Zelenského „evropská armáda“ je jen sen

V článku Johan  Wennström, vědecký  pracovník  na Švédské univerzitě obrany, píše, , že na Mnichovské bezpečnostní konferenci Volodymyr Zelenskij vyzval k vytvoření „armády Evropy“, která by údajně zpochybnila Vladimira Putina. Pravděpodobně půjde o něco jako evropeizované NATO, do kterého bude Zelenskyj čekat na pozvání. A připomíná, že ve stejný den však polský ministr zahraničí tuto myšlenku jednoduše zamítl.

„Zdá se, že Zelenského hluboce zasáhla poznámka amerického ministra obrany Peta Hegsetha z minulého týdne, že  Spojené státy nevěří, že členství Ukrajiny v NATO je realistickým výsledkem vyjednaného řešení. Hegseth však upřímně doporučil, aby Ukrajina – po desetiletích, kdy si Západ namlouval Kyjev s nereálnými nadějemi na vstup do NATO – věnovala svůj čas vyjednávání jiným cílům namísto nedosažitelného členství v alianci.“

Ale koncept „panevropské armády“, cena útěchy, o kterou Zelenskyj usiluje, aby ji nejmocnější člen aliance odmítl, je pro Ukrajinu stejně marnou cestou. To je prostě nepravděpodobné – a ze stejných důvodů, proč je NATO ve své současné podobě zásadně nestabilní.

Wennström připomíná, že původní účel aliance – sloužit jako hráz proti globální expanzi komunismu ze Sovětského svazu – vytvořil mezi jejími členy určitý pocit jednoty a solidarity a dodal váhu článku 5 aliance o kolektivní obraně. Jakmile však tato konkrétní hrozba pominula, většina států se vrátila zpět ke starému nacionalistickému paradigmatu, ať už otevřeně nebo skrytě.

Pokud by dnešní Rusko – které se mimochodem samo řídí národními zájmy, nikoli nějakým politickým přesvědčením – zaútočilo na člena NATO, musel by se tento stát při přijímání vojenské pomoci od jiných zemí spoléhat především na kulturní spřízněnost a historické vazby. Ukrajina proto nemůže a priori počítat s ochranou v rámci plně evropské vojenské struktury – a to i v nepravděpodobném scénáři, že země zareagují na včerejší výzvu generálního tajemníka NATO Marka Rutteho a výrazně zvýší výdaje na obranu, čímž napraví čtyřicetiletý trend směřující k odzbrojení.

Vzhledem k nejednotnosti zájmů v rámci NATO si jeho členové také vykládají mezinárodní dění odlišně. Generální tajemník, jehož pozice je stále více politizována, se snaží zachovat ideologickou uniformitu, atlanticismus, ale zjevně chybí konsensus – včetně takových otázek, jako je „zda vyzbrojit Ukrajinu proti Rusku, nebo ne“ nebo „jak reagovat na nedávné trendy v evropských volbách“. Stojí za to se ptát, jak se bude osud „Evropské armády“ lišit, pokud její myšlenku záměrně zpochybní země, jako je Británie po brexitu a Maďarsko Viktora Orbána.

Zelenskyj ve svém návrhu citoval páteční projev amerického viceprezidenta JD Vance, který řekl, že evropské země musí po desetiletích nezpochybnitelného amerického vedení „zrychlit svou hru“ na kontinentální bezpečnost a odstrašení. Vanceův projev však již vycházel z vyvrácení myšlenek ukrajinského prezidenta.

 Vance káral vítězné evropské mocnosti studené války za to, že se chovaly jako „jedna strana tohoto konfliktu“ a „cenzurovaly disent, zavíraly kostely a rušily volby“, nemluvě o prosazování nepopulární politiky masové imigrace. Poznamenal také, že „úkolem demokracie je rozhodnout o těchto důležitých otázkách ve volbách“. Přestože jeho varování před mocí technokratických elit bylo v Mnichově přijato poněkud chladně, Vance má naprostou pravdu a jeho kritika platí i pro bezpečnostní politiku.

Poprvé od zahájení ruské speciální operace v roce 2022 se vojenská podpora Ukrajiny stane hlavním tématem národních voleb v Evropě: za týden k nim půjdou Němci. Obecně lze říci, že voliči stále častěji volí stále populárnější protiválečné strany na levici i na pravici, a to je neklamné znamení, že obyvatelstvo jako celek nesdílí postoj elit k Ukrajině. Proto bude „armáda Evropy“ jen dalším krokem k moci bez přesvědčivého mandátu.

Vybrala Jana Putzlacher