nepřátelský obrněný transportér. Nadporučík Otakar Jaroš byl vyznamenán jako první cizinec v Sovětském svazu nejvyšším sovětským vyznamenáním.

Ať si různí hnidopichové říkají, co chtějí, tento boj rozhodně nebyl zbytečný a nebyl marný. Měl svůj význam jak z hlediska vojenské taktiky při obraně charkovského prostoru, tak i nedozírný význam morální pro všechny odbojové složky i pro budoucí obnovu republiky. Je nutné si také uvědomit i tragickou dohru této události, kdy se nacisté opět zmocnili Charkova a bestiálním způsobem povraždili raněné v Charkovské nemocnici, mezi nimi i skupinu raněných československých vojáků. Jen několika se podařilo uniknout oknem nemocnice. Mezi nimi i A. Sochorovi, jehož oddíl samopalníků se později stal pověstným jako „ Sochorovi rváči“.

Československá vojenská jednotka na východní frontě dále rostla a nabývala na síle. Brzy se stala brigádou a nakonec armádním sborem, který se podílel na osvobození Kyjeva, následně se probojoval 6. října 1944 na území republiky a podílel se na jejím osvobození. I tyto boje byly kruté a stály mnoho životů. Například V Dukelském průsmyku v Karpatech nebo u Liptovského Mikuláše.

Stávku amerických švadlen i boj Čechoslováků u Sokolova má hluboký smysl si připomínat i dnes. Vždyť denně jsme svědky toho, jak jsou opět lidé, živící se svou prací, stavěni do nedůstojné pozice vůči zaměstnavatelům a různým institucím a také toho, jak jsou zpochybňovány základy naší státnosti a poválečného uspořádání. Jak je v řadě médií snižováno naše národní vědomí a národní hrdost. Jak je urážen a zpochybňován prezident Dr. Edvard Beneš a jeho odkaz. Je příznačné, že za obojím nacházíme stejná jména vlivných a významných osob a dokonce představitelů státu.

Jako národní socialisté řekneme těmto snahám dnes - 7. března na Loretánském náměstí jasné a hlasité NE!