Pravdivý příběh Kubiceho zprávy

I. Úvod

Již dva roky uplynuly od tzv. Kubiceho aféry, která ovlivnila výsledek parlamentních voleb v roce 2006 ve prospěch ODS. Ačkoliv se jednalo o po listopadu 89 snad nejzásadnější kauzu, jejíž dopady pociťujeme dodnes, otazníků spíše přibývá, než aby jich ubývalo.

Předně, Radovan Krejčíř a Tomáš Pitr – dva pretendenti českého podsvětí, kteří sehráli spolu s médii v čele s MF Dnes a deníkem Blesk kampaň v neprospěch ČSSD a ve prospěch ODS – dosáhli svého: vláda ODS nevyvíjí žádnou snahu oba dostat před českou spravedlnost. Je to možné bez nadsázky považovat za jakousi formu odměny lidí z ODS za služby, které pro volební vítězství Topolánkova týmu učinili. Pokud by nyní byla u moci ČSSD, oba jmenovaní moc dobře ví, že by se spravedlnosti nevyhnuli.

Dále bylo prokázáno, že za únikem tzv. Kubiceho zprávy do médií stojí lidé spjatí se současnou vládní koalicí: Ivan Langer a Pavel Severa. Bohužel, prvně jmenovaný využil už na podzim roku 2006 postu ministra vnitra, aby rozprášil vyšetřovací tým Inspekce ministra vnitra dřív, než mohl odhalit, jak hluboko měl Ivan Langer v celé kauze prsty. Ivan Langer tak vyvázl pouze se směšnou pokutou 9000 Kč od NBÚ za nedbalost, s jakou zacházel se svým výtiskem utajované zprávy. Obdobně dopadl i Pavel Severa, avšak průběh vyšetřování podílu jeho osoby na úniku tzv. Kubiceho zprávy je dosud obestřen tajemstvím, neboť podobně jako v kauze vicepremiéra Čunka se hovoří o zásazích do vyšetřování a nestandardních pokynech z nadřízeného státního zastupitelství.

Nedávno také vyšlo najevo, a to ve vztahu s diskusemi o policejním vyšetřování nazvaném „Krakatice“, závažné podezření o napojení ministra vnitra Ivana Langera na bývalého kmotra českého podsvětí Františka Mrázka. Ukazuje se tak stále častěji, že to nebyla ČSSD, ale ODS a její představitelé, kteří měli či možná stále mají velmi blízký vztah k lidem z podsvětí. V této souvislosti není bez zajímavosti, že Kubiceho tým vedl tvrdý boj právě s policisty, kteří vyšetřování v tzv. Krakatici vedli a kteří byli trnem v oku jak Radovanu Krejčířovi, tak Tomáši Pitrovi. Asi nikoho nepřekvapí, že ani jeden z těchto policistů činných v „Krakatici“ již u policie nepracuje a státní zástupce Jaroslav Dolejší, který jejich práci dozoroval, byl pár týdnů po nástupu první Topolánkovy vlády odvolán z funkce. 

A především, kauzy, na kterých byla celá tzv. Kubiceho zpráva postavena, skončily osvobozujícími verdikty a naprostým fiaskem Kubiceho týmu. Osvobozující verdikt soudu v kauze „pět na stole“, odložení kauzy Biolíh či zastavení stíhání Františka Vybírala a Miloše Červenky, to je tristní výsledek v porovnání s tvrzení plk. Kubiceho o tom, že za svými lidmi a jejich prací stojí. Buď byl Kubiceho tým tak neschopný, že nedokázal pro svá mediální bombastická tvrzení opatřit věrohodné důkazy, anebo, což je mnohem závažnější, zneužíval svoji moc k umělému vytváření kauz, které by následně ovlivňovaly politické dění v zemi.

Obojí je možné, avšak při hodnocení jednotlivých případů, jejich vzniku, průběhu a konce se odhaluje stále pravděpodobnější fakt: Kubice a spol. pracovali v zájmu lidí jako je Radovan Krejčíř, Tomáš Pitr a tedy i ve prospěch ODS.

Hlavní události související s tzv. Kubiceho zprávou ve zkratce

16. května 2006 proběhla státním zástupcem schválená prohlídka kanceláří pracovníků ÚOOZ, kteří byli vyšetřováni již od října předešlého roku a kteří následně figurovali v kauze tzv. Kubiceho zprávy. Inspekce ministra vnitra (IMV) si do této doby zajistila jak důkazy, které prohlídku opravňovaly, tak především velmi zarážející informace o výši majetku některých důstojníků ÚOOZ.

22. května 2006 v televizním duelu v Partii TV Prima obvinil Mirek Topolánkek Jiřího Paroubka ze spolupráce s podsvětím, přičemž se odvolával na údajně veřejné informace. Některé jeho slovní obraty se ovšem nápadně podobají těm, které se následně o týden později objevily v tzv. Kubiceho zprávě.

25. května 2006 MF Dnes přinesla informaci o stíhání důstojníků ÚOOZ, mezi nimi i kpt. Hrušky, jednoho z autorů tzv. Kubiceho zprávy. Souhlas s úkony Inspekce ministra vnitra (IMV) dal i dozorující státní zástupce. Přesto kpt. Hruška veřejně prohlásil:"Jdou po nás, protože jsme se při vyšetřování dostali až příliš blízko k politice.“ 26. května 2006 však Nejvyšší státní zastupitelství jeho slova zásadně popřelo a konstatovalo: "Provedená dohledová prověrka vyloučila jakékoli ovlivňování této trestní věci."

25. května 2006 Plk. Kubice se telefonicky třikrát spojil s předsedou Výboru pro obranu a bezpečnost za ODS Janem Vidímem. Tento fakt vyplynul až z následného vyšetřování.

Plk. Kubice však do té doby veřejně tvrdí, že to byl on, kdo byl poslancem a předsedou VOBZ Vidímem kontaktován a to až 26.5. 06 dopoledne.

26. května 2006Na ministerstvu vnitra se v 19:00 konala na přání ministra Františka Bublana schůzka s plk. Kubicem, kde o jeho vystoupení na Výboru pro obranu a bezpečnost PSP či o záměru vypracovat jakoukoliv zprávu nepadlo podle výpovědi svědků schůzky ani slovo. Plk. Kubice nebyl ani na opakovanou žádost ministra Bublana schopen konkretizovat svá tvrzení o ovlivňování vyšetřování či účelovosti postupu Inspekce MV vůči jeho podřízeným. S ministrem Bublanem se dohodl, že se opět sejdou a celou záležitost projednají znovu.

V cca 21:45 téhož dne však plk. Kubice požádal předsedu sněmovního Výboru pro obranu a bezpečnost (VOBZ) a poslance ODS Jana Vidíma o svolání Výboru, kde by chtěl poslance informovat o údajném ovlivňování vyšetřování.

Předsedovi VOB Janu Vidímovi v rozporu se zákonem na tomto setkání předložil dokumenty z vyšetřovacích spisů, včetně výslechu utajeného svědka či přepisy a vyhodnocení odposlechů.

Proč tedy plk. Kubice svůj záměr před ministrem vnitra a policejním prezidentem tajil a podrobně informoval pouze poslance z ODS?

27. května – 28. května Podle výpovědí příslušníků ÚOOZ kpt. Blanky Kosinové, kpt. Jaroslava Hrušky a mjr. Hynka Vlase vzniká text tzv. Kubiceho zprávy.

Nejpodivnější na celé věci je ale následující skutečnost: podle veřejné výpovědi Vidíma, kterou následně potvrdila i Kosinová, si měli oba aktéři telefonovat pouze jednou a to 26.5., kdy si domlouvali vystoupení na Výboru. Srovnáme-li však uveřejněné záznamy telefonních hovorů Kubiceho, Vidíma a Vlase, pak je zřejmá nejen nepravda o jediném telefonátu 26.5., ale především zaráží frekvence telefonátů hlavních aktérů, tedy Vidíma, Kubiceho a Vlase během víkendu, kdy podle jejich slov zpráva vznikala. Vidím Kubicemu volal mezi 26.5. a 29.5. celkem 10 krát, Kubice Vidímovi 27.5 a 28.5. celkem 5 krát, přičemž okolo 9:00 volal Vidímovi, který byl podle výpisu přítomen na Zbraslavi. Vidím volal Vlasovi mezi 26.5. a 29.5. celkem 5 krát. Vzhledem k tomu, že oba aktéři veřejně lhali o svém častém telefonickém kontaktu, pak je zřejmé, že chtěli zastřít častý telefonický kontakt během doby, kdy vznikala tzv. Kubiceho zpráva a tudíž se lze domnívat, že hlavním důvodem tohoto zastírání kontaktu je fakt, že Vidím byl Kubicem informován již dopředu o obsahu zprávy a obráceně, Vidím mohl doporučovat Kubicemu co by ve zprávě mělo či nemělo být.

Blanka Kosinová, mluvčí ÚOOZ, červen 2006 pro ČTK:"Informace o telefonování a kontaktech Jana Kubiceho a Hynka Vlase se straníky ODS důrazně odmítáme. Jedinou výjimkou je hovor kolem 26. května.“

29. května 2006 Mimořádné jednání Výboru pro obranu a bezpečnost PSP, na kterém vystoupil plk. Kubice a jeho podřízení a kde byla poslancům předložena tzv. Kubiceho zpráva, jejíž utajená část následně unikla do médií.

1. června 2006 Ustavení speciální skupiny žalobců při Vrchním státním zastupitelství v Praze k vyhodnocení tzv. Kubiceho zprávy.

2. – 3. června 2006 Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

1. července 2006 Ředitel NBÚ Petr Hostek podal trestní oznámení kvůli úniku tzv. Kubiceho zprávy pro podezření ze spáchání trestného činu ohrožení utajované informace.

11. července 2006 IMV na základě prověřování podezření ze spáchání trestného činu ohrožení utajované informace vyhodnotila výpisy z telekomunikačního hovoru a konstatovala vzájemnou provázanost u všech podezřelých. A to zejména u poslance ODS a předsedy VOB PSP Jana Vidíma na jedné a šéfa ÚOOZ plk. Kubiceho a dalšími pracovníky ÚOOZ na straně druhé. Intenzivní komunikaci zjistila i mezi Vidímem, Kubicem, Vlasem a novináři Hrbáčkem a Slonkovou. Média, kde oba novináři pracují, zveřejnila tzv. Kubiceho zprávu, která podléhala zákonu o utajovaných skutečnostech, jako první.

11.srpna 2006 IMV vyhodnotila telekomunikační provoz (výpisy kdo s kým v jaký čas volal, nikoliv odposlechy), který povolil soudce Obvodního soudu Prahy 5 a konstatovala dlouhodobou intenzivní komunikaci mezi Slonkovou, důstojníky ÚOOZ a Vidímem.

4. září 2006 Na základě vyhodnocení telekomunikačního provozu u všech podezřelých povolil soudce Obvodního soudu Prahy 5 nasadit odposlechy.

8. září 2006 IMV po jednání s dozorovou státní zástupkyní jí požádala o stanovisko , zda by případ neměl být předán jinému útvaru policie, neboť je pravděpodobné, že trestného činu se nedopustili policisté, ale tehdejší místopředseda sněmovny a současný ministr vnitra Langer.

16. září 2006 IMV informovala dozorovou státní zástupkyni, že navrhuje další prověřování možného spoluúčastenství policistů na vzniku tzv. Kubiceho zprávy, kdy trestná činnost má spočívat v politickém zadání k jejímu zpracování a tato zpráva mohla být některým politikům k dispozici ještě před jednáním VOB PSP 29.5. 06. IMV dále informovala státní zástupkyni, že v tomto smyslu prověřovala i jednání fyzických osob, které by se mohly spolu s policisty podílet na možné trestné činnosti.

IMV v této zprávě pro dozorovou státní zástupkyni konstatuje, že výtisk tzv. Kubiceho zprávy, který současný ministr vnitra Langer získal, neprošel podle zjištění IMV evidencí bezpečnostního útvaru sněmovny a nikdy v jejich protokolu nebyl zaevidován. Langer na přímý dotaz nedokázal policistům přesně určit, zda mu byl výtisk předán na jeho žádost anebo mu jej někdo z policistů ÚOOZ přímo nabídnul.

20. září 2006 Ředitel IMV Borník pořídil úřední záznam, ve kterém uvádí, že mu telefonoval ministr vnitra Ivan Langer, který mu oznámil, že je mu známa skutečnost, kdy má být odposloucháván IMV. V této souvislosti mu pohrozil, že potvrdí-li se tato skutečnost, má ředitel Borník zvážit svoji rezignaci.

21. září 2006 Úřední záznam ředitele IMV Borníka byl postoupen dozorové státní zástupkyni se žádostí o stanovisko, kdy je zde podezření z politického ovlivňování vyšetřování okolností úniku tzv. Kubiceho zprávy ze strany současného ministra vnitra, který v celé věci figuruje jako podezřelý a může se tak dopouštět trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele. IMV se také ohrazuje proti vyjádřením podezřelých osob v tisku, které skandalizují pracovníky IMV, ačkoliv ti získávají veškeré důkazy zákonným způsobem, po souhlasu dozorového státního zástupce, popřípadě se souhlasem soudu. IMV poukazuje také na to, že je zde tlak ze strany současného vedení MV a na rozdíl od neprokazatelných tvrzení, obsažených v tzv. Kubiceho zprávě, jsou v tomto případě jasné důkazy o snaze ovlivňovat vyšetřování. Ačkoliv se tedy jeví jako možný obdobný postup, jaký zvolil plk. Kubice, nepovažuje jej IMV za správný a žádá proto dozorového státního zástupce o další pokyny.

27. září 2006 Ředitel Útvaru zvláštních činností (zajišťuje pro potřeby policie např. odposlechy) Tomáš Almer zaslal dopisy předsedovi Výboru pro obranu, ministru vnitra a spravedlnosti, ve kterých informoval o podrobnostech nasazení soudem povolených odposlechů na osoby podezřelé v souvislosti s únikem tzv. Kubiceho zprávy.

Ministr Pospíšil nelenil, využil výsady imunity a na půdě sněmovny tento dopis přečetl. Vyzrazením těchto informací útvarem, který má zajišťovat pouze technickou podporu úkonů povolených soudem, došlo ke zmaření úkonů a se souhlasem státního zástupce k ukončení těchto úkonů.

Postup policistů IMV, státního zastupitelství i soudu ve věci nasazení odposlechů bylo následně vyhodnoceno jako správné, účelné a v souladu se zákonem.

Státní zástupce Městského státního zastupitelství Martin Omelka pro iDnes, 26.4. 2007: "Vše proběhlo v pořádku. O výsledku jsme informovali zmíněné obvodní státní zastupitelství, své nadřízené i nejvyšší státní zástupkyni. Výsledky přezkumu budou znát také osoby, které ho iniciovaly,"

29. září 2006Z funkce byl odvolán ředitel IMV Borník. Odvolání mu bylo doručeno za použití policejního vrtulníku. Ještě tentýž den byl jmenován nový ředitel IMV Zdeněk Pelc.

Mezi 8:00 a 9:00 prováděl příslušník IMV výslech v trestní věci tzv. Kubiceho zprávy. Po jeho skončení, asi v 9:00, vstoupil do jeho kanceláře jiný příslušník IMV a bez udání důvodů mu sdělil, že má všeho nechat, s ničím nehýbat a svoji kancelář ihned opustit. Poté byla jeho kancelář spolu s ostatními kancelářemi jeho kolegů z vyšetřovacího týmu zapečetěna a to na základě příkazu nového ředitele IMV Zdeňka Pelce.

Dozorový státní zástupce byl o této věci okamžitě vyrozuměn. Státní zástupce reagoval požadavkem na okamžité předložení spisového materiálu. V jeho přítomnosti mu tento požadavek byl novým náměstkem ministra vnitra odmítnut s tím, že vše záleží na rozhodnutí ministra vnitra Ivana Langera.

2. října 2006 Vyšetřovatelům IMV, kteří šetří tzv. Kubiceho zprávu je opět bráněno v jejich práci. Po opakované urgenci státního zástupce bylo dohodnuto obnovení vstupu do kanceláří.

Nově jmenovaný ředitel IMV si pro potřeby ministra vnitra vyžádal po pracovnících IMV zprávu o šetření Kubiceho zprávy. Bylo mu sděleno, že lze tak učinit pouze v obecné rovině, protože zveřejněním konkrétních informací by byl porušen, s ohledem na probíhající šetření a prověřování žadatele informace, tj. ministra Langera, trestní řád.

3. října 2006 Na ministerstvo vnitra se opět dostavili dva státní zástupci a požadovali předložení spisového materiálu ke kauze tzv. Kubiceho zprávy. To jim bylo opět novým vedením IMV odmítnuto. Nakonec došlo k předání materiálů na pracoviště Městského státního zastupitelství v Praze.

11. října 2006 Média poprvé informují o údajné přípravě vraždy plk. Kubiceho skupinou z kauzy „Budišov“. Tajný tým policejního prezidia „Maxim“ k vyšetřování tohoto podezření byl sestaven již na přelomu května a června 2006.

13. října 2006 Policisté IMV navrhli státnímu zástupci zahájení trestního stíhání plk. Jana Kubiceho, mjr. Hynka Vlase a kpt. Jaroslava Hrušky pro podezření ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele, neoprávněné nakládání s osobními údaji a pomluvy.

Prosinec 2006 Státní zastupitelství rozhodlo, že Kubice a jeho podřízení postupovali v rozporu se zákonem, avšak jejich provinění vyhodnotilo jako kázeňský prohřešek a celou věc předalo k vyřešení policejnímu prezidentovi.

Únor 2007 Kázeňské řízení s plk. Kubicem bylo zastaveno.

23. února 2007 Média informují o odložení vyšetřování údajné přípravy vraždy plk. Kubiceho z důvodu nedostatku důkazů.

25. dubna 2007 Skupina státních zástupců Vrchního státního zastupitelství v Praze vyšetřující okolnosti uvedené v tzv. Kubiceho zprávě zveřejnila závěr svého vyšetřování: Kubiceho obvinění se nepotvrdila, k žádnému ovlivňování vyšetřování nedocházelo. Podle žalobců navíc Kubice postupoval v rozporu se zákonem a neadekvátně situaci, kterou jako šéf elitního týmu řešil.

Srpen 2007 Policie podezřívá z úniku tzv. Kubiceho zprávy Pavla Severu. Jeho zavinění má dokazovat znalecký posudek, který si policie nechala vypracovat.

Září 2007 Vrchní státní zastupitelství v Praze se vložilo do případu Pavla Severy a zamítá žádost o jeho vydání k trestnímu stíhání. V celé věci nařizuje opatřit další znalecké posudky a to i přes to, že vyšetřovatel i dozorový státní zástupce mají za prokázané, že za únikem tzv. Kubiceho zprávy stojí právě Severa.

Říjen 2007 Ministr Ivan Langer dostal od NBÚ pokutu 9000 Kč za to, že nechal bez dozoru svůj výtisk tzv. Kubiceho zprávy, čímž umožnil novinářů pořídit si kopie její části.

14. prosince 2007 Státní zastupitelství po zásahu VSZ v Praze rozhodlo přes opačný názor policie nestíhat poslance KDU-ČSL Pavla Severu za únik tzv. Kubiceho zprávy.

24.dubna 2008 Poslanec KDU-ČSL Pavel Severa dostal za únik tzv. Kubiceho zprávy od NBÚ pokutu 25 tis. Kč.

II. Nové otazníky v kauze tzv. Kubiceho zprávy

Od doby, co před rokem vyšla první „hodnotící zpráva“ k výročí tzv. Kubiceho zprávy, se objevilo několik nových, závažných skutečností a důkazů, které některé dosavadní spekulace posouvají do sféry reality. Pojďme se pokusit na některé z dosud nezodpovězených otázek najít odpověď.

1. Byl ÚOOZ propojen s Tomášem Pitrem, Radovanem Krejčířem a s ODS?

Částečná odpověď na tuto otázku již existuje:

1. Je prokázáno, že minimálně jeden z detektivů ÚOOZ, Luděk Žákovec, byl ve spojení s Tomášem Pitrem a následně pro něj i pracuje.

2. Představitelé ODS a ÚOOZ byli před vznikem tzv. Kubiceho zprávy v úzkém kontaktu, který tajili a o němž veřejnosti lhali.

Okolnosti domovní prohlídky u Tomáše Pitra

16. května 2006, tedy téhož dne, kdy proběhla akce IMV proti kpt. Jaroslavu Hruškovi, proběhla také domovní prohlídka u Tomáše Pitra, při které se měl nalézt tzv. Mrázkův archiv, respektive jeho vybraná část směřující proti představitelům ČSSD.

Postup ÚOOZ v této věci budí velké pochybnosti, a to s ohledem na fakt, že policisté ÚOOZ obešli při této prohlídce dozorového státního zástupce, který jim tuto prohlídku jako nesouvisející s případem nepovolil. Policisté ÚOOZ použili fintu, spojili případ vyšetřování vraždy Františka Mrázka s kauzou podvodu na státní podnik ČEPRO, kterou tehdy dozoroval Odbor závažné hospodářské a finanční kriminality Vrchního státního zastupitelství v Praze a docílili toho, že jim byla domovní prohlídka povolena, a to usnesením státního zástupce VSZ ze dne 5.5. 2006. A to přesto, že věcně příslušné Městské státní zastupitelství v Praze jim dalo 2.5. 2006 pokyn vyloučit ze společného řízení právě věci nesouvisející s vraždou Františka Mrázka. Absurdní pak na celé události je fakt, že 18.5. 2006, tedy již dva dny po provedení této zvláštní domovní prohlídky u Tomáše Pitra, věcně příslušné MěSZ žádost ÚOOZ k této prohlídce zamítá.

Z výpovědí přímých účastníků této akce „Mrázkův archiv“ vyplývá, že policisté ÚOOZ v čele s plk. Kubicem projevovali extrémní zájem o provedení této prohlídky minimálně již od 18.4. 2006, kdy ve věci zahájili úkony v rámci trestního řízení. Policisté ÚOOZ nejdříve podali oficiální cestou podnět k provedení domovní prohlídky 25.4. 2006, tedy týden po zahájení úkonů. Ačkoliv jim ale MěSZ také po týdnu, tedy 2.5. 2006 dává procesní pokyn k vyloučení věcí nesouvisejících s vraždou Františka Mrázka ze společného řízení, nevyčkali rozhodnutí MěSZ o podnětu k domovní prohlídce, zatajili státní zástupkyni VSZ pokyn dozorového státního zástupce o vyloučení věci ze společného řízení a osobně opakovaně jednali opět bez vědomí dozorového státního zástupce na VSZ o provedení této prohlídky u Tomáše Pitra. Podle dostupných informací uvedli státní zástupkyni v omyl nejen tím, že jí zatajili pokyn MěSZ o vyloučení věci, ale také nepravdivými informacemi o účelu domovní prohlídky a informacích, které se mají na místě nacházet.

Tento rozpor vyplývá také z porovnání dokumentů, které předcházely a následovaly této domovní prohlídce.

Příkaz k domovní prohlídce u Tomáše Pitra, který 5.5. 2006 vydal VSZ (4Vzn 42/2006-7), se v odůvodnění věnuje účelu domovní prohlídky: „… měly nacházet … listinné dokumenty k obchodnímu vztahu mezi společností Loricus, s.r.o. a spol. ČEPRO, a.s., zejména pak obchodní smlouvy na odběry a dodávky pohonných hmot a látek, dokumenty k dalšímu pohybu zboží… dokumenty k obchodním vazbám, dokumenty k pracovnímu poměru Tomáše Pitra a Františka Mrázka …“. VSZ tedy vydává pokyn k domovní prohlídce na základě informací policejního orgánu, tedy ÚOOZ, že se v uvedených prostorách mají nacházet dokumenty vyjmenované v odůvodnění, tedy týkající se výhradně trestní věci vedené VSZ.

Jaké však muselo být překvapení státní zástupkyně VSZ, když jí předložil ÚOOZ vyhodnocení této prohlídky (Č.j. ÚOOZ-211-13/V4-2006) z 27.5. 2006, kde se k účelu domovní prohlídky našel pouze jediný dokument (v té době však zcela nepotřebný pro účel trestního řízení v dané věci) a místo toho se tu obsáhle věnuje prostor nalezeným pamfletům, které se o dva dny později objeví v Kubiceho zprávě.

Aby ÚOOZ zahladil svůj mírně řečeno nestandardní postup při dosažení povolení k této domovní prohlídce, kritizuje v závěru tohoto „Vyhodnocení“ postup Městského státního zastupitelství v Praze, které podle autora (mjr. Hynek Vlas) postupovalo liknavě a proto se ÚOOZ obrátil na VSZ, neboť „byla zajištěna obrana českého státu, kde by jinak vznikla škoda velkého rozsahu řádově kolem několika miliard korun“. Jak je ovšem z výsledků domovní prohlídky jasné, žádné škodě se touto prohlídkou nezabránilo a byly při ní nalezeny pouze dokumenty, které pak sloužily pro vznik tzv. Kubiceho zprávy, tj. Mrázkův archiv plný pomluv a drbů na politiky.

V této souvislosti pak vyvstává otázka, proč ÚOOZ na jedné straně kritizuje „liknavost“ MěSZ (ačkoliv to do týdne vydá procesní pokyn o vyloučení věci ze společného řízení, které musí předcházet i meritornímu rozhodnutí o provedení domovní prohlídky), aby pak ÚOOZ do dvou dnů MěSZ obešel, zajistil si 5.5. příkaz k domovní prohlídce a samotná domovní prohlídka proběhla až jedenáct dní poté, tj. 16.5. 2006.

Věděli snad Kubiceho lidé o existenci tzv. Mrázkova archivu? Znali snad jeho obsah? Od koho? Proč zatajili tyto informace státní zástupkyni, která jim domovní prohlídku povolila? Proč nevyčkali rozhodnutí příslušného dozorového státního zástupce, když pak domovní prohlídku provedli až 11 dní po vydání příkazu? Co se dělo těch 11 dní od povolení k provedení domovní prohlídky?

Celý tento koloběh nestandardních a někdy až nezákonných událostí, které provázely akci domovní prohlídky u Tomáše Pitra pak dostává zásadní obrysy ve chvíli, kdy je zveřejněna tzv. Kubiceho zpráva. Ta by totiž bez provedení této domovní prohlídky jen těžko vznikla. To u Tomáše Pitra, člověka, který již několik měsíců otevřeně válčil s tehdejším premiérem Jiřím Paroubkem, se našly dokumenty, obsahující ty nejhorší pomluvy na jeho osobu a ČSSD. Tato domovní prohlídka byla paradoxně v jeho zájmu a je jen otázkou, zda a do jaké míry postupoval v součinnosti s ÚOOZ. S ohledem na angažmá jednoho z policistů ÚOOZ Luďka Žákovce v jeho službách, na množící se informace o existenci některých dokumentů z domovní prohlídky u Tomáše Pitra na ÚOOZ již před touto prohlídkou či na spekulace o existenci údajných odposlechů Tomáše Pitra, ze kterých vyplývá, že průběh celé domovní prohlídky řídil, se výše uvedená fakta zdají být jen součástí logického řetězce událostí, na jejichž konci je volební porážka nepřátel Tomáše Pitra a Radovana Krejčíře.

Válka mezi ÚOOZ a vyšetřovateli a státními zástupci kauz Radovana Krejčíře a Tomáše Pitra

16. března 2006 odešel z ÚOOZ velmi neobvyklý dopis. Je adresován tehdejšímu nadřízenému všech tzv. elitních útvarů, řediteli ÚSKPV plk. Janu Švejdarovi a jeho autorem je samotný plk. Kubice.

Jedná se o stížnost, resp. podnět k zahájení vyšetřování (ten odejde od plk. Kubiceho na jeho kolegy policisty IMV o něco později, 24.3. 2006) proti policistům z Útvaru závažné finanční kriminality a korupce (ÚOKFK), kteří se podíleli ne vyšetřování závažných korupčních kauz, ale i případů týkajících se Radovana Krejčíře či Tomáše Pitra. Jsou to ti samí policisté, kteří v době Zemanovy vlády rozpracovávali okolí Miroslava Šloufa a jeho podivné vazby, vedli vyšetřování v dnes již bájném spisu „Krakatice“, který rozkrýval vazby politiků, podnikatelů a podsvětí a který také sloužil novináři Jaroslavu Kmentovi pro sepsání knihy „Kmotr Mrázek“. Jedná se o ty samé policisty, kteří při vyšetřování v rámci spisu „Krakatice“ narazili i na souvislosti mezi dnešním ministrem vnitra, tehdejším místopředsedou PSP Ivanem Langrem a „kmotrem“ pražského podsvětí Františkem Mrázkem a kteří byli po jeho nástupu do funkce ministra vnitra navzdory všemu, co u policie prožili, potupně z policie vyhozeni.

Plk. Kubice si v tomto dopise stěžuje právě na tyto tři policisty, plk. Karla Tichého, pplk. Oldřicha Koppa a mjr. Miloslava Dvořáka způsobem, který je velmi nezvyklý. Proč? František Mrázek byl zavražděn 25. ledna 2006. Na základě této vraždy obdržel na základě své žádosti ÚOOZ spisový materiál, kteří tito policisté k osobě Františka Mrázka vedli, až koncem února 2006. Již po dvou týdnech mají jeho lidé prostudovány tisíce stran spisu, bez vyslechnutí svědků i samotných policistů dojdou k závěru, že se jejich kolegové dopustili „nestandardního jednání, které může nést znaky trestné činnosti“. Na celé záležitosti jsou vedle rychlosti, se kterou ÚOOZ rozsáhlý spisový materiál prostudoval, zvláštní ještě dvě věci. Za prvé je to skutečnost, že v dopise není ani jeden přímý důkaz či odkaz na konkrétní listinu spisu, ze které má „nestandardní jednání nesoucí znaky trestného činu“ vyplývat. Vše je opřeno o subjektivní hodnocení spisového materiálu zpracovatelem konceptu dopisu, kterým plk. Kubice na své kolegy, se kterými se musel znát a často i stýkat a spolupracovat, poslal policisty z Inspekce ministra vnitra. Každý z nás si asi dokáže představit, že pokud by byl plk. Kubice opravdu tím nezávislým policejním hrdinou, asi by vůči svým kolegům „ve zbrani“ jednal jinak.

Za druhé, jedná se o ty samé policisty, které ve své knize haní pod pseudonymy Radovan Krejčíř. A argumentace z dopisu plk. Kubiceho je Krejčířově dikci nápadně podobná.

Obojí dohromady – rychlost, se kterou ÚOOZ vyhodnotil tisíce stran spisu a ze kterého údajně čerpá podnět k řízení se zmíněnými policisty a shoda s textem Krejčířovi knihy – vyvolává podezření z úzkého propojení ÚOOZ s lidmi okolo Radovana Krejčíře, popřípadě s Krejčířem samotným.

Skutečností je, že se obvinění proti těmto policistům, takto zvláštním způsobem plk. Kubicem, vznesená nepotvrdila. Tito policisté museli odejít až po brutálním nátlaku ze strany ministra vnitra Ivana Langra, který svoji funkci získal jen díky zveřejnění tzv. Kubiceho zprávy.

Bohužel, není to jediný případ, kdy Kubiceho lidé posloužili zájmům Tomáše Pitra a Radovana Krejčíře. Další obětí se stal ředitel Odboru závažné kriminality a korupce VSZ v Praze Jaroslav Dolejší. Ten byl z funkce odvolán na konci roku 2006 v souvislosti s kauzou bývalé novinářky TV Nova Jany Peterkové, která sama potvrdila (a Tomáš Pitr také), že byla Pitrovou milenkou. Tato bývalá novinářka obvinila Jaroslava Dolejšího, bývalého mluvčího ministra spravedlnosti Petra Dimuna a novináře Jiřího Hynka ze zločinného spolčení proti ní, kdy jí jmenovaní měli vydírat, aby donášela informace na Tomáše Pitra. Ačkoliv tento případ skončil tím, že se její nařčení nepotvrdilo a ona sama skončila u soudu s obžalobou pro pomluvu, křivé svědectví a falšování znaleckého posudku, Jaroslav Dolejší, který opět figuroval v Krejčířově knize jako nepřítel č. 1, byl za souhlasu ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, který opět a svoji funkci vděčí tzv. Kubiceho zprávě, odvolán z funkce.

Předání odposlechů, přepisu výpovědi utajovaného svědka a stížnosti na policisty nepohodlné Krejčířovi a Pitrovi poslanci ODS Janu Vidímovi

Tato skutečnost byla dodnes utajena. Nejen, že všichni aktéři popírali jakýkoliv kontakt, byť jen telefonický, ale o záměru předat tyto dokumenty z živého trestního spisu do rukou poslance ODS Jana Vidíma nikdo z ÚOOZ neinformoval ani na schůzce s ministrem vnitra Bublanem a s policejním prezidentem Husákem, ani předem dozorového státního zástupce.

Tato událost nejen, že opět usvědčuje všechny aktéry tzv. Kubiceho zprávy ze lži a snahy z nějakého důvodu úzkostlivě utajit společný intenzivní kontakt předcházející vzniku a úniku tzv. Kubiceho zprávy, ale především ukazuje na absolutní pohrdání zákonem jak ze strany ÚOOZ, tak představitelů ODS. Prostě v jejich činnosti nelze nespatřovat heslo o účelu, který světí prostředky.

A jak vysvětluje mjr. Hynek Vlas, bývalý elitní policista a vedoucí odboru zločinných struktur ÚOOZ tento svůj postup? „Víceméně jsme popadli několik písemností, které jsme vzali na setkání s panem Vidímem. Tyto písemnosti pocházely z trestního spisu Poker (vyšetřování vraždy Františka Mrázka)“.

2. Mluvil plk. Kubice pravdu, když tvrdil, že hlavním důvodem svého vystoupení 2 dny před volbami jsou tlaky na vyšetřování případů spojených s ČSSD?

Sedm vyšetřovatelů z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), kteří měli na starosti nejzávažnější kauzy popsané v tzv. Kubiceho zprávě, popřelo tvrzení šéfa ÚOOZ Jana Kubiceho o údajném ovlivňování jejich práce ze strany tehdejšího vedení policejního prezidia a představitelů Paroubkovy vlády nebo Inspekce ministra vnitra

Ačkoliv Kubice i jeho dva podřízení Hynek Vlas a Jaroslav Hruška opakovaně uváděli jako důvod svého vystoupení v Poslanecké sněmovně těsně před volbami a předložení tzv. Kubiceho zprávy, že byl na vyšetřovatele závažných kauz vyvíjen nátlak, sami tito vyšetřovatelé ve svých výpovědích jejich tvrzení popřeli. Jeden z policistů při výslechu dokonce uvedl, že poté, co byla Kubiceho zpráva loni v květnu zveřejněna, odmítl na jednom z případů dále pracovat. Jako důvod uvedl, že část ještě neprověřených materiálů z jeho spisu skončila ve zmíněné zprávě ÚOOZ a vše pak zveřejnila média. Tentýž vyšetřovatel dále konstatoval, že o ovlivňování svého vyšetřování politiky či svými nadřízenými nic neví. "Pokud by to tak bylo, tak by o tom byl ve spise záznam adresovaný na státní zastupitelství," sdělil policistům IMV. Jeho kolega, který po něm vyšetřovací spis přebral, rovněž popřel jakékoli ovlivňování ze strany politických i policejních špiček. "Ze strany nadřízených, myslím funkcionáře policie, jsem žádný tlak nepociťoval... Nevím, zda bylo nějaké ovlivňování na vyšší úrovni nade mnou, ale ke mně se žádné ovlivňování nedostalo," uvedl ve výpovědi pracovníkům IMV. "Pokud jde o kauzu, kterou mám na starosti, za celou dobu, co vyšetřování této trestní věci vedu, mě osobně neovlivňoval žádný služební funkcionář, žádný politik, ani mě nekontaktoval nikdo ze sdělovacích prostředků, taktéž ani já sám jsem nekontaktoval žádného politika a novináře," prohlásil ve své výpovědi policista odpovědný za další z trestních spisů jmenovaných ve zprávě ÚOOZ. Podobně se vyjádřili i další vyšetřovatelé ÚOOZ.

Jediný, kdo vehementně trval na ovlivňování vyšetřování, byli autoři Kubiceho zprávy, kteří ovšem za vyšetřování jednotlivých spisů až na kpt. Jaroslava Hrušku nenesli odpovědnost. Hynek Vlas uvedl, že o ovlivňování trestních věcí politiky nebo nadřízenými policisty existuje několik jednacích čísel, která jsou uložena na ÚOOZ. Nebyl však schopen IMV tyto dokumenty předložit. O tom, že docházelo k ovlivňování vyšetřování trestních kauz z Kubiceho zprávy, Vlas podle svých slov informoval trojici pražských státních zástupců, kteří měli zmiňované kauzy na starosti, konkrétně státní zástupce Radka Klvaňu, Martina Omelku a Petru Pavlánovou. Klvaňa se ovšem k celé věci odmítl veřejně vyjádřit, Omelka popřel, že by byl kdykoliv ÚOOZ o jakémkoliv ovlivňování vyšetřování informován a stejný názor vyjádřila i státní zástupkyně Pavlánová.

Kubice, Vlas ani Hruška nebyli schopni nikdy předložit pro svá zásadní obvinění ohledně ovlivňování vyšetřování ze strany ČSSD žádné důkazy. Dokonce i jejich vlastní vyšetřovatelé jejich tvrzení popřeli. Tito vyšetřovatelé dokonce uvedli, že jim nebyl jejich nadřízenými sdělen ani účel, pro který pro ně vypracovávali ve dnech 26. a 27.5. 2006 zprávy za jimi vedené případy.

Otázka tedy zní, proč vystoupil plk. Kubice těsně před volbami s tak závažným tvrzením, které se nezakládalo na pravdě? Proč o svých poznatcích neinformovali důstojníci ÚOOZ dozorové státní zástupce a nevyčkali jejich pokynů tak, jak jim ukládá zákon?

Toto jsou důvody, které vedly ke vzniku tzv. Kubiceho zprávy a k vystoupení plk. Kubiceho dva dny před parlamentními volbami v roce 2006 podle hlavních aktérů Kubiceho aféry:

„Většinu těchto tlaků zažil ředitel ÚOOZ pan Kubice a to, co jsem zažil já, tak si netroufám říci, že by při tom někdo naplnil skutkovou podstatu trestného činu, nebyl důvod zahajovat úkony trestního řízení.“ (Mjr. Hynek Vlas 18.9. 2006 v odpovědi na otázku, zda jej někdo ovlivňoval při vyšetřování.)

„Sled událostí se týkal policistů ÚOOZ pracujících na případech vedených pod názvy Pokr, Loreta, Antropoid. Policisté zařazeni na těchto případech nabili dojmu, že je na ně vyvíjen tlak nad rámec zákona. Jako hlavní důvod uvádím odvolání tiskové mluvčí kpt. Mgr. Blanky Kosinové na základě údajné intervence bývalého premiéra cestou ministra vnitra (…) „ (Kpt. Bc. Jaroslav Hruška 19.9. 2006 v odpovědi na otázku, zda jej někdo ovlivňoval při vyšetřování.)

„Asi za nejzásadnější pokládám mediální obvinění šéfa týmu Pokr Jaroslava Hrušky a dvou jemu podřízených policistů. Předtím to byla kritika ministra vnitra, že tisková mluvčí útvaru paní Kosinová spojila případ vraždy Mrázka s kauzou Antropoid. (…) Nebyly to přímé tlaky, ale těch nepřímých bylo poměrně dost.(…) Ze strany nadřízených, tedy ze strany prezidia jsem nezaznamenal žádný velký tlak na konkrétní prověřované věci.“ (Plk. Jan Kubice 3.10. 2006 v odpovědi na otázku, zda jej někdo ovlivňoval při vyšetřování.)

3. Kauza „Biolíh“ – jedna velká blamáž

Tzv. kauza „Biolíh“, která byla hlavním důvodem pro vznik tzv. Kubiceho zprávy, kdy v této věci mělo docházet k ovlivňování vyšetřování, skončila rozhodnutím státního zástupce 9. července 2007 s tím, že obvinění policistů ÚOOZ se nezakládá na pravdě.

Vedle kauzy „Biolíh“, kde policisté ÚOOZ odpovědní za vyšetřování uvedli, že nebyli nikým a nikdy ovlivňováni při své práci (viz. citace z jejich výslechových protokolů výše), byl tento případ spojen přes osobu Františka Vybírala (v materiálech ÚOOZ označován vehementně jako „lobbyista spojený s ČSSD) s kauzou podnikatele Miloše Červenky. Jeho trestní stíhání bylo zastaveno na konci března tohoto roku na základě rozhodnutí státního zástupce VSZ s tím, že „policisté ÚOOZ se dopustili nezákonné provokace“ s cílem navodit a dokonat trestnou činnost nabízení a přijímání úplatku. Jinak řečeno, policisté ÚOOZ se dopouštěli nezákonné provokace s cílem navodit trestnou činnost směřující k trestnímu stíhání vybraných osob spojených s ČSSD.

Z usnesení o zastavení trestního stíhání ve věci Červenka-Vybíral ze dne 27.3 2008:

„Podle konstantní judikatury je nepřípustný takový zásah do skutkového děje, jenž ve své komplexnosti tvoří trestný čin.Jedná se tedy o takový zásah státu, který se stal součástí celé posloupnosti úkonů, z nichž se trestné jednání skládá, např. provokace či iniciování trestného činu, jeho stimulace, průběh či dokonání apod. Policie v případě obviněného Vybírala vstoupila do skutkového děje, aniž by tento skutkový děj pouze kontrolovala. Počala ovlivňovat obviněného Vybírala v jeho úmyslu trestný čin spáchat. (…) Pokud v předchozí době vzniklo podezření, že obviněný František Vybíral jedná tak, že hodlá poskytnout úplatek policistovi, byl na místě postup plně odpovídající trestnímu řádu, tedy zahájení trestního stíhání Vybírala pro příslušný trestný čin. Místo toho státní moc reprezentovaná policií svým jednáním a postupem vytvořila podmínky a navodila situaci se zjevnou snahou přimět obviněného Vybírala trestný čin uskutečnit a dokonat. (…) Policie je ze zákona povinna trestné činnosti předcházet a nikoliv na páchání trestného činu participovat jenom proto, aby měla důkazy.“

Přitom tato kauza, která začala na podzim 2005 tím, že policisté z expozitury ÚOOZ v Plzni v čele s kpt. Jaroslavem Hruškou řešili případ vraždy v komunitě ruských přistěhovalců, původně s politikou nesouvisela. Ke spojení tohoto případu s ČSSD vedla policisty ÚOOZ pouze vizitka, kterou nalezli v pozůstalosti zabitého ruského podnikatele. Fakt nebo „řízená náhoda“, kdy policisté ÚOOZ potřebovali podobnou souvislost, aby mohli rozvinout politický monstrproces před volbami a na jehož konci je jedna velká blamáž?

To, že kauza „Biolíh“ mohla být ze strany ÚOOZ uměle vytvořena pro účely mediální a politické, svědčí jeden zásadní fakt. Celá kauza „Biolíh“ byla totiž postavena na tvrzení ÚOOZ, že dochází lidmi, kteří pracují na vysokých postech ve státní správě a jsou blízcí ČSSD, ke korupci ve vztahu k přidělování státních licencí na výrobu biolihu. K jejich údajné trestné činnosti mělo docházet během pěti měsíců od listopadu 2005 do března 2006, kdy došlo k jejich zatčení. Jeden zásadní fakt však policistům ÚOOZ, ale bohužel i médiím, která se do celé akce před volbami vehementně zapojila spolu s představiteli ODS, unikl: vláda totiž zrušila systém licencí na výrobu biolihu již 15.6. 2005. Tedy 5 měsíců předtím, než ÚOOZ údajně zachytil ono podezření ze snahy ovlivňovat licenční řízení, chyběla jakákoliv možnost cokoliv ovlivňovat. Nebylo totiž co. Tohoto jednoduchého a lehce ověřitelného faktu si bohužel všimla až po 15 měsících státní zástupkyně a logicky případ odložila.

Z usnesení státního zastupitelství o zastavení trestního stíhání ve věci „Biolíh“ ze dne 9.7. 2007:

„Je zřejmé, že v prosinci 2005, tj. v době, kdy byly peníze předány, neprobíhalo ani nebylo plánováno žádné konkrétní výběrové řízení, ani řízení o přidělování licencí, či jakékoli jiné řízení organizované státem ve vztahu k bioetanolu, tak aby obvinění měli motiv předávat úplatky s cílem zajistit si v takovém řízení úspěch.“

Přes tuto zásadní skutečnost, která musela být policistům ÚOOZ známa, rozjelo se rozsáhlé vyšetřování a 6.3.2006 ÚOOZ zahájil trestní stíhání šesti osob pro přijímání úplatku a podplácení. Šlo o Ing. Františka Vybírala, Josefa Jurku, Jaromíra Janatu, Ing. Rostislava Poláka, Josefa Lázničku a Ludmilu Schwarzovou. Podle ÚOOZ obviněný Josef Jurka v souvislosti s obstaráním věcí veřejného zájmu, v daném případě zajištění úspěchu při plánovaném výběrovém řízení na udělení výrobní licence a získání dodavatelsko-odběratelských smluv v rámci programu vyhlášeném vládou ČR dne 1.9.2004, zprostředkoval v prosinci 2005 po dohodě se zástupci společnosti Bioferm-Lihovar Kolín a.s. Jaromírem Janatou a Ing. Rostislavem Polákem kontakt s obviněným Ing. Františkem Vybíralem.

Podle ÚOOZ Vybíral dne 16.12.2005 přijal úplatek ve výši patnáct miliónů korun, který mu na účet dcery Dagmar Vybíralové zaslali obvinění Janata a Polák z účtu své firmy, a v následujících dnech tyto finanční prostředky použil k podplacení obviněného Lázničky a obviněné Ludmily Schwarzové, kterým předal finanční hotovost ve výši nejméně 1.000.000,--Kč, s cílem využít jejich vlivu při eventuálním pokračování výběrových řízení na přidělení licence k výrobě bioetanolu a při uzavírání příslušných obchodních smluv.

9. března 2006 došlo k jejich zadržení. Dvě z nich – zástupci kolínské firmy na výrobu biolihu - se podle ÚOOZ prostřednictvím dalších dvou mužů, z nichž jeden byl již zmíněný František Vybíral, pokoušeli ovlivnit výběrové řízení či přidělení výrobní licence a v konečné fázi uzavřít odběratelské smlouvy. Podle ÚOOZ měla policie doloženo předání částky 15 mil. korun, které měly být použity prostřednictvím Františka Vybírala jako úplatek. Téhož dne, kdy došlo k zadržení skupiny podezřelých, provedla policie několik domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor. Mezi zadrženými byli také dva pracovníci Ministerstva dopravy, proto byly dvě prohlídky provedeny v jejich kancelářích.

V souvislosti s prověřováním aktivit Františka Vybírala byla údajně „zdokumentována“ trestná činnost týkající se dalších dvou osob, již zmiňovaného Miloše Červenky a dále Jana Hanáčka, tehdejšího poradce místopředsedy vlády Zdeňka Škromacha. Policie obvinila Jana Hanáčka z toho, že z titulu své funkce obstarával opakovaně za úplatu Františku Vybíralovi informace o státních zakázkách a informace o rozhodnutích státu ve věcech veřejných (nucená správa VZP).

Trestnou činnost popřeli všichni obvinění. František Janata uvedl, že se s Vybíralem seznámil někdy v prosinci 2005 a dohodli se, že Vybíral pro Bioferm zprostředkuje uzavření dlouhodobé odběratelské smlouvy na bioetanol, který firma zamýšlela vyrábět v novém závodě. Financování tohoto záměru bylo podle Janaty projednáno s ČSOB a banka požadovala předložení smlouvy na odbyt produkce. Vybíral ujistil Bioferm, že takovou smlouvu dokáže obstarat. Za zprostředkování požadoval půjčku ve výši 15 miliónů Kč ke svému obchodu s pozemky. Se souhlasem vedení firmy byla půjčka dne 15.12.2005 Vybíralovi poskytnuta se splatností do 10.1.2006 a s úrokem 10% a Jurka za ni ručil směnkou. Půjčka byla evidována v účetnictví firmy a ČSOB o ní byla informována. Na počátku roku 2006 je Vybíral seznámil s obviněným Lázničkou kvůli zorganizování schůzky s bývalým ministrem Grégrem a vedením firmy Čepro, a.s. Při této schůzce jim byla jako asistentka představena i obviněná Schwarzová. Grégr nejprve přislíbil sjednání návštěvy v Čepru a na druhé schůzce i ve firmě PKN Orlen. Jednání s Čeprem však nebylo úspěšné a odmítavě se vyjádřilo i vedení firmy PKN Orlen. Na základě toho požádal Bioferm Vybírala, aby patnáctimiliónovou půjčku, která mu byla pro jeho vlastní obchody poskytnuta odměnou za zprostředkování uvedených kontaktů, vrátil. Jak obviněný zdůraznil, první výzva k vrácení půjčky je datována dnem 3.2.2006, tedy ještě před zadržením obviněných a před zahájením trestního stíhání.

Tvrzení Janaty se následně potvrdilo. Bylo doloženo, že o souhlas ČSOB s poskytnutím částky 15 miliónů Kč třetímu subjektu v souvislosti s výstavbou bioetanolového závodu požádala ekonomická ředitelka Biofermu dne 13.12.2005. Půjčka byla zaúčtována v Hlavní knize firmy Bioferm za období do 1.1. do 31.12.2005 a zápisy z jednání představenstva této firmy prokazují, že půjčky fyzickým osobám byly již poskytovány. Stanovy zároveň Biofermu nevylučovaly, aby Janata s Polákem poskytli Vybíralovi půjčku v uvedené výši. Vymáhání půjčené částky na Vybíralovi po neúspěšném jednání o smlouvě dokládal směnečný platební rozkaz z 5.5.2006. Materiály ČSOB pak bylo doloženo, že o půjčce byla banka informována, nehledě na existenci kontokorentního účtu na částku uvěrového limitu 50 miliónů korun.

Také obchodní ředitel Biofermu potvrdil, že o inkriminované půjčce věděl, že byla smluvně zajištěna, a že byla nejen jištěna směnkou, ale i řádně zanesena do účetnictví firmy. Rovněž výrobně technický ředitel Biofermu shodně uvedl, že k půjčce nebylo v daném případě třeba souhlasu představenstva, a že její vrácení je vymáháno prostřednictvím advokátní kanceláře.

Dne 9.7.2007, po patnácti měsících od obvinění, Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 trestní stíhání v tzv. kauze „Biolíh“ zastavilo, s tím, že žádný z obviněných svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu, pro který bylo stíhání zahájeno.

Státní zastupitelství předně připomnělo existenci vládních materiálů ve vztahu k problematice bioetanolu, zejména příslušná vládní usnesení (usnesení vlády ze dne 6.8.2003 č. 883, ze dne 1.9.2004 č. 825, ze dne 9.3.2005 č. 288 a z 15.6.2005 č. 782). Poukázalo rovněž na zprávy ministerstva životního prostředí o materiálech k původnímu výběrovému řízení, ze kterých vyplývá, že k vyhlášení dvoukolového výběrového řízení došlo dne 10.11.2004 na centrální adrese a na internetových stránkách ministerstva, a že již usnesením vlády z 15.6.2005 bylo od organizace výběrových řízení definitivně upuštěno. Tzv. Zásady schválené usnesením vlády ze dne 12.10.2005 č. 1307/2005, které měly stanovit regulaci prostřednictvím Správy státních hmotných rezerv, byly zrušeny dne 20.9.2006 pod č. 1080/2006, s tím, že další proces užití biopaliv byl ponechán zcela bez státní podpory, s jediným omezením v podobě trhu, předpisů o ochraně ovzduší a nařízení vlády č. 66/2005 z 2.2.2005, o minimálním množství biopaliv povinně přimíchávaných do pohonných hmot. Tyto Zásady navíc nikdy nevstoupily v platnost, a proto nikdy nebyl nikomu udělen ani statut oprávněného výrobce bioetanolu, ani vymezeny žádné podíly. Jediným omezením při výrobě biolihu tak zůstalo kritérium dodržení kvality podle příslušné technické normy.

Podle státního zastupitelství pro zastavení trestního stíhání svědčila zejména tato zjištění:

• v době, kdy mělo dojít k předávání peněz obviněnému Vybíralovi a od něho Jurkovi a Schwarzové, tj. v prosinci 2005 až březnu 2006 již prokazatelně žádné konkrétní výběrové řízení pod záštitou státu na rozdělení kvóty pro výrobu bioetanolu neběželo a z dokumentů ústředních orgánů je zřejmé, že se o vypsání žádných dalších výběrových řízení ani neuvažovalo;

• podmínky pro udělení statutu výrobce bioetanolu byly dány Zásadami a tento status obligatorně získal každý, kdo zákonné podmínky splnil;

• tzv. Zásady vycházely z toho, že si výrobci s prodejci sami vybrali mezi sebou, kdo s kým bude spolupracovat, a to před tím, než věc schválí Správa státních hmotných rezerv;

• jednání směřující k uzavření smluv k zajištění odběru bioetanolu bylo proto v souladu s předmětem činnosti a s tzv. Zásadami schválenými vládou;

• ministerstvo zemědělství nemělo žádnou možnost zasahovat do rozhodovací pravomoci Správy státních hmotných rezerv;

• předmětem činnosti Biofermu byla výroba a zpracování paliv, jakož i výroba a úprava lihu;

• obviněný Vybíral zprostředkovával obchody za svou firmu Agorot, a.s.;

• obviněný Jurka byl rovněž soukromým podnikatelem v oblasti zprostředkovávání obchodů a služeb;

• vládní a jiné materiály týkající se výroby a vývoje přimíchávání biolihu do pohonných hmot byly veřejně dostupné a veřejně diskutované, proto obvinění neměli zapotřebí získávat je např. formou úplatku, a proto také jejich nález u některých obviněných nemohl svědčit o ničem nelegálním; nebylo tudíž nic závadného ani na nálezu takových materiálů u obviněné Schwarzové na jejím pracovišti, i když do její pracovní náplně problematika biolihu nespadala;

• svědkyně Horká uvedla, že nález materiálu o biolihu u Schwarzové nic neznamená, nehledě k tomu, že její nadřízený byl členem meziresortní komise, která se zabývala biopalivy;

• svědek Pospíchal, nadřízený Schwarzové, vypověděl, že byl sice jmenován členem meziresortní komise pro biolíh v únoru 2006, ale obdržel pouze pozvánku a po zatčení jeho podřízené mu již nebyl vstup do kanceláře umožněn; obviněná po něm nikdy žádné informace nechtěla;

• ze záznamů telefonních rozhovorů (Novosad- soudní znalec, Hýský – pracovní ministerstva práce a sociálních věcí, Mackerle – pracovník ministerstva pro místní rozvoj, Černý - poslanec, Kiml – soukromý podnikatel) a následných výpovědí po předestření záznamů nebylo zjištěno nic neobvyklého nebo závadného;

• při zkoumání zajištěných počítačů byly nalezeny pouze shodné materiály k bioetanolu, různé návrhy smluv na jeho odběr, materiály k původnímu výběrovému řízení, scénář přípravy schůzky s Grégrem, apod.;

• v poznámkových blocích zajištěných u obviněného Vybírala byly shledány pouze různé vpisky bez bližších souvislosti a dat sepsání; rovněž ve vztahu k problematice biolihu pouze kusé poznámky, ze kterých nebylo zřejmé, k čemu se váží;

• z vyhodnocení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je zřejmé, že v žádném telefonickém hovoru žádný z obviněných nepožadoval jakékoli ovlivnění výběrového řízení ve prospěch firmy Bioferm, ani přidělení licence na jeho výrobu, nebo cokoli, z čeho by bylo možno usoudit na úplatky v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu;

• předmětem rozhovorů byl jednoznačně zájem zajisti pro Bioferm uzavření smluv na prodej bioetanolu, což firma Bioferm potřebovala pro možnost čerpání úvěru na výstavbu závodu;

• telefonní hovory prokazují, že Polák opakovaně zjišťoval u Vybírala uzavření smlouvy a po neúspěšných jednáních požadoval půjčku zpět; ve stejném duchu byla vedena i komunikace s Janatou;

• co se týče obviněné Schwarzové, z odposlouchaných rozhovorů je zřejmé, že za zorganizování schůzky s Grégrem měla obdržet od Vybírala peníze („pětiset“), které pak odmítla vrátit; nějaké peníze za zprostředkování kontaktu na Grégra přes Schwarzovou patrně obdržel i Láznička; z dalších rozhovorů je zřejmé, že byla dojednána i provize pro všechny zúčastněné;

• Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 28.3.2007konstatoval, že obecné soudy v případu Schwarzové porušily čl. 90 Ústavy tím, že nepřezkoumávaly důsledně důkazy, ze kterých mělo vůči ní vyplývat důvodné podezření o vině, a že došlo rovněž k porušení dalších článků Ústavy tím, že přezkoumávaná rozhodnutí byla založena na skutečnostech, se kterými nebyla stěžovatelka žádným způsobem seznámena a v důsledku takového postupu byla neoprávněně omezena na osobní svobodě.

Kauza „Biolíh“ tak skončila dřív, než se dostala k soudu. Svým vznikem, průběhem, angažovaností některých policistů a jejich podivnými praktikami však za sebou zanechala nejen osobní tragédie lidí, kteří byli nespravedlivě obviněni, vězněni a vláčeni médii. Aféra „Biolíh“ posloužila spolu s kauzou „pět na stole“ (tuto kauzu ukončil svým osvobozující verdiktem soud) v předvolební kampani ODS a zásadním způsobem ovlivnila volby v roce 2006.

Otazníky, které provázejí postup policistů ÚOOZ při vyšetřování, intenzivní medializace případu ze strany ÚOOZ a následné skandální prohlášení představitelů tohoto útvaru o podezření, že za vraždou Františka Mrázka mohou stát lidé z ČSSD, však zůstávají.

Je to další argument směřující k podezření, že policie, konkrétně ÚOOZ v čele s plk. Kubicem, Hynkem Vlasem a Jaroslavem Hruškou, zneužila své pravomoci a zasáhla do předvolební kampaně ve prospěch ODS.