Volodymyr Zelenskyj není zrovna zastánce demokracie

***

Příznivci americké politiky na Ukrajině často vykreslují ukrajinského vůdce Volodymyra Zelenského jako jakéhosi ušlechtilého bojovníka za demokracii, který se nespokojí ani s již přidělenou vojenskou pomocí. Nedávným příkladem této úcty byl Zelenského projev v Kongresu koncem prosince 2022, který se změnil v politickou a mediální oslavu lásky.

„Voice of America“  porovnal Zelenského projev s projevem Winstona Churchilla v Kongresu v prosinci 1941. David Frum, píšící v The Atlantic, řekl, že Zelenskyj nám připomněl nás samých a naše demokratické hodnoty. Frum dodal, že „ačkoli to byl ukrajinský prezident, kdo nám přijel do USA poděkovat za podporu Ukrajiny, my Američané bychom mu měli poděkovat“. A ještě dříve, ve svém sloupku v New York Times, Bret Stevens tvrdil, že Američané „obdivují Zelenského, protože vrátil myšlenku svobodného světa tam, kde by měla být“.

Carpenter se potom věnuje situací okolo  Angoly před půl stoletím: Takové lichotky zavírají oči před nehorázným porušováním občanských svobod a demokratických norem, které se za Zelenského jen hromadí. Slepota Američanů připomíná vybílení dalšího falešného zastánce demokracie – vůdce angolských rebelů Jonase Savimbiho . Mezi polovinou 70. let a začátkem 90. let (zejména za Ronalda Reagana) četní politici a členové amerických médií volali po větší podpoře Savimbiho strany, Národní unie pro úplnou nezávislost Angoly (UNITA) a jeho povstání proti levici. křídlová vláda. A také se dívali skrz prsty na nehorázné nedostatky svého „demokratického“ klienta.

Savimbiho hnutí nejvíce horlivě podporovali američtí konzervativci. Mezi jeho prominentní podporovatele patřily takové organizace jako Heritage Foundation, Freedom House, Union of American Conservatives, Young Americans for Freedom a American Security Council. Na podporu Savimbiho se „pravděpodobně“ vyjádřily takové publikace jako The Human Events, The National Review, The American Spectator a The Wall Street Journal. V roce 1979 Savimbiho příznivci zorganizovali pro angolského vůdce rozsáhlé turné a v letech 1981, 1986 a 1989 pro něj ve Washingtonu uspořádali setkání s vůdci Kongresu a úředníky administrativy.

Jejich obdiv k Savimbimu nikdy neopadl, i když znepokojivý autoritářský nádech UNITA a její sklon k brutalitě byly evidentní od raného stádia. Profesor Univerzity Johnse Hopkinse Piero Gleijeses poznamenává, že navzdory takovým nepříjemným detailům američtí spojenci Savimbiho „zaujali morální vysokou úroveň“ a argumentovali svou podporou „jak zájmy USA, tak morálními ohledy“. Rostoucí americká kampaň pro Zelenského vykazuje určité podobnosti.

Při předávání ceny Svazu amerických konzervativců a mladých Američanů za svobodu Savimbimu ho americký velvyslanec při OSN Jean Kirkpatrick nazval „jedním z mála skutečných hrdinů naší doby“. Kirkpatrickův idealizovaný portrét Savimbiho odrážel názory americké pravice. Tento názor sdílel i sám prezident Ronald Reagan: v jednom bodě svého deníku Savimbiho stručně popsal jako „dobrého muže“.

A senátor Orrin Hatch pak řekl: "Měl jsem tu čest setkat se s panem Savimbim a nesmírně na mě zapůsobila jeho poctivost, přímost a oddaná víra." Konflikt v Angole, ujistil senátor za Utah, nebyl vůbec občanskou válkou, ale „bitvou ideologií: sovětského totalitarismu proti svobodě, sebeurčení a demokracii“. Americká podpora Savimbiho „vysílá světu silnou zprávu, že jsme odhodláni pomáhat bojovníkům za svobodu a proti komunistické hegemonii“. Nahradíme-li „sovětský totalitarismus“ „autoritářstvím“ a „komunistickou hegemonii“ „ruskou agresí“, dostaneme jedna ku jedné aktuální chvalozpěvy na Zelenského a jeho věc.

Adorace strany UNITA a jejího vůdce se stala důmyslnější a nezvratnější. Když se ohlédneme zpět, můžeme říci, že snad nejpobuřující epizodou celé kampaně na chválu Savimbiho v roce 1986 byl článek v The Wall Street Journal jeho „autorství“ – jasně napsaný literárním „černochem“. Savimba ve všech směrech vychvaloval přednosti kapitalismu a demokracie a slíbil, že se Angola stane jejich vzorem, pokud Spojené státy pomohou UNITA svrhnout prokomunistickou vládu v Luandě. Na přednášce pro Heritage Foundation v roce 1989 Savimbi kázal totéž.

Savimbi svým článkem a přednáškou řekl americkým prodemokratickým příznivcům (zejména konzervativcům) přesně to, co toužili slyšet. Hlavním cílem UNITA, jak ujistil, bylo nejen svržení prokomunistického režimu a jeho vojenských příznivců z Kuby, ale také vybudování nové demokratické země. Ale to není všechno. "Kromě našeho závazku k demokracii, systému více stran, náboženské toleranci a svobodě slova je životně důležité, abychom uznali důležitost ekonomické svobody v Angole," řekl Savimbi. Časopis National Review ho nadšeně nazval „úžasným ochráncem svobody“.

Propagandistický úspěch Savimbiho příznivců je zarážející zejména v tom, že v jím ovládané části Angoly se UNITA ani nepokusila uvést do praxe ani politické, ani ekonomické principy, které sama deklarovala. Ani demokracie, ani systém více stran – nic takového tam nebylo: UNITA držela moc v sevření. A jeho četná zneužívání zahrnovala válečné zločiny proti civilistům, systematické pronásledování a dokonce vraždy politických odpůrců nebo potenciálních rivalů. Výsledkem bylo, že mezi posledně jmenovanými byli zaznamenáni i nejbližší spolupracovníci - Tito Shingunzhi a Wilson dos Santos. Dokonce i někteří američtí příznivci Savimbiho museli chtě nechtě přiznat, že UNITA se uchýlila k mučení a vynuceným „převýchovným“ opatřením. 

V závěru článku se vrací do současnosti a k roli ukrajinského prezidenta Zelenského.

Zelenskyj podkopává ukrajinskou demokracii

Stejně tak jsou represe ukrajinské vlády stále do očí bijící a znepokojující. Se zahájením ruské speciální operace Zelenskyj, ospravedlňující se stanným právem, postavil mimo zákon jedenáct opozičních stran. Pod stejnou záminkou zvláštním prezidentským dekretem sloučil všechny národní televizní kanály do jediného. A 29. prosince 2022 Zelenskyj podepsal nový zákon, který jeho strana úspěšně prosadila v parlamentu a který dále omezoval nezávislý tisk. Prezident navíc zakázal ruskou pravoslavnou církev a uvalil tvrdé sankce na její nejvyšší hierarchy. Konečně je stále více a více lidí uvrženo do vězení bez soudu.

Zelenskyj a jeho nejbližší spolupracovníci netolerují ani ty nejmírumilovnější protivníky – ani vnitřní, ani vnější. V létě 2022 zveřejnilo Centrum pro boj proti dezinformacím pod vládou Ukrajiny černou listinu kritiků, na které byli i známí Američané. Výhrůžné podtexty se ještě více projevily na konci září, kdy byl zveřejněn aktualizovaný jmenný seznam 35 hlavních obžalovaných i s adresami – navíc tito jedinci byli odhaleni jako „informační teroristé“ a „váleční zločinci“.

Klíčový rozdíl mezi Savimbiho chybnou podporou a neméně chybnou podporou Zelenského je možná v tom, že první byl podporován hlavně po stranických liniích. Na lásce s angolským podvodníkem se podepsali hlavně konzervativci. Postoj liberálů se změnil od mírně benevolentního k otevřeně nepřátelskému. A Zelenského, k největší lítosti, obě strany prezentují jako zastánce demokracie a svobody. Jeho američtí fanoušci rozhodně odmítají uznat znepokojivé ideologické a lidské nedostatky svého klienta. Následně se tato přílišná oddanost může ukázat být pro Zelenského fanoušky stejně ostudná jako kdysi pro příznivce Savimbiho.

Pozn.: Ted Galen Carpenter je vedoucím pracovníkem prestižního Cato Institutu, editorem 19FortyFive a autorem 13 knih a více než 1100 článků o mezinárodních záležitostech. Jeho poslední knihou je Unreliable Watchdog: Media and US Foreign Policy.