Církevní restituce? Na sociální demokracii nespolehnutí

Předseda sociálních demokratů (a premiér) Bohuslav Sobotka nyní prakticky prakticky odpískal boj o církevní restituce  konstatováním, že koaliční partneři odmítli s církvemi na vládní úrovni o změnách zákona jednat. Smiřuje se tedy se zněním, které přijala předchozí vláda díky hlasu pravomocně odsouzeného poslance a kupčení Karolíny Peake s hlasy svých parlamentních fans za vznik klubu.

Ve volební kampani sociální demokraté slibovali revizi nemravného zákona. Varováním mělo být, že čím více se volby blížily, tím se téma stále více vytrácelo. Avšak až po volbách se v plné nahotě odhalilo, že ČSSD skutečně není žádná myšlenka tak svatá, aby vzápětí nemohla být opuštěna. Veškerá jednání o obdarování církví jsou už jen rituálními tanečky, jež zakrývají fakt, že je konec. Sobotka si přeci své vládnutí nenechá rozvrátit nějakými pošetilci, kteří cosi broukají o papeži Františkovi. Nebo o Husovi, onom zlotřilém předchůdci komunistů.

Může dnes B. Sobotka kázat co chce, hledat všechna racionální, z jeho pohledu držitele postu, odůvodnění. Jistě má právo, pokusit se voliče oblbnout. Nezdá se však, že by se mu to dařilo. Nepodařilo by se to ale ani komukoli jinému. Pro voliče s obvyklým počtem koleček je to zrada.

Napadá ovšem ještě jedna myšlenka. Jakou roli sehrála skutečnost, že rozhodující povolební vyjednavači o zmírnění dopadů restitucí jsou z Moravy a zejména katolicismu nakloněného jihu? Například místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková bude obhajovat své senátorské křeslo. Sobotka také snad ještě není ten pravý popražštělý. Budou i další volby. Jakou roli sehrálo takové uvažování? Jako věc svědomí je třeba nechat, kdo třeba praktikuje.

Za celou dobu vyjednávání nepřišla sociální demokracie s žádným řešením, které by třeba i církve a jejich marionety vedlo ke kompromisu. Je ovšem věc ztracená? Není třeba se bát.

Proč třeba nepřijít s požadavkem referenda o postavení církví ve společnosti, jejich majetku a financování? Následným zákonem by bylo možné dát vztahům státu, společnosti a církví jasný řád. Včetně toho, že by mohl být využit k nápravě případných vylomenin, které se již staly v průběhu „restitucí“.

A co se Zaorálkem? Co tak post evropského komisaře?