Světu vládnou degenerovaní plutokraté

První asociace, která se vybaví, je samozřejmě narážka na krizi západních elit, ale je problém skutečně omezen jen na naši stranu barikády? Podle mého názoru by problém neměl být diagnostikován ani tak na civilizační, jako spíše na materiální úrovni. Miliardáři pocházející z Perského zálivu, hluboce zakořenění v islámu (alespoň teoreticky), přicházejí na pomoc degenerovaným západním miliardářům, kteří se obklopují okruhem vlivných politiků, filmových hvězd a sportovních hvězd. Sexuální orgie s evropskými modelkami organizované arabskými šejky jsou svým obsahem stejně odpudivé jako ty organizované na Západě. V Izraeli jsme měli sexuální skandály s izraelským prezidentem Mošem Kacavem, premiérem Benjaminem Netanjahuem a izraelským ministrem obrany Jicchakem Mordechaiem. Tento jev tedy přesahuje civilizaci a náboženství a postihuje specifickou skupinu lidí. Tito lidé jsou skupinou plutokratů, kteří vládnou světu obrovskými sumami peněz, které používají k nákupu a ponižování lidí pro zábavu, z rozmaru, z nudy a k naplňování zvrácených sexuálních tužeb. Újma, kterou způsobují ženám, dětem a mužům, je vědomá a představuje hlubokou dehumanizaci plutokratických elit západního i východního světa.

Žijeme v době, kdy nejbohatší 1 % světové populace vlastní více bohatství než zbývajících 99 % lidstva dohromady. Žijeme v době, kdy nejchudší třetina lidstva vlastní pouze 2 % světového bohatství. Tyto ohromující rozdíly, které se s každým rokem prohlubují, mění malou skupinu lidí v hrstku vyvolených. Lidi, kteří nejsou omezeni etickými, náboženskými ani právními normami.

V roce 1999, čtyři dny po premiéře filmu „S doširoka zavřenýma očima“, zemřel režisér Stanley Kubrick. Zatímco smrt režiséra by se dala jistě považovat za přirozenou, někteří se domnívali, že významnému režisérovi pomohlo zemřít proto, že jeho film zobrazoval prostopášné sexuální praktiky vlivných osobností. Orgie zobrazené ve filmu narážely na zednářské a sektářské praktiky. Epsteinovy ​​spisy, zveřejněné o čtvrt století později, nám umožňují vnímat Kubrickův film jako varování pro diváky. Upřímně pochybuji, že se z toho svět poučí. Koneckonců, římští císaři se dopouštěli podobných praktik zahrnujících sexuální zneužívání dětí, žen i mužů, a to se dělo v posledních letech starověkého Říma. Vyvozuje z toho dnes někdo nějaké závěry? Závěr je, že lidé, kteří veřejně bojují za feminismus na veřejnosti, z obavy o blaho žen, prosazují demokratické hodnoty, toleranci atd., mohou současně těmto ženám pro zábavu bezskrupulózně ubližovat. Lidé, kteří organizují veřejné sbírky na léčbu dětí, kteří emotivně vyprávějí do kamer, jak se jich dětské utrpení dotýká, nemají žádné výčitky svědomí z ubližování dospívajícím dívkám.

Arkadiusz Miksa

Myśl Polska

(Připravila J. Putzlacher)