Robert Fico: USA a EU tlačí Rusko do spojenectví s Čínou. Ještě se nám z toho bude točit hlava

Forma a obsah návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Moskvě jsou důsledkem úmyslného ignorování ruských reálií jak v USA, tak v Evropské unii. Na prohlubování spojenectví a silná poselství vysílaná čínským a ruským prezidentem dnes politické reprezentace v USA a v EU reagovaly jen nemohoucími gesty. Ničím jiným ani nemohou, neboť Čínu a Rusko (spolu více než 1,5 miliardy obyvatel, obrovské nerostné bohatství, ekonomická síla) svou naivitou tlačí do spolků, z jejichž síly se nám bude ještě točit hlava.

To, že se administrativa amerického prezidenta Joea Bidena snaží o oslabení vlivu Ruské federace, není žádná novinka. Válku na Ukrajině, kterou USA tak výrazně podporují a masivními dodávkami zbraní a finanční pomoci i prodlužují, považují američtí jestřábi za dobrou šanci zlomit Rusku krk. Jde o věčný souboj mezi Washingtonem a Moskvou, který malé Slovensko může akorát tak mlčky sledovat. Platí stará poučka - když jsou země silné a velké, nebývají spravedlivé. A když chtějí být spravedlivé, tak už nejsou silné.

Co bychom však jako malá suverénní země, členský stát Evropské unie, neměli mlčky tolerovat, je neexistence jakékoli samostatné zahraniční politiky Unie. Je to až ponižující pohled, jak Evropská unie slepě sleduje zahraničněpolitické a vojenské priority USA a jak nemá prakticky na žádnou zahraniční agendu vlastní svrchovaný názor. I to je důvod, proč Unie ztrácí mezi svými občany na atraktivnosti, ačkoli ji považuji za jedinečný projekt, který je třeba chránit. Evropská unie se dostala do rukou špatných lídrů.

Nevím, jestli probíhající návštěva Si Ťin-pchinga v Moskvě byla úmyslně naplánována na 20. výročí americké invaze do Iráku. Pokud ne, má své kouzlo v tom, jaké zrcadlo nastavuje Evropě. USA v březnu 2003 napadly Irák bez jakéhokoli mezinárodního mandátu a veřejně lhali celému světu nepodloženými tvrzeními o existenci zbraní hromadného ničení na území Iráku či o propojení iráckého režimu na teroristické struktury. Při invazi zemřely statisíce iráckých civilistů, země je dosud v chaosu a násilí. Pokud bychom měli v roce 2003 při válce v Iráku použít stejnou optiku, jakou v roce 2023 USA a Evropská unie používají při válce na Ukrajině, kde Ruská federace sice také nemá žádný mandát k použití vojenské síly, ale řeší skutečné tragédie občanů ruské národnosti žijících na východě Ukrajiny, tak všichni jsme měli pomáhat Iráku proti agresorovi USA. Na USA se měly valit sankce, do irácké armády měly proudit moderní zbraně a peníze, i slovenské MiG-29, na amerického prezidenta George Bushe měl být vydán mezinárodní zatykač.

V roce 2003 bylo všechno naopak a západní svět až na pár výjimek spěchal stát po boku USA. Ani slovenská vláda v čele s Mikulášem Dzurindou nezahálela a poslala naše vojáky bojovat proti Iráku. Věděla, že za to dostane odpustky a nikdy jí na Západě nebude nikdo vyčítat zločiny spáchané při privatizaci strategického majetku, jako jsou například zaznamenány ve spisu Gorila. Připomínám, že po nástupu do vlády v roce 2006 Směr - SSD rozhodl o stažení slovenských vojáků z Iráku, protože jsem odmítal, aby Slovensko bylo součástí této vojenské agrese. Nepotřeboval jsem k poznání pravdy 20 let jako Milan Šimečka, bývalý šéfredaktor deníku SME, který najednou říká, že se v roce 2003 mýlil, když podporoval americkou invazi do Iráku. A nepochybuji, že bude potřebovat dalších 20 let, aby pochopil, co se dnes děje na Ukrajině.

Válka na Ukrajině jen potvrzuje, že Evropská unie se z ničeho nepoučila a znovu se nechá táhnout Spojenými státy jako na vodítku. USA zavelely sankce proti Rusku, Unie zasalutovala a provedla, ačkoli mnohé členské země EU byly těmito sankcemi výrazně poškozeny. EU přestala odebírat plyn z Ruska, na druhé straně se několikanásobně zvýšil dovoz zkapalněného plynu z USA do Evropy samozřejmě za vyšší ceny. USA zavelely dodávat zbraně, Evropská unie provedla, v mnoha zemích jako je Slovensko až do dokonalosti (zbraně, S-300, BVP, MIG-29, munice). Nechtěl bych vidět slovenské muniční sklady. Jsou prázdné jako Bastila po vyrabování. A nevede to k ničemu, protože postoj Ruska k Ukrajině se nezměnil ani o milimetr. Místo toho, aby se stala Evropská unie lídrem při okamžitém mírovém řešení války na Ukrajině,

Je děsivé, do jaké závislosti na USA se Evropská unie dostala. Pokud USA válka na Ukrajině vyhovuje, to nemůže platit o Evropské unii. A vinou závislosti na USA a totální neznalosti ruských reálií dělá Unie další chyby. Kdo chtěl zvýšit morálku Rusů bojujících na Ukrajině, nemohl vymyslet větší hloupost než zaslání německých tanků Leopard se zatřenými kříži na ukrajinskou frontu. Západní politici netuší, jak svatá věc je pro Rusko tragédie druhé světové války. I za zatykačem na ruského prezidenta je více politiky než právních argumentů. Navíc jurisdikci Mezinárodního trestního soudu (ICC), který zatykač vydal, neuznávají ani USA, ani Čína, ani Indie, ani Ruská federace. Čemu tedy zatykač slouží? Jedině dalšímu zvýšení podpory a oblíbenosti ruského prezidenta Vladimira Putina, která je v Rusku masivní. Kdo to nechce vidět, je ignorant.

Ať je ostře sledované setkání čínského a ruského prezidenta mementem, jaké důsledky bude mít slepé vazalství Evropské unie k USA. Evropská unie za poslední rok vykopala ve vztazích s Ruskou federací takový příkop, že bude třeba možná desetiletí na jakou-takou normalizaci těchto vztahů. Válka jednou skončí a nemůže být zájmem Slovenska, abychom od východního světa byli odděleni novou železnou oponou. Nová slovenská vláda se po volbách místo podřízeného chování k EU, která se podřízeně chová k USA, bude muset otevřeně přihlásit k realistickým mírovým řešením na Ukrajině a zejména, i když nejsme ani největší, ani nejsilnější, k návratu suverenity do slovenské zahraniční politiky a k tvorbě samostatné zahraniční politiky Evropské unie při plném respektování významu dobrých vztahů na všechny čtyři světové strany, včetně té, na které se nachází Čína a Ruská federace.

Robert Fico

Tento text byl R. Ficem publikován na jeho kanálu sociální sítě Telegram a v rubrice Hyde park portálu Štandard.sk.