Ondřej Kosina: Jak dopadnou volby?

obrazek
23.9.2013 07:10
Odhadnout výsledek letošních předčasných parlamentních voleb je velmi obtížné. Stalo se realitou, že předvolební průzkumy nejsou reálným odrazem popularity stran ve společnosti, ale slouží k manipulaci s voliči. Internetové ankety jsou ještě více zavádějící – kliknout je velmi jednoduché, ale vstát od počítače a jít hodit lístek do volební urny už není takovou samozřejmostí. Uskupení, které se alespoň měsíc před volbami udržuje v preferencích nad 5 % má reálnou šanci se do Sněmovny dostat. Lidé obvykle nechtějí, aby jejich hlasy propadly, a tak raději volí „menší zlo“ než stranu, se kterou se ztotožňují.

Jistotou nadcházejících voleb je vítězství ČSSD, které ovšem nebude příliš oslnivé. Sociální demokracie sice byla sedm let v opozici, ale kandiduje za ní mnoho „okoukaných tváří“ a část levostředového elektorátu ji nevnímá jako skutečnou alternativu. Stejně jako v roce 2010 ČSSD přišla o mnoho hlasů, které odčerpaly Věci veřejné a SPOZ, i letos významnou roli sehrají malé a nové strany. A volatilní část středolevého elektorátu jim opět dá svou důvěru. Reálný výsledek sociální demokracie tak může zůstat na úrovni posledních voleb nebo se jen o několik procent zvýší, sotva však pokoří hranici 30 %. Bude zajímavé sledovat, jak to odůvodní současné vedení strany, které za „nevýhru“ ČSSD z května 2010 učinilo odpovědným pouze Jiřího Paroubka.

Na druhé místo aspirují komunisté, což by byl významný průlom a stalo by se tak vůbec poprvé po roce 1989. KSČM byla v parlamentních volbách stabilně třetí, v těch posledních dokonce čtvrtá. Jisté je, že komunisté posílí a mohou získat i více než 15 % hlasů. Vzhledem k odporu ČSSD stále nepřichází v úvahu přímé vládní angažmá KSČM, ale získají-li obě levicové strany ve Sněmovně většinu, je reálný vznik oranžového kabinetu s podporou komunistů. Těm vládní neúčast vlastně vyhovuje, protože se vyvážou z odpovědnosti, ponechají si prostor pro kritiku vlády zleva a stále zůstanou protestní stranou.

Situace na pravici je nyní značně nepřehledná a díky zoufalým výsledkům Nečasovo-Kalouskovy vlády, která sérií korupčních afér, arogancí a diletantstvím přivedla zemi do nevídaného ekonomického i morálního úpadku, se otevírá prostor pro nová uskupení pravého středu. Fenomén maskota Karla, jež zapůsobil v roce 2010 i při letošní prezidentské volbě, je již poněkud vyčpělý a zřejmě nepřinese TOP 09 výraznější úspěch. Vzhledem k rozkladu ODS se však Kalouskova strana může stát lídrem české pravice. TOP 09 si buď udrží současnou pozici, nebo oslabí na úkor nových pravicových formací jako je ANO. Část hlasů jí může odčerpat i „obrozená“ KDU-ČSL, z níž se TOP 09 v roce 2009 vyčlenila.

ODS, která byla u moci od září 2006, ztroskotala na korupčně-kmotrovských praktikách a neschopnosti vládnout, čímž se stala nevolitelnou i pro slušného pravicového voliče. Občanská demokracie tak zažívá největší krizi od svého vzniku a tyto volby ji připraví nejen o pozici lídra české pravice, ale učiní z ní stranu druhé kategorie. Bezobsažnou a vcelku trapnou kampaní sotva získá nové sympatizanty. Otázkou je, jestli výsledek ODS bude dvouciferný nebo jednociferný, ale do Sněmovny zřejmě pronikne.

Největší neznámou představují nové a neparlamentní formace. Možnost sestavení akceschopné vlády se bude odvíjet od počtu stran, které překročí pětiprocentní uzavírací klauzuli. V nové Sněmovně tak může zasednout 5 – 8 uskupení. Čím více stran v parlamentu bude, tím menší šanci bude mít ČSSD na návrat k moci, protože většina z nich se hlásí k pravému středu. Není tak vyloučeno, že podobně jako na Slovensku po volbách v roce 2010, vznikne slepenec čtyř až pěti pravicových stran, který odstaví vítěznou ČSSD od možnosti vládnout. Ačkoliv se nyní vzájemně napadají (Kalousek útočí na Babiše apod.), po volbách se jistě na nějaké formě spolupráce domluví.

KDU-ČSL se spoléhá na krátkou paměť voličů, kteří mohli během tří let mimoparlamentního působení strany zapomenout na to, že lidovci se účastnili většiny vlád po roce 1989 a spojili se s kýmkoliv, jen aby se podíleli na moci. Krátce před koncem volebního období zpravidla koalici rozložili, aby si připravili půdu pro účast v příští vládě po boku předpokládaného vítěze. Příliš se nehovoří o tom, že právě lidovci podporují silně nepopulární církevní restituce a vzhledem k pravicovosti jejich předsedy Bělobrádka by posloužili ODS a TOP 09 k získání většiny ve Sněmovně. Na zapomnětlivost voličů se spoléhá i Strana zelených, která se historicky znemožnila v Topolánkově vládě a nyní usiluje o druhou šanci. I po odchodu Martina Bursíka a jistém posunu zprava do politického středu jsou však vyhlídky SZ na opětovné získání důvěry občanů malé.

Hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše má ambice jednak oslovit voliče pravého středu, kteří v posledních letech dali hlas ODA, US-DEU, SZ a VV a také voliče zklamané z politiky ODS a TOP 09. Svým rádoby lidovým vystupováním a jadrným slovníkem chce Babiš získat i protestní levicové hlasy. Příklad Věcí veřejných by však měl působit jako odstrašující memento, protože provázanost byznysu s politikou je z principu nemorální. Řídit stát jako firmu nelze, protože zatímco úkolem firmy je jen vytvářet zisk, povinností státu je postarat se o seniory, postižené a sociálně slabé, kteří žádný zisk nevytvářejí a tudíž nejsou pro firmu použitelní. Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš si koupí společnosti Mafra vytvořil silnou pozici na mediálním trhu, volba ANO by znamenala berlusconizaci a oligarchizaci české politiky. Do jaké situace přivedl Itálii Silvio Berlusconi snad není třeba zmiňovat. Velmi nedůvěryhodně působí i figura Martina Komárka, který na stránkách Mladé fronty na svého současného guru dříve kydal špínu, ale nyní se po jeho boku objevuje na billboardech jako jedna z hlavních tváří hnutí.

Šanci proniknout do Sněmovny má i SPOZ, která byla založena za účelem poškodit ČSSD před volbami v roce 2010 a dostat Miloše Zemana na Hrad. Tyto úkoly splnila a nyní má sehrát roli prezidentské strany a mocenské báze hlavy státu v parlamentu. SPOZ se tváří jako levicová strana, ale ve skutečnosti je spíše konglomerátem lobbistů a obdivovatelů Miloše Zemana s nejasným ideologickým ukotvením a nedostatkem kvalifikovaných a důvěryhodných osobností.

Na internetu disponují silnou bází podporovatelů Úsvit, Pirátská strana a Svobodní, jejich reálné možnosti překročení pětiprocentní hranice však nejsou vysoké. Hnutí Úsvit má z těchto tří formací nejlepší výchozí pozici, ale čelí negativní mediální kampani, nemá dostatek kvalitních osobností a z programového hlediska působí jako populistická monotematická formace, která se zaměřuje pouze na otázku přímé demokracie. Toto téma navíc není nové, protože s ním šly v roce 2010 do voleb Věci veřejné a mnoho neprosadily. Ani spojení Úsvitu s Vítem Bártou není příliš šťastné a může potenciální voliče odradit.

LEV 21 jde do voleb s velmi kvalitním programem, na kterém mnoho měsíců pracovaly týmy odborníků. V personální oblasti nabízí široké spektrum zkušených osobností, což dokládá v červnu ustavená stínová vláda i plně obsazené kandidátky ve všech krajích. Strana, která čelí dlouhodobé mediální blokádě, v průzkumech preferencí je ignorována a podceňována a nemá takový objem finančních prostředků, aby mohla skupovat nejčtenější deníky a oblepit celou republiku billboardy, nemá mnoho šancí, jak se dostat do povědomí širší veřejnosti. LEV 21 nicméně představuje jedinou alternativu pro nekomunistické, vlastenecky smýšlející a levicově orientované voliče, kteří z různých důvodů nechtějí volit ČSSD. LEV 21 jde odvážně do voleb pod heslem „Střízlivě, jednotně, profesionálně“.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.