Je to světová válka, ať chceme nebo nechceme…

Západ nebere v úvahu, že v posledních patnácti letech Rusko ani jednou neprohrálo žádnou vojenskou akci, ať již šlo o Čečensko, Sýrii, Gruzii a jaksi pomíjí, že i předpoklad „totální ekonomické války v podobě extrémních sankcí“ sice jistě Rusko zatěžuje, ovšem masivní nárůst energií, plynu či nafty, potravinářských komodit, celkově ohrožující západní bezpečnost a dramaticky zvyšující inflaci v podstatě je danajským darem i pro vlastní občany západního světa a tento svět oslabuje.

A hlavně: cíl, kterým mělo být okamžité ukončení bojů ze strany Ruska na Ukrajině už raději nikdo neopakuje.

To sledování ukrajinského dění sice už začíná zaznamenávat, že Ukrajinci už tak nyní nevítězí, ba vůbec ne, ale ideologicky existuje představa, že když Putin vyhlásil boj existenci uspořádání světa po roce 1991 ve znamení vítězství západního světa je třeba bojovat do posledního Rusa, ale i Ukrajince, děj se co děj.

Ať tak či onak, konflikt zasahuje nejen Rusko, Ukrajinu a Západ, ale i celý nezápadní svět, který zejména USA brutálně nutí postavit se proti Rusku do jedné řady se Západem.

Už fakt, že z valné části Čína i Indie tomuto tlaku vzdoruje a zejména Čína vidí jako jasného viníka NATO a jeho ředitele ukazuje trhlinu v síle Západu. Navíc nesmyslná opatření proti ruskému plynu, naftě, uhlí samy o sobě vedou k enormnímu navyšování cen těchto komodit a ve skutečnosti přispívají k výborné platební bilanci Ruska, která pomáhá oslabovat účinnost sankcí.

To nejzávažnější se však děje na vojenském poli, které se přesunulo k východní a jižní operaci.

Ty boje budou kruté a nepochybně neskončí za pár týdnů. Ale rozhodně nelze očekávat, že Rusko jen tak lehce bude poraženo, jak si někteří západní představitelé namlouvají. Konečně o mnohém vypovídá i změna rétoriky Vladimíra Zelenského, který začal šetřit výrazy o vítězství. A dává najevo až paniku, budou-li zbytky neonacistických útvarů Azova v Mariupolu  zlikvidovány.

Václav Klaus se divil, že neexistuje žádná účinná snaha po mírovém uspořádání. Je ovšem jasné, že všechny ty telefonáty a návštěvy západních politiků byly naprosto k ničemu, když do omrzení tlačily jen na Rusko, aby ustoupilo, ale nikdo nenašel odvahu, aby řekl Zelenskému, že musí přestat střečkovat a přijmout kompromis.

Jediné konstruktivní řešení nabízí Marine le Pen, která navrhuje po skončení války navázat vyvážený vztah NATO – Rusko a výrazně omezit sankce.

Zelenský pojal tento konflikt jako velkou show, kterou sice získává sympatie odpůrců Ruska, ovšem zároveň úspěšně mír blokuje v zárodku.

A tak se připravme na další měsíce a měsíce bojů, krvavé, bolestné…

Snad nepřerostou v něco mnohem fatálnějšího…

Asi tak…