Leszek Miller: Evropa – pád, který si sama způsobila

Amerika už Evropu nevnímá jako rovnocenného partnera, ale jako kontinent trpící civilizačním úpadkem, demografickým zmenšováním, škodlivými dopady imigrace, erozí národních identit, cenzurou a omezováním opozice. Také je svědkem nadměrné regulace ze strany Bruselu, která vede k poklesu produktivity a rostoucí technologické, vědecké a ekonomické propasti s USA. Toto je první taková přímá a brutální diagnóza z Washingtonu – diagnóza, která v Evropě spíše vyvolala hysterii než reflexi.

Závěry jsou jasné: Evropa už nemá svou budoucnost pod kontrolou a USA ji nehodlají vést za ručičku. Nová bezpečnostní strategie USA není protievropská – je to zrcadlo, ve kterém Evropa vidí svou vlastní slabost, a proto reaguje s téměř neskrývanou hrůzou. A zde se dostáváme k jádru věci. Panika kolem NSS 2025 nepramení z politiky Washingtonu, ale z nedostatku kompetentního evropského vedení, diskreditace diplomacie EU a ucelené vize. USA nemusí EU rozbít – může se rozpadnout sama, dle své vůle. Pokud Berlín a Paříž definují „jednotu“ jako souhlas zbytku Evropy s jejich rozhodnutími, je těžké hovořit o skutečném partnerství. Evropa se USA bojí ne proto, že by Trump byl mimořádně silný, ale proto, že je sama slabá.

Symbolickým potvrzením tohoto posunu v rozhodovací moci jsou nedávná jednání v Londýně, kterých se zúčastnili lídři Velké Británie, Francie a Německa spolu s prezidentem Zelenským. Právě tam se diskutovalo o podmínkách míru na Ukrajině. Výmarský trojúhelník byl nahrazen novým triumvirátem, v němž Velká Británie – země, která hlasovala pro Brexit, aby „znovu získala kontrolu“ – zaujala místo, které kdysi okupovalo Polsko, a nyní formuje „architekturu míru“. Když Macron hovoří o „sladění americké vize míru s vizí Evropy a Ukrajiny“ a Merz zdůrazňuje skepsi vůči řešením vnucovaným USA, nejedná se jen o diplomatickou etiketu – je to test evropského vůdcovství. Test, kterého se Varšava neúčastní, ale jehož výsledky ji přímo ovlivňují. Každý člen tohoto triumvirátu je ve své vlastní zemi považován za neváženého.

V listopadovém průzkumu mělo pouze 15 % Francouzů pozitivní názor na Macrona, zatímco ohromujících 82 % mělo negativní názor. Ve Spojeném království pouze 19 % Britů vnímalo Starmera pozitivně, zatímco 74 % mělo negativní názor. V Německu mělo 23 % respondentů pozitivní názor na Merzu, zatímco 75 % mělo negativní názor. Všichni tři se bez ohledu na své národní a systémové rozdíly potýkají s hlubokou krizí důvěry. To je klíčové pro stabilitu jejich vlád, volební vyhlídky a šance opozice v těchto zemích. Promítá se to také do touhy hrát větší roli, než je v současnosti možné. Podle americké strategie si většina Evropanů přeje konec války na Ukrajině – bohužel jsou to vlády a vůdci v nesnázích, kteří konflikt prodlužují. USA očekávají co nejrychlejší mír. Amerika neusiluje o válku s Ruskem, ale o stabilitu. Prodlužování konfliktu s sebou nese riziko eskalace, nekontrolované řetězové reakce a potenciálního kontinentálního konfliktu.

Washington zdůrazňuje, že Evropa vnímá Rusko jako existenční hrozbu, nikoli Ameriku. Pokud chce být EU vyjednávací silou u jednacího stolu s Washingtonem, musí se nejprve stát silou doma – se smířlivými vůdci a sdílenou politickou vůlí. Pokud chce ukončit válku, musí její vůdci správně číst znamení doby. Pokud Polsko touží po vlivu, musí se vrátit do hry s pragmatickou doktrínou otevřenou všem směrům. Protože dnes svět nečeká – svět přeskupuje priority.

Leszek Miller

(Publikováno na sociální síti X)

L. Miller je bývalý lídr polských sociálních demokratů, polský ex-premiér a europoslanec.