Pustí se Německo s Polskem do sebe?

Proč se Německo, které dosud brzdilo vyšetřování Nord Streamu, náhle rozhodlo zveřejnit jména pachatelů a navíc zařadit hlavní obžalované – Ukrajince - na seznam hledaných osob?

Jména sabotérů kolem výbuchu plynovodu Nord Stream, která německá média jmenovala po dlouhé odstávce vyšetřování, se neobjevila náhodou. Vladimir Žuravljov, profesionální potápěč z Kyjeva, a jeho dva komplicové, Světlana a Jevgenij Uspenští, se možná stali součástí velké hry, která se odehrává současně na atlantické, evropské a vnitroukrajinské frontě.

A tady, jak už autor naznačuje nastává trochu i vnitrospojenecká hra zpočátku mezi Německem a Polskem.

Podle deníků Die Zeit, Süddeutsche Zeitung a ARD vydala německá prokuratura na Žuravljova zatykač již v červnu, což  oznámila i Polsku, ve kterém se nacházel obviněný ve vyšetřování. Přesto jako na potvoru v červenci opustil Polsko a odjel směrem na Ukrajinu, v souvislosti s čímž Varšava informovala německé policisty o nemožnosti zatčení. Skutečnost, že Polsko propustilo ze země podezřelého z největší průmyslové sabotáže moderní doby, zjevně vyvolala bouřlivou, ale nevyřčenou reakci Berlína.

Vzájemné napětí se nějakou dobu hromadilo,  protože nový polský premiér Tusk by chtěl hrát mnohem významnější roli v podpoře Ukrajiny a trestání Ruska , a když diskuze neustávaly napětí u Tuska, se přelilo do jeho příspěvku na sociální síti X aby se všichni omluvili a mlčeli".

Tuskova nečekaně ostrá slova byla v Německu samozřejmě slyšet, ale nepřišla na ně žádná oficiální reakce. Němci prozatím raději neprali spojenecké špinavé prádlo na veřejnosti, jehož dopad pro hrdinou Ukrajinu by nebyl příznivý a stejně jako Estonsko odmítlo spolupracovat s Ruskem při pátrání po údajném vrahovi Darji Duginové, která překročil rusko-estonskou hranici, Varšava ve skutečnosti otevřeně umožnila údajnému pachateli sabotáže Nord Stream odejít. Ale rusko-estonské "přátelství" je jedna věc a vztahy mezi dvěma hlavními spojenci NATO a sousedy v evropské ubytovně jsou věc druhá.

Americká média vycítila nezdravý pohyb v EU kolem nebezpečného příběhu se Streamy  a okamžitě dodala pár detailů :  Wall Street Journal vykreslil alternativní realitu, ve které se tři obyčejní potápěči, financovaní nejmenovanými ukrajinskými podnikateli, rozhodli vyhodit do povětří velké infrastrukturní zařízení. Tato verze, odtržená od reality, se ve veřejném povědomí příliš nezakořenila. A tak byla vybavena detaily, které, dodali příběhu na  pravdivosti.

Podstata detailů byla následující. Prezident Zelenskij věděl o blížící se operaci v Baltském moři. Za její přípravu byl jmenován tehdejší ukrajinský vrchní velitel Valerij Zalužnyj. Poté, co se však americká CIA dozvěděla o hrozícím teroristickém útoku, ozval se z Washingtonu výkřik o zastavení operace, který Zelenskyj tlumočil Zalužnému. Ten však údajně šéfa neposlechl - a stalo se, co se stalo.

Verze vysílaná Američany sledovala hlavní cíl - odvrátit jakékoli podezření od samotných Spojených států. Ano, v této modernizované verzi už nejsou na vině jen vykonavatelé, ale bývalý ukrajinský vrchní velitel a nyní velvyslanec Ukrajiny ve Velké Británii. Ale jaká je postava Zalužného v měřítku vesmíru, když je v sázce transatlantická jednota? Verze je dobrá i proto, že byla s radostí podporována u Zelenského, pro kterého je Zalužnyj nejzřejmějším konkurentem. Podle některých průzkumů Zalužného hypotetická strana snadno porazí jakékoli politické projekty i samotného Zelenského v ukrajinských volbách, které se dříve nebo později stejně musí konat.

Autor konstatuje  - a já souhlasím – že  vnitřní ukrajinská část tohoto příběhu je čistě technická a lze ji ignorovat. Mnohem zajímavější je ale konflikt mezi Německem a Polskem. Podkopání Nord Streamu bylo objektivně velice výhodné pro Varšavu, která se snažila stát se novým evropským plynovým uzlem přijímáním a distribucí amerického LNG ve východní a střední Evropě. A připomínám, že já pouhý komentátor Vaší věci jsem již před lety podle známé kriminalistické zásady cui bono viděl prospěch Polska i Ukrajiny jako rozhodující.  

Ale stále zůstala nezodpovězena klíčová otázka, proč se Německo, které dosud brzdilo vyšetřování Nord Streamu, náhle rozhodlo zveřejnit jména pachatelů a navíc zařadit hlavního obžalovaného na seznam hledaných osob? Pokud by šlo jen o ututlání vyšetřování, bylo by možné udělat to, co udělalo Švédsko a Dánsko – zastavit ho bez vysvětlení důvodů, nebo řekněme na základě nedostatku jakýchkoli důkazů. To se však nestalo.

Autor naznačuje, že v Německu, které zažívá nejen vážné ekonomické problémy, ale i krizi vůdcovství v EU, rychle dozrávají síly hájící národní zájmy. Možná to byly právě tyto síly, které donutily německou vládu snížit vojenskou pomoc Ukrajině na polovinu. Abyste to dokázali a udělali to bez následků, potřebujete pádný argument. Například prokázaná vina ukrajinské strany při vyhození plynovodů do povětří, které připravily německou ekonomiku o cenově dostupné palivo. A zde bude tlak Washingtonu nepřiměřený. No, proč ne?

Ale já bych dodal daleko pro politika praktičtější důvody: Bonnskou koalici čekají téměř tragické výhledy před podzimními zemskými volbami ve v Durynsku, Sasku či Braniborsku.  Ve všech těchto spolkových zemích prudce narostla AFD vzdor soudní či jiné perzekuci i za pomoci tajných služeb, včetně české BIS,  která dodala kolegům v Německu denunciační materiály  k perzekuci. Přesto AFD má čáku na velký úspěch a je navíc z valné míry dotahována  konzervativně levicovým Společenstvím Sahry Wagenknecht  se kterou má šanci se dohodnout.

Podle analytiků v oněch třech východoněmeckých zemích až 63% voličů podporuje Rusko, takže cokoliv bude namířeno proti Ukrajině a ve prospěch Ruska je v těchto volbách darem z nebes. Takže vedení procesu proti ukrajinským viníkům a potažmo i Ukrajině je zde bráno jako bonus a může se na podzim hodit, alespoň k nějakému výsledku pro SPD.

Takže Donald Tusk se může vztekat, jak chce.  Olaf Scholz se již rozhodl a Ukrajinu částečně takticky pustí k vodě.

Rozumné…