Ivo Šebestík: Imperiální atlantická moc jako nezničitelný Vetřelec?

Děj tohoto filmového horroru s vědeckofantastickými prvky je vcelku jednoduchý, ale pro současného obyvatele současného Západu je s přibývajícími lety stále poučnější a poučnější. Posádka kosmické lodi v blíže neurčené budoucnosti přistane na cizí záhadné a hodně nehostinné planetě, na níž se jednomu neopatrnému kosmonautu přisaje na helmu zárodek něčeho živého. Kosmonaut je v bezvědomí dopraven do lodi, kde se jeho kolegové pokusí Vetřelce, který se mezitím dostal na obličej postiženého muže, oddělit a zneškodnit. Jenomže zárodek už stačil proniknout dovnitř lidského organismu, kde rostl a sílil, až jednoho dne svého nedobrovolného hostitele zabil a jeho zakrvácenou hrudí si prorazil cestu ven z těla. Od té chvíle Vetřelec rostl a sílil každou hodinu. Byl pořád větší a nebezpečnější.

Posádka se jej snažila zneškodnit, ale Vetřelec postupně zahubil všechny členy posádky. Ukázalo se, že je to dokonalý organismus, nesmírně houževnatý, v podstatě nezničitelný. Bohužel také inteligentní a zcela nelítostný. Velitelka lodi, poslední přeživší člen posádky, nakonec unikne do záchranného modulu lodi a zdá se, že nad Vetřelcem nakonec zvítězila. Jenomže tento nezvaný host pronikl do modulu také. Film ale končí dobře. Nakonec se přece jenom podaří nesmírně houževnatého nezničitelného nelítostného a bezcitného Vetřelce, monstrum zaměřené výhradně na svoji vlastní existenci, z modulu doslova vystřelit do vesmírného prostoru. Poslední člen posádky je takto zachráněn.

Tomuto filmovému Vetřelci se velice podobá současná imperiální atlantická moc. Také ona je, jak se zdá, nezničitelná. V členských zemích EU/NATO mohou parlamentní nebo prezidentské volby jasně prokázat, že si občané už nepřejí, aby vládu nad nimi držely strany a jednotlivci, kteří jsou plně angažováni ve službách globální imperiální militaristické a (neo)koloniální oligarchie. Ale tato imperiální atlantická moc nepouští vládu ze svých rukou. Zůstává v pomyslné kosmické lodi a odmítá se nechat vystřelit do Kosmu a, takto ulevit lidstvu.

Daří se jí to velice dobře. Má totiž obrovskou spoustu nástrojů, díky kterým se drží urputně trupu modulu a nechce se pustit. Má spoustu peněz, ovládá velkou část průmyslu i obchodu, patří jí finanční sektor, koupila si média hlavního proudu a najala politické strany a mraky aktivistů. Disponuje armádou, policií, tajnými službami, soudy. Pronikla do části akademické i umělecké sféry a sevřela v kleštích školy. Ideologicky infikuje zejména mládež, jíž schází sebeobrana životních zkušeností a pevná opora v kultuře a kritické mysli. Na malém vzorku jednoho malého státu, České republiky, můžeme počínání tohoto Vetřelce sledovat docela zblízka a v jeho aktuálním, počínání. Vetřelec globální oligarchie, imperiální atlantické „neoliberální“ militaristické a (neo)koloniální struktury zdržuje prostřednictvím poradců prezidenta republiky sestavení nové české vlády, jaké by odpovídalo vůli voličů. Vítězi voleb, hnutí ANO (Andrej Babiš) jsou kladeny překážky, nachází se pod nepřátelským tlakem. Vetřelec se drží trupu českého modulu ze všech sil a nehodlá poskytnout prostor vůli občanů ČR.

Je to na současném Západě již standardní model vylučování vůle lidu ve prospěch vůle imperiálních atlantických struktur, které jsou neskutečně houževnaté, odolné, nelítostné a bezohledné. Bohužel, mají také inteligenci, což se jim nedá upřít. Ale řečeno velmi mírně, nepoužívají jí ku prospěchu lidstva. Chtějí zůstávat „na lodi“ už navždy. Najde se někdo, kdo je konečně „vystřelí do Kosmu“? Současná vláda ANO, snad s SPD a Motoristy sobě na palubě, k tomu síly ani prostředky mít nebude. Ale ani ve filmu se nepodařilo zbavit se Vetřelce včas, dokud byli na živu členové posádky. Film měl stopáž 112 minut a Vetřelec svištěl do Vesmíru asi tak ve sto desáté minutě. Pravda, na poslední chvíli!

Zachrání se Západ a jeho kdysi tak obdivuhodná kultura před úplnou devastací Vetřelcem dříve než úplně na poslední chvíli? A kdy by vlastně mohla ta „úplně poslední chvíle“ nastat? Hodinu či minutu před výměnou jaderných úderů mezi Západem a Ruskou federací? Mohl by to být takový velice krátký tenisový set. Asi ten úplně nejkratší v historii. Nic na podívání. Jedno tvrdé podání a po něm stejně tvrdý odvetný úder soupeře. A konec hry. Žádný potlesk, žádné podání rukou na síti, ani žádný odchod do šaten. Prostě nic. Možná už ani ten Vetřelec.

Ivo Šebestík

Nové slovo