Pražské jaro jde do finále...

28.5.2015 07:30
Až do 3. června máte poslední možnost navštívit některý z koncertů Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, které letos slaví významné sedmdesáté jubileum. Pražské jaro je nejen nestarším, ale také co do počtu koncertů nejrozsáhlejším festivalem klasické hudby v České republice.

Letošní ročník byl již tradičně zahájen uvedením cyklu symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast, tentokrát ovšem pod taktovkou Thomase Hengelbrocka. Ten se vyznal, že je poctěn za celý německý orchestr, že můžete zahájit Pražské jaro, které považuje za jeden z nejvýznamnějších evropských festivalů. „Jsem si také dobře vědom historického významu této události. Vždyť zrod Pražského jara spadá do doby, kdy uplynul teprve rok od konce tragického německého záboru vaší země v podobě Protektorátu Čechy a Morava. Jsem dojat, že od té doby jsme pro vás svědky tolika smířlivých gest, letos zviditelněných tím nejvýmluvnějším způsobem – německý dirigent s německým orchestrem hraje na Pražské jaru Smetanovu Mou vlast,“ dodal Thomas Hengelbrock.

Pokud jste ještě neměli čas zajít na některý z dosud odehraných koncertů, nezoufejte, Pražské jaro má stále co nabídnout. Každý z koncertů je totiž zážitkem sám o sobě, jako například pondělní koncert orchestru Berg v pražském Divadle Archa, který zde uvedl skladbu německého autora Heinera Goebbelse, jež se opírá o válečné deníky spisovatelky Gertrude Steinové.

Co ještě stihnout na Pražském jaru?

Ve čtvrtek 28. května můžete zajít na koncert do Smetanovy síně Obecního domu na Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia pod vedením dirigenta Sira Antonia Pappana, jež se řadí mezi přední světové operní dirigenty. V jejich repertoáru najdete skladby Giuseppe Verdiho Síla osudu, Variaci na rokokové téma A dur Petra Iljiče Čajkovskijho nebo Symfonii č. 2 D dur Jeana Sibeliuse. Sir Antonio Pappano je od roku 2002 hudebním ředitelem londýnské Královské opery Covent Garden, kde vedle tradičního operního repertoáru zařazuje také díla soudobých autorů. S Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia, jehož hudebním ředitelem je od roku 2005, vystoupil v nejprestižnějších koncertních sálech Evropy a USA.

O den později, v pátek 29. května, bude na stejném místě koncertovat Budapešť Festival Orchestra s dirigentem Ivánem Fischerem. Na klavír zahraje Maria João Pires, která se na Pražském jaru představí po více než dvaceti letech v Klavírním koncertu Es durKV 271 W. A. Mozarta. DirigentIván Fischer je spoluzakladatelem a hudebním ředitelem Budapest Festival Orchestra, s nímž spolupracuje již více než třicet let, a zároveň je také hudebním ředitelem berlínského Konzerthausu a Konzerthausorchestra. Záběr jeho umělecké činnosti je neobvykle široký. Vedle pravidelného hostování u významných světových orchestrálních těles, jako je Berlínská či Newyorská filharmonie, je také vyhledávaným operním dirigentem a hudebním skladatelem. Kromě skladeb W.A. Mozarta zazní na pátečním koncertu i Symfonie č. 2 c moll Johanese Brahmse.

Ze zahraničních hostů se v rámci Pražského jara objeví ještě například klavírista Murray Perahia, který se pyšní Řádem britského impéria a je také držitelem dvou cen Grammy a osmi cen Gramophone. Perahia vystoupí 30. května v Praze vůbec poprvé v sólovém recitálu.

Festival ukončí posledními dvěma koncerty Royal Philharmonic Orchestra s dirigentem Vasilijem Petrenkem. Den před slavnostním ukončením jej doplní švédská sopranistka Lisa Larrson a o den později klavírista Paul Lewis. Ten mimo jiné vystoupí o dva dny dřív, 1. června, na samostatném koncertu v Dvořákově síni Rudolfina.

Koncert Českou filharmonie pod taktovkou dirigenta finského původu Jukka-Pekka Sarasteho můžete navštívit v Obecním domě 30. května. Symbolickou třešničkou na dortu bude navíc vystoupení norské houslistky Vilde Frang, kterou hudební kritici považují za jeden z nejvýraznějších talentů mladé generace.

Přestože na většinu koncertů je téměř vyprodáno, stále ještě můžete na poslední chvíli sehnat vstupenky. Nejspíš nebudete sedět na prvních sedadlech, ale to jistě nevadí. Poslech vážné hudby je totiž zážitkem i bez toho, aby posluchač seděl na tom „nejlepším“ místě.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.