Za co, proboha?

Fiala Zbyněk
2.8.2025 07:51
Představy amerického prezidenta Donalda Trumpa o spravedlivém obchodě se trochu liší od těch, které známe z ekonomických učebnic. Ale nejen mapy, jak upozornil Švejk, i učebnice se mnohou mýlit. Podle amerického prezidenta jeho jednostranná cla jen vyrovnávají hřiště.

S počátkem srpna přišla nejen krotká tsunami z Kuril, ale mnohem drsnější vlna amerických recipročních cel, kterými Trump osolil i blízké spojence. Kde se vzalo těch 15 procent, které se budou vybírat od EU, zatímco USA si v Evropě prosadily nulu?

Trumpem otřásl obchodní schodek s EU ve výši 200 miliard eur. Zhodnotil to, že je to bídáctví od EU, když v USA prodávají víc než my u nich. Bez povšimnutí zůstal obchodní přebytek USA ve službách za 150 miliard euro, ke kterému lze přičíst fakt, že jde hlavně o finanční služby a licence, kterými nás Spojené státy dojí.

Když však na jaře Trump mluvil o neférovém přístupu EU, zdůraznil ještě něco jiného. Poukázal na daň z přidané hodnoty, kterou musí americký vývozce v EU zaplatit, zatímco evropský vývozce do Ameriky je jí zbaven, vrátí se mu. Takže Evropan v Americe prodává jen za své výrobní náklady, ale Američan v Evropě ne. To že není převlečené clo?

Třeba Česko má DPH ve výši 21 procent (ale potraviny za 10 %), a Maďarsko dokonce 27 procent (ale potraviny za 5 %). Jak jim může Trumpovo reciproční clo ve výši 15 procent vadit? A proč by se mělo ještě něco přidávat k té americké nule, ze které to po zaplacení DPH evropským vládám vyskočí na srovnatelnou úroveň?

Jenže ani v USA se neprodává zadarmo. Spojené státy nemají DPH (VAT), ale prodejní daň. Prodejní daně se nevybírají na federální úrovni, ale na úrovni jednotlivých států USA a níže, výběrních míst jsou tisíce. Státní a místní daně se mohou kombinovat, na druhou stranu, spousta zboží je od daně osvobozena (nebo zatížena nulovou sazbou). Sledovat to lze na webu Sales Tax Institute.

Třeba v Kalifornii máme základní sazbu 7,5 procenta (součet státní 6,0 a okresních 1,5 procenta) plus další místní daně od nuly do 9,5 procenta. Evropský vývozce tam vyfasuje zhruba stejnou fiskální zátěž, jako kdyby se prodávalo doma.

Texas je levnější, ke státní dani 6,5 procenta se může přilepit ještě do 2 procenta místní prodejní daně, ale pokud prodejce není domácí, připlatí ještě 1,75 procenta. Svádí to k úvaze, že se z toho hradilo střelivo a pohřebné za standardní zacházení s „cizinci“. Ale ve skutečnosti nejde o tak špatný nápad, obec má taky nějaké náklady s podmínkami pro obchod a podnikání.

Ve státě New York můžete skončit na 4 procentech, protože možnosti využít dalších až 5 procent místní prodejní daně některé jurisdikce nevyužívají.

https://www.salestaxinstitute.com/resources/rates 

Takže Trump, když vidí větší evropskou DPH než americkou prodejní daň, vidí jasně, jak ho okrádáme, a neváhá nám to vrátit. Evropští daňoví experti se prohýbají smíchy, nejhezčí posměšek zněl, že to je „nesmysl na kolečkách“, jak motá nesourodé věci tam a zpátky. Co může být spravedlivějšího než DPH, která na stejném trhu osolí každého stejně, ať cizince nebo našince!

Z hlediska rovnosti tržních podmínek mají experti pravdu, ta je však málo zajímavá z pohledu druhého Trumpova cíle, dokonce většího, než tu evropskou a jinou bandu obrat o peníze. Chce, aby se v Americe víc vyrábělo. A z tohoto pohledu mají evropské dovozy do USA výhodu, když jsou fakticky dotované vratkou DPH, zatímco americký vývozce je znevýhodněn, když musí tuto daň na evropském trhu platit.

Tolik tedy k otázce, za co jsme vyfasovali tu 15 procentní pokutu za vývoz do USA.

Když bude americký trh pro různé zahraniční vývozce méně atraktivní, vytvoří se polštář, ve kterém má domácí výroba víc šancí. Ale to není něco, co na co přišel až Trump. To platilo vždycky.

Jinou věcí je, že s poklesem zájmu o americký trh poklesne zájem o americký dolar. To už je ale jiná píseň.

 

 

 

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.
Klíčová slova: analýza

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

luis

ad "...Jinou věcí je, že s poklesem zájmu o americký trh poklesne zájem o americký dolar. To už je ale jiná píseň...".

To je pěkná tečka. Ta píseň má melodii, rytmus i smyslupný a jímavý text. Prostě všechno, co má pořádná píseň mít. A hlavně motiv, kterým je zřetelnější  veřejná propagace zpětné vazby: "Pokud  USA z každého dolaru (ten si ostatně samy natisknou), kterým platí za zboží a služby, uškubnou citelnou část, pak každý dovážející stát začne uvažovat:

Proč já ten dolar vlastně potřebuji?

Ta otázka se stane dotěrnější u těch států, které do USA za nových podmínek prakticky nevyvezou nic. Otázka pak  nabyde této podoby:

K čemu potřebuji dolar, když ho z USA nezískám, nebo tak předražený, že ukládat takový dolar do rezerv je zhruba totéž, jako kdybych si tvořil zlaté rezervy ze zlata, které nakoupím o 20 procent dráž, než je aktuální cena? Každý racionálně uvažující člověk najde jen 4 důvody:

1) abych si od USA mohl výhodně koupit to, co jinde ne (to ovšem platí čím dál tím méně, u části zboží už k tomu musím být nucen mimoekonomickými důvody)

2) abych si mohl výhodně koupit od jiných, to co potřebuji a sice jen od těch, kteří dolar nesmlouvavě vyžadují (vývoj ukazuje, že jejich počet neroste - proboha, snad neklesá?)

3) jsem slabomyslný nebo nejsem suverénním státem (těchto případů omezenosti(suverenity) je zatím ještě dost)

4) trpím nostalgií k USA - jsou prostě mojí srdeční záležitostí a pokud se o ně někdo ošklivě otře, stěží skrývám sl(i)zy

     Takže taková zřetelněji působící zpětná vazba funguje na poli osvěty a uvědomění. Komu nestačí výše uvedené 4 důvody, ten - hledaje další pozitiva dolaru jako "bezpečného přístavu" skončí u poznání, že jiná měna  (a věci s ní související) nebyla nikdy více zneužita k sankcím vůči jiným (prakticky vůči komukoliv.

 Z té písně by mohl být pěkný šlágr (nebo hit?).

 AI mi na dotaz (jak výhodné pro evropské státy, nebo Japonsko, Čínu a Indii bylo držet rezervy převážně v dolarech či v euru v posledních 10-ti letech a jak to vypadá do budoucna), poskytla vedle spousty čísel i závěr, že "...z pohledu Indie, Číny a Japonska byla v poslední dekádě eurová složka spíš výhodnější (hlavně Japonsko), a výhled na dalších 5 let zůstává podobně vyrovnaný, s mírným bonusem pro euro....".