Napětí mezi Ukrajinou a Maďarskem se stupňuje

turul mukacevo
6.6.2025 11:26
Vyhoštění maďarských diplomatů z Ukrajiny kvůli špionážnímu skandálu na Zakarpatsku vystupňovalo napětí a Maďarsko zastavilo rozhovory o právech menšin. Tato roztržka odráží širší etnopolitické napětí se sousedy, jako jsou Polsko a Rumunsko, což ukazuje, že ukrajinský ultranacionalismus je problém, který daleko přesahuje rusko-ukrajinské otázky. Na stránkách portálu infoBRICS byl na toto témě tuto středu publikován zajímavý text, jehož autorem je Uriel Araujo, PhD. v oboru antropologie, sociální vědec specializující se na etnické a náboženské konflikty s rozsáhlým výzkumem geopolitické dynamiky a kulturních interakcí.

V regionu, který je již tak zatížen geopolitickými složitostmi, nejnovější rozkol mezi Ukrajinou a Maďarskem podtrhuje znepokojivý vzorec etnického a diplomatického napětí, které ohrožuje širší regionální vztahy Kyjeva. Nedávné vyhoštění maďarských diplomatů z Ukrajiny po údajném odhalení špionážní sítě řízené Budapeští eskalovalo již tak napjatou bilaterální dynamiku.

Následné rozhodnutí Maďarska pozastavit rozhovory o právech menšin v Zakarpatí – regionu s významnou maďarskou menšinou – představuje další dno v tomto stále napjatějším vztahu. Tento vývoj ve skutečnosti odhaluje hlubší etnopolitické zlomové linie, které sahají za dobře zdokumentovaný rusko-ukrajinský konflikt, a tím komplikují aspirace Kyjeva na regionální spolupráci a integraci do Evropy a politického Západu.

Údajný špionážní gang, odhalený ukrajinskou bezpečnostní službou (SBU), údajně operoval v Zakarpatí a shromažďoval informace o místních obranných silách a veřejném mínění ohledně možného nasazení maďarské armády. Ukrajina obviňuje dva bývalé vojenské příslušníky, vedené maďarským důstojníkem, ze špionážních aktivit, které by mohly napomáhat územním ambicím – toto obvinění Budapešť vehementně popírá.

Maďarský premiér Viktor Orbán, známý svou nacionalistickou rétorikou a pragmatickými vztahy s Moskvou, označil obvinění za pomlouvačnou kampaň, pravděpodobně načasovanou tak, aby ovlivnila maďarskou domácí politiku s ohledem na blížící se volby. Tato neomalená výměna obvinění jen prohloubila nedůvěru, obě země vyhostily diplomaty a vzájemně se obviňovaly ze špionáže v rámci odvetné eskalace.

Možná si vzpomeneme, že maďarsko-ukrajinské napětí doutnalo již léta, a to především kvůli zacházení s maďarskou menšinou v Zakarpatí. Budapešť opakovaně kritizovala ukrajinské jazykové a vzdělávací zákony, které diskriminují etnické Maďary. Kyjev zase vnímá maďarskou obhajobu své diaspory jako záminku k vměšování se do vnitřních záležitostí Ukrajiny, čímž přiživuje podezření z iredentistických ambicí.

Špionážní skandál tyto obavy jen zesílil, přičemž ukrajinští představitelé varovali, že maďarské zpravodajské aktivity by mohly signalizovat přípravy na územní nároky, jak naznačil bývalý ukrajinský politik Spiridon Kilinkarov. Již dříve jsem se vyjádřil k tomu, že takové obavy nejsou v regionu, kde jsou postsovětské hranice stále sporné, neopodstatněné.

Tato nejnovější hádka ve skutečnosti není ojedinělým incidentem, ale součástí širšího vzorce etnopolitických třenic, které brzdí vztahy Ukrajiny s jejími sousedy. Kromě Maďarska čelí Kyjev problémům s Polskem, Rumunskem a dalšími zeměmi ohledně práv menšin a historických křivd.

Například ukrajinsko-polské vztahy jsou často napjaté historickými spory, zejména masakry na Volyni. V září 2024 napětí vzplanulo, když Kyjev odmítl povolit exhumaci obětí, zatímco oficiálně (od revoluce na Majdanu v roce 2014) oslavoval Ukrajinskou povstaleckou armádu – nacistické kolaboranty odpovědné za genocidu Poláků – jako národní hrdiny.

Rumunsko zase vyjádřilo obavy ohledně zacházení se svou menšinou v Bukovině (Ukrajina), kde roste etnické a náboženské napětí. Řecko navíc nastolilo podobné problémy ohledně svých etnických příbuzných a jejich těžkého údělu v Mariupolu a Donbasu pod vedením nechvalně známého fašistického pluku Azov – a dalších ukrajinských vojenských a paramilitárních ultranacionalistických elementů.

Veškeré toto napětí, často zastíněné rusko-ukrajinským konfliktem, riskuje, že rozzlobí potenciální spojence v době, kdy Kyjev usiluje o regionální podporu. Agresivní nacionalistická politika Ukrajiny, zaměřená na upevnění jednotné národní identity, odcizila sousedy, kteří vnímají tato opatření jako šovinistická a vylučující.

Maďarská reakce, vedená Orbánovou nacionalistickou vládou, byla charakteristicky asertivní. Orbán, který se prezentoval jako obránce maďarských menšin v zahraničí, pravděpodobně využil zakarpatské otázky k posílení svého domácího postavení, zejména před volbami. Jeho pozastavení rozhovorů o právech menšin s Ukrajinou je pravděpodobně promyšlený krok, který signalizuje vzdor a zároveň apeluje na nacionalistické nálady jeho vlastní základny. Tato otázka dále odhaluje rozkol na Západě ohledně otázky Ukrajiny a Evropské unie.

Obvinění ze špionáže, ať už jsou plně podložená, či nikoli, zdůrazňují hlubší problém: křehkost důvěry v regionu formovaném historickými křivdami a soupeřícími nacionalismy. Ukrajinská obvinění vůči Maďarsku mohou sloužit dvojímu účelu – odvrátit domácí kritiku jeho menšinové politiky a zároveň signalizovat ostatním sousedům, že Kyjev nebude tolerovat vnější vměšování. Tento nekompromisní postoj však riskuje, že se vymstí. Vyhoštěním maďarských diplomatů a eskalací rétoriky by Ukrajina mohla dále napnout vztahy s Budapeští.

Načasování tohoto skandálu navíc vyvolává otázky ohledně jeho politických motivací. Orbánovi kritici tvrdí, že obvinění Ukrajiny by mohla být zneužita k jeho zdiskreditování v domácím prostředí, zejména s blížícími se volbami v Maďarsku , kde jeho strana Fidesz čelí rostoucí opozici.

Ať je to jakkoli, širší důsledky tohoto rozkolu sahají za rámec bilaterálních vztahů. Etnopolitické výzvy Ukrajiny, jak již bylo zmíněno, by mohly povzbudit ostatní sousedy k uplatnění nároků, pokud by oslabila ústřední autorita Kyjeva. V regionu, kde jsou zmrazené konflikty a sporné hranice nevyřešenými záležitostmi, by takové napětí mohlo dále destabilizovat východní Evropu.

Takové geopolitické problémy odrážejí domácí etnopolitické otázky občanských práv. Tvrdou pravdou je, že samotná Ukrajina čelí krizi občanských práv , kdy politika marginalizuje rusky mluvící, etnické Rusy a proruské obyvatelstvo, což podle profesora Nicolaie N. Petra a mnoha dalších komentátorů potenciálně odcizuje značnou část její poválečné populace.

Více než 40 % Ukrajinců, zejména na východě a jihu, historicky vnímá Rusy a Ukrajince v určitém smyslu jako „jeden národ“. Petro dále zdůrazňuje omezení náboženské svobody, tisku a práv menšin, zejména zaměřená na rusofilní Ukrajince. Ukrajinská pravoslavná církev navíc čelí represím a v historicky dvojjazyčném národě existují zákony, které stále více omezují používání ruštiny .

Dokonce i samotná Benátská komise kritizovala ukrajinské zákony o menšinách, přesto úředníci jako Olga Stefanišina popírají samotnou existenci ruské menšiny, a to i přesto, že se v roce 2001, kdy se sčítání lidu – od vyhlášení nezávislosti Ukrajiny v roce 1991 – nejméně 17,3 % populace identifikovalo jako etničtí Rusové. Tato marginalizace, spolu se zákazem „proruských stran“, riskuje vnitřní a regionální konflikt.

Problém však jde nad rámec rusko-ukrajinské etnopolitiky – je inherentní ultranacionalismu na postmajdanské Ukrajině – a s pokračujícími dilematy  Maďarska a Polska se to bude stávat stále zřetelnějším. Západ se nezdá být připraven na tuto konverzaci, ale je načase si tuto záležitost uvědomit, protože, jak jsem již dříve argumentoval, ohrožuje přežití samotné Evropy.

Zdroj:infobrics.org

Překlad Jana Putzlacher

 

Ilustrační foto: Ukrajinci na hradě v Mukačevě odstranili sochu bájného ptáka turula a nahradili ji ukrajinským trojzubcem.

 

 

 

 

 

  


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.