Jan Campbell: Jenom mrtví viděli konec války

Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu (Immanuel Kant 1724 – 1804)

Vítězství nad fašismem, který sám sebe nazýval fašismem, představuje matoucí výsledek: Nebyl odstraněn fašismus, který sám sebe fašismem nenazývá. To potvrzuje současnost. Vítězství strany s největšími lidskými a materiálními obětmi v historii lidstva se transformovalo do studené války se svými dočasnými spojenci. Studená válka skončila rozpadem SSSR, euforickým a zdravý rozum zastiňujícím chováním USA a Západu, a vznikem Ruské federace. Tu je možné i dnes chápat jako federální nadnárodní korporaci. Má omezenou finanční suverenitu, značné akciové podíly ex-spojenců, dnes oficiálních protivníků v mnoha strategických podnicích a nalezištích přírodních zdrojů, které ovlivňují plánování hospodářství v síti globalizace. Přítomnost RF v síti omezuje její vývoj a pohyb a je pro stát drahá. Síť, ve které se nachází každý dodavatel a subdodavatel bez možnosti úniku, upletly nadnárodní korporace a globální finance. Proto se v ní podobně jako v každé korporaci a finanční struktuře odehrávají nemilosrdné vnitřní a vnější boje. Vnitřní se vedou o moc, kontrolu zdrojů a bohatství, které lze požívat vně korporace. Na ostrově, jachtě nebo vile, sám, s rodinou, milenkou nebo skupinou LGBT. Přírodní zdroje, dluhová past a nové trhy, které jsou potřebné k životu expanzivního kapitalismu nelze však stěhovat jako kancelář, jet, peníze nebo milenku. Proto roste napětí a nebezpečí války doma i venku.

Pro českou kotlinu, ve které demokratická moc dovolila stát se mini – korporací platí slova Karla Čapka (1890 – 1938): Republika, která dala hlasovací právo analfabetům a tetkám, si nemůže dovolit luxus "kulturního boje". Je to více úrovňový boj hodnot a o hodnoty a smysl života, kterého jsme svědky, a ve kterém jsme mohli se špetkou pokory obdržet šanci získat dočasný respekt. Respekt vyšší kvality, dovolující mít více času na pozorování dění ve světě, než představuje vítězství v ouvertuře mnoho-aktovky pandemie strachu z koronaviru. Lehkost, se kterou jsme dočasně zvítězili nad virem, a je jedno jakého původu virus je, mně těší, vážím si dočasného vítězství a přeji mu dlouhý život. Druhá strana mince radosti mi však připomíná román Milana Kundery (1929) - Nesnesitelná lehkost bytí.

Hlavním tématem románu je hledání smyslu života, problematika vnitřní a vnější svobody člověka, zároveň neustálé znázorňování protikladů dobra a zla, lehkosti a tíže, kýče a umění. Zmiňuji se o románu, protože klade nároky na pozornost četby a čtenářovu paměť. Kdo je má, ví, co obsahuje citát německého filozofa, vybraný jako název této části příspěvku končícího otázkou: Kolik je těch v naší společnosti a u moci, kteří se nejméně bojí smrti?

Chceš – li něco skrýt, polož to na místo, kde to lze vidět

ČLR, která je jedním z hlavních aktérů světového dění majícího vliv na budoucnost lidstva, bojuje na několika šachovnicích a frontách. Na jedné z nich byl otevřen boj o rozpad ČLR, podobný rozpadu SSSR. Cílem rozpadu je následná tvorba nadnárodní korporátní struktury řízené na dálku podobné té, kterou se řídí všechny nadnárodní korporace a dnes dokonce i výuka mladé generace. Předpokládám, že vzdělání v ČLR obsahuje učení Sun Tzu (543 - 495 př. n. l.) a výuka a cvičení probíhají ve třídě: Umění války nás učí nedoufat, že nepřítel nepřijde, ale spoléhat se na to, že jsme připraveni ho přivítat; nedoufat, že nezaútočí, ale spoléhat se, že jsme svá postavení učinili nedobytnými. To samé platí i pro výrok Alberta Einsteina (1879 - 1955): Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny. A Claudia Claudianuse (370 – 404): Kdo zastrašuje, víc se bojí sám.

V době testování a příprav na důležitý boj a jako název této části příspěvku jsem vybral často používaný a jeden z nejvíce efektivních principů informačního a dezinformačního působení. Mnozí ho znají z dětství a her na schovávanou. Používá ho s pravděpodobností hraničící s jistotou i dnes jedna v českých médiích často zmiňovaná bezpečnostní služba ČR s šéfem bez hodnosti generála vyučeným v Británii a ve službě vyznamenaným v USA. Ne jak bych se slušelo - maršálskou hodností. Služba není tak naivní, jak si mnozí myslí. Dobře praktikuje nejenom zmíněný princip, ale i druhý, který používal jeden z nejlepších vojevůdců 19. století Josef Václav Antonín František Karel Radecký z Radče. V době národního obrození, kdy se Češi snažili vymanit se zpod rakouské nadvlády, Radecký získával pro Habsburky ty největší úspěchy na bojištích během První italské války za nezávislost. Do dějin vešel jeho citát na adresu obrozenců: Já jsem také Čech, ale nikdo to nemusí vědět. V současné době platí pro boj USA s ČLR a RF analog citátu, nesmrtelný princip efektivního informačního a dezinformačního působení a zásada, že každý projekt má konceptuální bázi, veřejně deklarované a nedeklarované cíle a své centrum řízení. Z časových důvodů a pro lehčí porozumění komplexní záležitosti, kterou představuje boj hegemona v odcházení s jeho konkurenty, se omezím na několik odkazů, krátká vysvětlení a radu dopracovat se doma v samostudiu patřičných výsledků s použitím následujících tří zdrojů.

Kennan – Sempa – McMaster; Historické paralely; Směr kritiky; Historie jako návod a průvodce na cestě ke štěstí; Dojde-li k boji, hleď zvítězit, ať to stojí cokoli!

Tak jsou pojmenovány názvy dalších částí plného textu příspěvku v PDF ke stažení. Struktura dokumentů odborníků Kennana a McMaster je stejná. Rozdíl je pouze v jejich dělení: Kennan dělí telegram na pět částí, McMaster svoji práci na tři. Obě dělení – minulé a současné, jsou ale aktuální: 1) Zakázané město, návštěva prezidenta Trumpa v ČLR v listopadu 2017 a kritika prezidenta Si a Komunistické strany ČLR. Za co? Za snahu přiblížit se k centru světové scény a vnést velký vznos do vývoje lidstva. 2) Analogii telegramu Kennana představují tři cíle McMastera: a) Made in China, b) Jeden pás, jedna stezka a c) Integrace vojenských a civilních sektorů. 3) Strategická empatie. To je něco, co se neučilo na většině univerzit během mého působení. Dnes asi také ne. V omezeném obsahu a objemu pojednávám strategickou empatii v různých kontextech v master class (MA a PhD). Z uvedených tří částí práce McMastera vyplývá mnoho významného nejenom pro profesionály. Omezím se na několik subjektivně vybraných následků, z nichž některé mohou mít značný vliv na vývoj v Evropě a tím i ČR. Ta jako potenciální oběť asymetrického spojenectví s USA v boji s ČLR a RF, jako potenciální oběť nevyřešených otázek s SRN a žijící oběť sama sebe v kontextu označování Čechů za starého Rakouska. Tenkrát se říkávalo, jak píše Jiří Weigl v příspěvku pro Protiproud (16.5.2020): Čech je buď lokaj, nebo hulvát.

Závěr

ČLR je dnes v kvalitativně jiné situaci, než byl SSSR a jeho následník Ruská federace. Obrovský potenciál zacílený na posílení páté kolony představují finance z USA, komunikační a IT a nedávno zveřejněný nový speciální program na infiltraci veřejnosti. To vše nelze podceňovat, protože uvedené představuje část čím dále většího rušení základů globální bezpečnosti. Podobně nelze podceňovat ani stará doporučení Kennana, Strategii národní bezpečnosti USA z prosince 2017 a současná doporučení McMastera. Ta jsou převážně hospodářského, investičního a sankčního charakteru vyrůstajícího z principu exteritoriality. Proto budou působit přímo a citelně na zhýčkanou mladou generaci, plánování podnikání čínských nadnárodních společností, vědecko - technické a politické vedení ČLR.

O mediálně – komunikační problematice, národní diplomacii, práci kritika McMastera, okrajově v příspěvku zmiňovaného Francis. P. Sempa v roli mlžícího skutečné dění, roli pandemie strachu z koronaviru v zákulisním boji FED, MMF a dalších, nemluvě. Není čas a prostor pro osvícení dalších mlžitelů, bez nichž se neobejde utajení obsahu plánů.

Existuje – li skutečné a plné pochopení významu a funkce strategického trojúhelníku pro existenci života na Planetě v hlavách těch, kteří rozhodují o napadení jednoho nebo dvou z trojúhelníku, máme reálnou naději, že hegemon v odcházení vezme s sebou do archivu vše zásadně nelidské, působící proti zákonům přírody a nedovolující etablovat jednotné vědění. To je založeno na pochopení Planety jako kosmické loď letící ve Vesmíru. Tu mohou řídit a udržovat pouze vzdělaní, vychovaní a korupci odolní profesionálové, jejichž loajalita se kvalitativně liší od loajality k organizaci a dočasné moci nazývající se demokratickou.

ČLR a Ruská federace, s ohledem na intenzivní rušení základů globální bezpečnosti ze strany USA, jejich nepředvídanost spojenou se ztrátou vlivu ve světě a kvůli mnoha jiným procesům, které již nelze zastavit, budou muset modifikovat dlouhodobou strategii hospodářského vývoje a spolupráce obou zemí v nových podmínkách. Budou – li se chtít zapojit do nového procesu vývoje hospodářství a mezinárodních vztahů USA a EU, budou se muset pozdvihnout nad ideologické rozdíly, nehrát hru na jediného totálního vítěze a uvědomit si, že již dnes není možné trestat ČLR jako před sto a více lety. Deklarované společné Čínsko – Ruské zabezpečení výsledků druhé světové války a novela ústavy RF napomohou řešit nejenom vztah ČLR s Japonskem, Koreou a Taiwanem, ale i otázky spojené s ASEAN. V každém případě ČLR a RF budou muset mít na zřeteli platnost obsahu proslovu premiéra Winston Churchilla (1874 – 1965) v Dolní sněmovně 13. května 1940, který jsem citoval v posledním příspěvku – Bonnie a Clyde v akci: Ptáte se, jaká je naše politika? Řeknu to takto: vést válku na moři, na pevnině a ve vzduchu, celou naši silou a s veškerou silou, kterou nám Bůh může dát; vést válku proti zrůdné tyranii, nikdy nepřekonané v temném, žalostném seznamu lidského zločinu. Tak vypadá naše politika. Ptáte se, jaký je náš cíl? Mohu odpovědět jedním slovem: vítězství - vítězství za každou cenu, vítězství navzdory všem hrůzám, vítězství, byť by cesta byla dlouhá a těžká; neboť bez vítězství není přežití. Víme hodně o smrti a umírání. Přesto platí: nedává smysl být optimistou, protože jenom mrtví viděli konec války. Souhlasu netřeba.