Eman Pluhař: Nová německá debata o národní identitě

Zvrat Němců ve vztahu k francouzské revoluci přicházel v různou dobu různě. Pro knihkupce Johanna Palma ze svobodného říšského města Norimberku to bylo v okamžiku, kdy Napoleon město obsadil a připojil k Bavorsku. Rozhořčení nabylo podoby příručky o 144 stránkách s názvem „Německo ve svém hlubokém ponížení“. Autoři v ní dali najevo nijak nezastíraně, že francouzská občanská revoluce se zvrhla ve vládu teroru a nakonec ve vládu císaře. A obžalobu doplnili výzvou k boji proti Napoleonovi a jeho spojencům. Exempláře dílka byly rozeslány daleko za hranice Norimberku a někde padly do rukou Francouzů. Napoleon nechal knihkupce dopadnout a hned po soudu popravit ( příspěvek: „Zemřel až po třetí salvě“). Pronásledování knihkupce za příručku se ovšem rozkřiklo. Nějak to připomíná i dnešní pronásledování Alexeje Navalného za video.

Pro jiné Němce došlo ke zvratu hned ke dni korunovace (2.prosince 1804). Dochovaná partitura 3. symfonie („Hrdinské“) ukazuje na titulní stránce stopy poškození, když Ludwig van Beethoven vymazal jméno Bonaparta a symfonii věnoval svému mecenáši (Josefu Františkovi Maximiliánu z Lobkovic).

Němečtí vlastenci se děsili, ale bratři Grimmové šli o kus dál, když pochopili, že za francouzské nadvlády musí být vlastní identita založená na vlastní tradici (kapitola „Jak se vyrábí dějiny“). A vlastní tradice se měla dochovat na venkově v podobě lidové slovesnosti. Kritika zdrojů nepopírá, že bratři Grimmové odvedli důkladnou práci při sbírání středověkých legend a příběhů v německých archivech, při sbírání příběhů z anekdotářů, z poutních divadel a z knížek lidového čtení v 17. a 18. století. Ale ty v souboru sebraných pohádek představují jen menší část díla. Skutečné zdroje vyprávění bratři nenašli na venkově, ale ve městech. A nebyly z německé minulosti, ale z francouzské -od přistěhovalých francouzských (hugenotských) rodin. Bratry označovaná „ryzí hesenská selka“ byla dcerou majitele zájezdního hostince, která mj. bratřím vyprávěla „místní“ pohádky, které se doslechla od hostů z daleka. A zdrojem ryze německých ság a pohádek, jak se měly podle bratrů vyskytovat v Hesensku v oblasti Mohanu nebo v Kinzigu v oblasti Hanau, byly městské dámy z Kasselu. Rovněž z francouských rodin. Francouzské provenience byla i Červená karkulka a Šípková princezna, nemluvě o Modrovousovi a Kocouru v botách. Toto sběratelství bratří Grimmů probíhalo v době vzestupu Napoleona, ale první vydání pohádek vyšlo až v roce porážky tažení do Ruska. Bratří Grimmové jistě nepřispěli k porážce Napoleona, ale vytvořili fikci o velké německé minulosti, která se stala narativem s širokým použitím. Na počátku dobře sloužil občanskému hnutí proti feudalismu a za sjednocení německých států, později se dal snadno zneužít pro účely německého nacionalismu, rasismu a antisemitismu (kapitola „Rahel Varnhagen v debatním salonu“). Momentálně se na fikci o velké německé minulosti odvolává pravicově populistická strana Alternativa pro Německo. Slovy jednoho z předsedů strany A. Gaulanda: Hitler je z hlediska německých dějin pouhý „ptáčinec“.

Zatímco 24 kapitol svazku ilustrují slavné, ale i neznámé dobové obrazy a doplňuje kronika napoleonské epochy a průběžně kronika jednotlivých bitev, dnešní pohled zastupují bohaté fazety nejen vojenských, ale i společenských témat (móda, turneři, umění, ženy, děti, sňatky). Zajímavý je příspěvek od předního německého napoleonského experta Thomase Schulera. Kapitola pod názvem „Malý a megaloman?“ vyvrací pevně zakořeněnou lež (anglické propagandy) o malém vzrůstu Napoleona a tzv. napoleonský komplex. Na Svaté Heleně posmrtná tělesná míra Napoleona obnášela 1,68 metru. V porovnání se středoevropskými muži byl tak několik centimetrů nad průměrem. Anglický admirál Nelson měřil 1,64 metru, Goethe 1,69 metru a pruský král Fridrich 1,62 metru. Historik také rád cituje analýzy polského historika Adama Zamojského, že napoleonské války by se správně měly nazývat anglické války, protože protinapoleonskou koalici organizovala a financovala Anglie. Ale profesorka Ute Planertová z university v Kolíně nad Rýnem vysvětluje, proč s Napoleonem Němci vykročili do moderního světa a historik Paul Nolte vysvětluje okolnosti, za kterých státní úředníci vyráběli z revolučních idejí pruské zákony.

Do svazku o vztahu Napoleona a Němců je zařazen i příspěvek o slavném francouzském spisovateli s německým pseudonymem Stendhal. Snad aby doplnil svérázný černobílý pohled na Napoleona v první německé debatě o národní identitě, Stendhal o Napoleonovi napsal: „Miloval jsem ho. Dnes si ho vážím z opovržení vůči všemu, co přišlo po něm“.