Vznikne Corbynova strana jako záchrana britské levice?

Neexistuje žádný život mimo Labour Party?
Mimo Labour Party neexistuje žádný život – doposud tato zásada platila na 100 procent. Labouristická strana již zažila rozkoly směrem k liberálnímu středu (Sociálně demokratická strana, 1981-1988, poté pohlcena Liberálními demokraty), socialistický syndikalismus (Socialistická labouristická strana, založená vůdcem velké stávky horníků Arthurem Scargillem v roce 1996 a dodnes aktivní) a alterglobalismus (Left Unity založená Kenem Loachem v roce 2013, zpočátku docela slibná, ale postupně méně a méně viditelná). Nejvážnějším pokusem o vybudování zcela nového levicového křídla byla zatím Strana Respekt, působící v letech 2004 - 2016, která měla na svém vrcholu jednoho poslance a devatenáct radních. Britská/anglická* levice je udržována v kontrolovaném chaosu, který je usnadněn frakcionalismem a zavedenou tradicí trockistického enterismu, což znamená, že kolem každé nové iniciativy se stále objevují stejní lidé a kruhy, snažící se chopit vlivu a řídit formaci pouze v jejich vlastním směrem. Výsledkem je, že již 20, někdy i 40 let probíhají stejné osobní spory, stejné diskuse o nadřazenosti tendencí jednotlivých internacionál a skupin ve prospěch jejich vytvoření, zkrátka tento začarovaný kruh, který neumožňuje ideologické levici, aby viděla, že má všechno – kromě voličů a těch nejmenších i spojení s realitou.
Příliš mnoho života mimo Labour
Ve Spojeném království je nejméně osm komunistických stran, poslední z nich, Revoluční komunistická strana, byla založena letos kruhy trockistického časopisu „Na obranu marxismu“. Mezi dalšími skupinami silně zaměřenými na ideologickou tretrapilektomii příznivě vyniká pouze Nová komunistická strana Andyho Brookse, která vydává časopis „New Worker “ a angažuje se především v protiválečných protestech, zejména proti přítomnosti NATO na Ukrajině, organizované v rámci Mezinárodní ukrajinské antifašistické solidarity. Odborová a socialistická koalice, jejíž prapor používá Socialistická strana (Anglie a Wales), která se vyhřívá v paměti slávy bývalých militantů, zůstává jako obvykle volební aktivní. Existuje také Socialistická dělnická strana Alexe Callinicose, s přesunem zájmu od dělnické třídy k transgender otázkám, typickým pro nějaký trockismus – ale to vše je broušení starých hesel starých vůdců, někdy jen v osvěžených dekoracích.
Delevitizace labouristické strany
Noví se na levici začali objevovat s post-corbynskými čistkami v Labouristické straně a poté s anti-antisemitskou kampaní, v podstatě deislamizací labouristů, z níž byli všichni podezřelí ze sympatií se svobodnou Palestinou vymazáni. Vzhledem k tomu, že podobný postup byl proveden ve vztahu k osobám podezřelým z víry v existenci pouze dvou pohlaví, objevilo se na politickém trhu mnoho nestranických levičáků zamořených terfismem, antisionismem a přílišným zájmem o životní úroveň Anglická dělnická třída. Samozřejmě byly učiněny pokusy zorganizovat je také, takže Socialistická strana spravedlnosti se objevila na severu a Transform Party v Midlands a na západě. Většina redukovaných členů, včetně bývalých a současných radních vyloučených z labouristické strany, se stále deklaruje jako nezávislá, možná udržuje kontakty, mimo jiné přes Síť socialistické práce. Určitá část ideologické levice však stále funguje v podobě vnitřních nátlakových skupin v rámci široce chápaného dělnického hnutí, zejména odborů, jako je Momentum a Kampaň za socialismus působící ve Skotsku. Tyto skupiny se hlásí k labouristické loajalitě i přes jejich více či méně zjevný korbynismus.
Hamlet po porodu
To bylo umožněno tím, že přes přesvědčování mnoha spolupracovníků (včetně těch, které se předtím rozhodl obětovat, aby zachránil vlastní vedení, stejně jako Karel I. předal hraběte Strafforda parlamentu), se Jeremy Corbyn nemohl rozhodnout založit vlastní stranu, spokojený s formulí mírového hnutí Spravedlnost, založeného v roce 2021 a označovaného záhadně jako „projekt“. Situace se začala měnit v září 2024, kdy pět dříve nezávislých členů Dolní sněmovny v čele s Corbynem vytvořilo Nezávislou alianci, která se co do počtu rovná frakci Reform UK. Paradoxně se zdá, že právě úspěch Nigela Farage má na rozhádanou a upovídanou anglickou levici jednotící účinek.
Když uspělo pravé křídlo, proč ne my? – tato myšlenka pravděpodobně napadla mnohé z labouristické levice bezprostředně po vyhlášení výsledků voleb 4. července 2024. Druhý měl znít: pokud nedostanou levicový, prosociální volební návrh, jsou rozhořčení voliči Labouristické strany připraveni převést své hlasy na pravicové populisty, což se již stalo v deindustrializovaných oblastech Midlands a Yorkshire. Pokud však vznikne skutečně nová strana, pak přirozeně osloví výrazně jinou volební základnu, než jakou se podařilo shromáždit Reform UK.
Dělnická nebo islámská strana?
Alianci nezávislých tvoří spolu s Jeremym Corbynem poslanci Shockat Adam, Adnan Hussain, Ayoub Khan a Iqbal Mohamed, tedy zástupci muslimské komunity ve Spojeném království, odcizení týmu sira Keira Starmera s jeho prosionismem a skutečnou islamofobií. Jde o to, že taková myšlenka na vybudování politické strany organizováním hněvu britských muslimů se objevila již dříve a byla dokonce realizována v podobě Dělnické strany Británie Georgem Gallowayem, dosud neporaženým hlavním bojovníkem proti válce, dělnické levice a Chrise Williamsona, nepochybného Corbynisty, bývalého člena stínového kabinetu labouristů, který se ale postupem času stal rozčarovaným neustálým hamletismem bývalého vůdce. Přestože má WPB v celém Spojeném království pouze pět radních, v červencových volbách postavilo nejvíce levicových kandidátů (152), z nichž 11 získalo přes 10 % hlasů (sám Galloway, kandidující na znovuzvolení ve volebním obvodu Rochdale , kde o pět měsíců dříve získal mandát v doplňovacích volbách, získal 29,2 % a byl druhý).
V britském systému samozřejmě vítěz bere vše, ale Galloway dokázal alespoň postrašit establishment důsledným zdůrazňováním hesla „Tohle je pro Gazu!“, díky čemuž získal hlasy britských muslimů, zrazených labouristy. Nyní se Corbyn pokusí zopakovat stejný manévr. Otázkou ovšem je, zda bude pro obránce Palestiny stejně důvěryhodný jako Galloway a zároveň zda dokáže napravit chybu Dělnické strany Británie, která se natolik soustředila na blízkovýchodní a ukrajinské problémy, že někdy zapomnělo na svou britskou dělnickou povahu.
Spojenci hledaní a nechtění
Založením vlastní strany bude pravděpodobně Jeremy Corbyn moci počítat s významnou částí své staré gardy, a to jak romantickými Corbynisty („protože je tak čestný a milý“), tak rozumnými (protože jde o známé jméno, které může donutit samotné vůdce k jednotě, nebo jednoduše překonat staré rozdělení a apelovat přímo na voliče). K nové formaci se zřejmě přidají i ti, které Corbyn nijak zvlášť nepostrádá, protože mu způsobili dost bolestí hlavy v Labour Party, když musel hájit trockistické vstupy a neomilitanty před ostražitostí aparátu modré práce. To je problém snad všech nových levicových formací na Západě. Podobná infiltrace přirozeně frakčních prostředí, která nemohou fungovat bez víceúrovňových intrik, vylučování, blokování atd., brzdí i další rozvoj Aliance Sahry Wagenknechtové – Rozum a spravedlnost v Německu. Vnitřní sevření očekávané ještě před vznikem nové strany se pro ni proto může ukázat mnohem vážnější než konkurence s labouristy.
Silný kvůli Starmerově slabosti
Zdá se, že Corbynovi zatím pomáhají reakce jeho bývalých kolegů. Významný poslanec labouristické strany Graham Stringer se na GB News zeptal na volební šance nové iniciativy v situaci, kdy například ve volebním obvodu Dewsbury a Batley ve West Yorkshire tvoří muslimové již 52 % oprávněných volit, a v Birminghamu a Leicesteru přes 30 %. Ale tato města mají i jiné problémy!", načež důsledně označoval Corbynův postoj za „pro-Hamás“. Labouristická strana takovými metodami nezíská zpět podporu muslimů a pravděpodobně nezíská ani voliče, kteří se k nim zdráhají, protože preferují Reform UK nebo (s větší sociální citlivostí) Sociálně demokratickou stranu, která ve své současné podobě je sociálně konzervativní a rozhodně protiimigrační.
Sir Keir Starmer neustále stoupá v průzkumech neoblíbenosti, zatímco podpora ostatních parlamentních stran vůbec neroste. Otevřená proto zůstává otázka, kdo bude konzumovat rostoucí společenskou nespokojenost. Každá vláda Spojeného království se je samozřejmě snaží přečkat, zatímco Reform UK jako forma přežití toryismu a ve skutečnosti součást systému není skutečnou alternativou, ale vedení labouristů se zjevně snaží udržet trend vytvářet za levicový ekvivalent Farageovy strany se považují za přirozené spojence Corbyna, protože sedm poslanců Labouristické strany bylo v červenci 2024 suspendováno za podporu projektu předloženého Skotskou národní stranou na zrušení stropu pro dvě děti, tedy limitu, který nedovolí pobírání dávek na péči o více než dvě děti. To je víc než jen nechat se vyhodit za to, že nemilujete Tel Aviv nebo že na vás neudělali dojem muži v ženských šatech. To je důkaz, že v dnešní Labouristické politice není místo pro základní sociální citlivost. A to je něco, co může spojit jak voliče zajímající se o osud Gazy, tak ty, kteří se obávají o životní podmínky v Midlands.
Jedinou pochybností proto zůstává, zda se starému levicovému zvyku nakonec podaří celý tento potenciál promarnit.
Konrád Rekas, Myśl Polska
Kráceno
Výběr a překlad Jana Putzlacher
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 4849x přečteno
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.