Eman Pluhař: Aboridžinové a mýty uranového průmyslu

Kdyby se v Jáchymově drželi mýtů australských Aboridžinů (nejstarší civilizace na světě, 40-60 000 let), nestály by v zemi hory radioaktivních hald z uranových dolů a vrstvy radioaktivního bahna v „jezerech“ z továren na výrobu uranového koncentrátu. Radioaktivita by nezamořila ani spodní vody, jak se stalo i nedaleko Máchova jezera. Aboriginy mýtus varoval před ještěrem, který spí v podzemí a nesmí se v žádném případě probudit k životu. Snad je to nejstarší verze frankensteinského tématu. Na konci televizní dokumentace BBC o dějinách uranu, jak začínají v Jáchymově, se kamera vrací zpět od petroglyfů a kreseb Aboridžinů s rentgenovými duchy k panoramatu údolí Krokodýlí řeky. V údolí v severozápadní Austrálii vládne klid a mír a to je hlavní poselství filmu. Měl tu stát největší uranový důl na světě. Na stole již ležely hotové nákresy, ale nadnárodní těžařský koncern nakonec ustoupil tlaku malého kmene Mirrarů, UNESCA a ekologických aktivistů. A tak, aby se ještěr neprobudil , všechno co koncern vyhrabal, musí zahrabat tam, kde to už milióny let bylo, do hlubin zemské kůry. Australská vláda pak k vítězství Mirrarů přispěla zakázem budovat jaderné elektrárny - a to se zdůvodněním, že i ony nemají „vyřešeny otázky úložiště jaderného odpadu.“

Mýtus o jáchymovském uranu vznikl v chemických laboratořích v Paříži a Berlíně, které objevily radioaktivitu ( H.Becquerel, 1886) a následně i štěpení uranového jádra (O.Hahn, 1938) a v obou případech pracovaly se vzorky uranové rudy z Jáchymova, protože jiné nebyly. Do Krušných hor mýtus na počátku přilákal slavné hosty, ale později i podvodníky z uranového průmyslu. Jak informoval již sovětský plukovník na jednáních v Praze v roce 1945, uran se vyskytoval na světě pouze na třech místech a Jáchymov měl být jedním z nich (druhé bylo Kongo a třetí Kanada). A na této představě Sovětský svaz se svými pohůnky vybudoval kolem Jáchymova své vlastní srdce temnoty. Uprostřed Krušných hor se rozběhla těžba uranu jako podle scénáře Josepha Conrada v Kongu. Se skutečnými otroky z táborů německých válečných zajatců ( 4 000 ) a z táborů československých politických vězňů po roce 1948 (několik desítek tisíc). V hermeticky uzavřeném světě otroci třídili radioaktivní rudu holýma rukama ( „Věž smrti“ u Ostrova nad Ohří) a k dispozici byla i „noční sanatoria“ pro nemocné „horníky“.

Fáma o uranovém bohatství Jáchymova se ukázala jako mylná, když uranu v Jáchymově brzy začalo ubývat a nestačilo pokrýt potřebu Sovětského svazu. Na základě dnešních znalostí a dle vyjádření generála L.R.Grovese (z Los Alamos), množství uranové rudy nutné pro výrobu jedné americké atomové bomby bylo tehdy asi 1000 tun, jáchymovský uran stačil tedy Sovětskému svazu jen na několik atomových bomb ( ca 8). Mezitím ovšem hordy sovětských geologů prohledávaly Československo a okupované Německo ve snaze najít náhradu za vyčerpané zásoby uranu v Jáchymově. A nejen na obou stranách Krušných hor skutečně našli spoustu uranu, i když jen v malých dávkách, ale jen v případě českého území na celkem 164 místech. Teprve pak se těžba uranu rozběhla na mnoha místech a zařadila Československo v produkci uranového koncentrátu do skupiny velmocí jako Austrálie, Kanada, USA, Namíbie atd. Cenou světového rekordu byl ekologický kolaps a radioaktivní kontaminace na mnoha místech země. Statistika zaznamenává provoz šedesáti míst s uranovými doly a státní podnik Diamo mluví o 6 000 „ekologických zátěží“. Velká většina z nich představuje radioaktivní kontaminace po těžbě uranu.

Mýtus o podzemních, hlubinných či konečných úložištích radioaktivního odpadu pochází z Německa, které do dneška žádné z těchto úložišť nemá. „Jaderný záchod“ u sebe žádná obec ani země mít nechce a brání se vším možným. Tak bavorská ministryně vnitra právě nedávno prohlásila, že “egypské pyramidy stojí už 4 500 let, ale podzemní úložiště má vydržet milión let.“ Jinými slovy, že se bude muset i nadále hledat a bude to trvat. Mýtus o bezpečných úložištích funguje také jako finta a legitimace, která má zdůvodnit asi jen pokračování činnosti jinými prostředky.

Vedle mýtů je u nástupců doktora Frankensteina pozoruhodná záliba v nesrozumitelných zkratkách. Nejvyšší úřad má zkratku SÚJB ( Státní úřad pro jadernou bezpečnost). Pod ním je usídlen úřad SÚRO, kde Ú již neznamená úřad, ale úložiště a celý akronym je Správou úložišť radioaktivních odpadů. Pro jednoznačnost: úložišt odpadů z jaderných elektráren, nikoliv z dolů a z továren na výrobu koncentrátu, z „hald“ a z „jezer“. Společný koncern Diam, s.p. má překvapivě jako jméno akronym z chemické značky uranového koncentrátu. (DIAM rovná se DIuranát AMonný). To zřejmě neodporuje sanačnímu poslání podniku. Také název továrny (snad již bývalé) MAPE, která po sobě zanechala nepředstavitelné množství hektarů uranových „jezer“ u Mydlovar v jižních Čechách, znamená, - pro změnu- MAgnesium PErchlorát (také přísadu při výrobě uranového koncentrátu). Další odštěpný závod z koncernu DIAM si zvolil jméno SUL a to znamená Správu uranových ložisek. Jméno dalšího závodu je TÚU a znamená Těžbu a Úpravu Uranu. A naprostou perličku kreativity u tvůrců názvosloví sanačních podniků je odštěpný závod v Dolní Rožínce se jménem GEAM. Písmeno E ve značce znamená nadějně ekologii, ale není radno se radovat předčasně. Podnik současně provozuje i uranový důl. A tak skutečně sanuje uran a současně těží uran, dokonce v posledním uranovém dole v Evropě. A ten který vytěží bude zřejmě potom opět sanovat. A proto již jen pro luštitele křížovek je třeba ještě dodat, co znamenají další písmena tajemné značky GEAM: M znamená Moravu, A znamená atom a G znamená geologie. Řečeno celou větou nám odštěpný závod Geam neslibuje nic menšího než Geologicky- Ekologickou Atomovou Moravu.

Snímek Greenpeace.