Parodie na demokracii

Radzikowski svůj text uvádí konstatováním, že jedním z inherentních rysů demokracie jako formy vlády je účast občanů na výkonu moci. Podle definice demokracie znamená „vládu lidu“. V systému zastupitelské demokracie, se kterým se setkáváme v moderním světě, se občané podílejí na výkonu moci prostřednictvím svých zástupců zvolených ve svobodných volbách. V demokratickém státě se alespoň v zásadě rozhoduje v souladu s vůlí většiny a volební verdikty by měly být úřady respektovány. Bohužel v současných liberálních demokraciích podle autora tyto principy stále více fungují pouze teoreticky.

Klasickým příkladem toho jsou nedávné prezidentské volby v Rumunsku , které vyhrál nezávislý kandidát Călin Georgescu s 22,94 procenty hlasů. Georgescu tak postoupil do druhého kola voleb, v němž se měl utkat s Elenou Lasconiovou zastupující liberální a proevropskou unii za záchranu Rumunska. Předchozí favorit v průzkumech, rumunský premiér Marcel Ciolacu, do druhého kola nepostoupil.

Volební výsledek Călina Georgesca byl velkým překvapením, protože tento kandidát nebyl spojován s žádnou významnou politickou silou v Rumunsku.

Demokratický verdikt voličů voleb přitom začal být téměř okamžitě zpochybňován. Důvodem těchto akcí byla skutečnost, že názory vítěze voleb byly zcela odlišné od politického narativu establishmentu vládnoucího Rumunsku. Georgescu mimo jiné kritizoval členství Rumunska v NATO, negativně se vyjádřil k podpoře Ukrajiny ve válce s Ruskem a postavil se proti ideologii globalismu. To stačilo k tomu, aby byl v rumunské politice prohlášen za personu non grata.

Dva dny před druhým kolem voleb je zrušil Ústavní soud. Oficiálním důvodem tohoto rozhodnutí byl údajný vliv vnějších faktorů na výsledek voleb, v tomto směru však nebyly předloženy žádné důkazy. Pouze konstatovalo, že během předvolební kampaně došlo k „ruským hybridním útokům“. Tato zjevná manipulace přinesla výsledky odlišné od těch očekávaných, což způsobilo nárůst podpory Călina Georgesca.

Reakce mainstreamu na sebe nenechala dlouho čekat. Letos 26. února. Calin Georgescu byl zadržen, když se chystal zaregistrovat svou kandidaturu v opakovaných prezidentských volbách. Georgescovo zatčení proběhlo pod záminkou nezákonného financování jeho volební kampaně a akcí proti veřejnému pořádku. Politik byl také obviněn z propagace ideologie fašismu, což souviselo s jeho pozitivním hodnocením osobností jako Ion Antonescu a Corneliu Codreanu.

Stojí za to dodat, že když byl Călin Georgescu zatčen, byly prohledány byty více než čtyřiceti jeho spolupracovníků.

Tak vypadají politické standardy v praxi ve formálně demokratické zemi, která je členem Evropské unie a NATO, ačkoliv rozhodovací centrum v tomto případě nemuselo být v Rumunsku, varuje M. Radzikowski.

U příležitosti zneplatnění voleb v Rumunsku je třeba připomenout události podobného charakteru, které se odehrály v roce 1991 v Alžírsku. V parlamentních volbách zvítězila Islamistická Fronta spásy, která získala asi 47 % hlasů. Poté byly z iniciativy armády volby zrušeny, což vedlo k občanské válce, která trvala přes 10 let. Zřejmě spolu tyto dvě události nesouvisí, ale jen zdánlivě, protože v obou případech šlo o zjevnou manipulaci zpochybněním demokratického verdiktu voličů.

Z toho lze usoudit, že politické normy v „demokratickém“ Rumunsku jsou podobné těm, které platily v postkoloniálním Alžírsku před více než 30 lety. V obou případech skupina u moci, která prohrála šachovou partii, rozházela své figurky na šachovnici, aby zabránila soupeři vyhrát.

V určitých kruzích je oblíbené heslo: "není demokracie pro nepřátele demokracie." Problém je v tom, že tyto skupiny se považují za výlučně oprávněné posuzovat, co je demokracie a kdo je jejím nepřítelem. Pokud volby vyhrají síly bojující proti zkostnatělému systému nebo politickému uspořádání, šíří se hlasy o ohrožení demokracie krajní pravicí, fašisty, populisty atd. Příkladem toho byly reakce na volební úspěchy stran, které se staví proti zvrácenosti liberální demokracie, jako jsou: Alternativa pro Německo, Národní shromáždění ve Francii, Strana svobody v Rakousku nebo Nizozemská strana svobody.

To platí i pro Polsko, konstatuje polský autor, kde je určité kruhy, například Konfederaci a euroskeptické a antiglobalistické kruhy, považují za ohrožení demokracie. Dříve se to týkalo Sebeobrany nebo dnes zapomenuté Strany X Stanisława Tymińského. Zajímavé je, že i síly usilující o ukončení války na Ukrajině představují hrozbu pro demokracii. Jinými slovy, demokracie má být jen pro „své lidi“ a ve vztahu ke „zbytku světa“ platí úplně jiná pravidla. A vůbec nezáleží na tom, že takové jednání překrucuje samotnou podstatu demokracie a dělá z ní její parodii. Ostatně, pro některé lidi, pokud teorie nesouhlasí s fakty, tím hůř pro fakta.

Michal Radzikowski

Myśl Polska

Připravila Jana Putzlacher