Babiš jako šéf opozice přichází v pravý čas

Přicházejí první krachy dodavatelů energií a cenový kolotoč  tažený vnějšími vlivy bude točit inflaci dál a dál. A když do toho přidáme ČNB, která opětovně voluntaristicky učinila zcela opačný krok než jiné centrální banky, víme jediné: Bude zle.

A téměř náhle a skokově.

Četl jsem úvahu jednoho psychiatra, který, zdá se,  volil někoho z vítězící koalice, ale skokové navažování cen jej vedlo k hlubšímu zamyšlení. Když vnímá už dosavadní postavení méně příjmových skupin, které, nemylme se, ani teď není na vyskakování,  jejich ještě mnohem až jejich zbídačení….

A končí tím, že do roka, do dvou, budou obyčejní  lidé na Babišovu vládu  vzpomínat  jako na to nejlepší, co poznali.

A právě tomuto Babiš možná nejlépe rozumí. Má rád peníze, ale právě proto má cit pro to, je také nemít.

Vladimír Špidla, který je mimochodem ten poslední, který by mohl v této zemi radit, v dnešních Lidových novinách   k Babišovým schopnostem řešit problémy lidí, tvrdí, že sice bude levicí, ale špatnou, a začal plácat něco o vazbách kapitálu a práce. Jestli je svým způsobem urážlivé, když Babišovi vytýkají neschopnost trpaslíci typu samotinkých jednotlivých stran dnešní  vítězné koalice, pak v případě Špidly už je to duševní choroba.

Babiš se především zcela určitě nikdy nenazve levicí. Nepochybně bude využívat faktu, že je to skutečně catch – all party, která se podle nálad, ale hlavně potřeb společnosti může přelévat od prava do leva, ale, a  k tomu se ještě vrátím, i směrem  více k Bruselu a naopak dál od Bruselu, jen dál.

I fakt, že nepochybuji, že   proti němu bude podaná obžaloba  ve věci Čapího hnízda z něj bude dělat a poctivě vzato mučedníka.

Nazatížen jakoukoliv ideologií bude pragmaticky  bít vládu přes čumák mimochodem ne nepodobně jako kdysi Miloš Zeman, který ideologicky také nebyl rudověrný socialista či sociální demokrat, ale překabátěný liberál, jenž ovšem dokázal být vzdor tomuto faktu svého času nesporně byl prvním i prvním úspěšným sociálně demokratickým premiérem.

Problémy, které bude mít nejen Česko, ale celá Evropa, celý svět a které objektivně v ustrnutí byrokratickými pravidly EU téměř snad ani nelze urychleně řešit, budou navíc umocněny až fundamentalistickým ideologickým přístupem těchto katolických konzervativců, jež se jako jedna velká rodina vyznačovali v minulosti pravidelnou podporou sudetoněmeckého landsmanschaftu, ať už jeho podporou v mladosti, či pravidelnými návštěvami v nedávné době.

Vláda nebude umět náhlé a nesporně zčásti dovozené problémy řešit.

A to bude čas pro Andreje Babiše. Dovede být břitký a má jednu výhodu. Mluví za něho mohutná síla nejsilnější politické formace v této zemi. A byl by jednoznačně znovu premiérem, kdyby ČSSD a komunisti tak žalostně nepropadli.

To, že přechází do opozice má ovšem ještě jednu výhodu. Bude moci setřást ze sebe ten tlak netolerantní Evropské unie, která pomalu jako kdysi v křižáckých válkách bojuje proti Polsku, Maďarsku i Česku, protože se pomyslně staví proti monopolu jediné pravdy.

To ANO ovšem dává velkou sílu a tam kde pohledy EU naráží na zcela odlišné nazírání v Česku, bude se moci uvolnit a kritizovat všude tam, kde si to EU zaslouží.

A zatímco Fialova vláda bude držet basu pod knutou nemilosti, bude moci ANO být otevřené..

Samozřejmě, že i ANO bude čekat proces zrání. Jeho poslanci byli naučeni spoluvládnout a navíc mnozí z nich jsou jaksi tradičně spíše proodesáčtí…

Ne každý z nich se zvládne přeorientovat. Ale upřímně řečeno, stačí, když se najde cca sedm kritických a výrazných poslanců v různých oborech a ostatní budou loajální.

A mimochodem, když i Karel Schwarzenberg zaperlil, že by si přál v příštím souboji na prezidenta souboj Babiše proti Kalouskovi, co není, může být.

V každém případě v roce 2022 může být Andrej Babiš opět na výsluní politické přízně občanů zdrcených politikou Fialovy vlády a jeho vítězství coby prezidenta tak není ničím nemožným.