Karel Wichs: Katalánská karta

Místopředsedkyně subkomise lidských práv Evropského parlamentu Beatriz Becerrová a s ní další tři španělští europoslanci požádali vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federicu Mogheriniovou, aby „použila všechny prostředky ke znemožnění jakéhokoli zahraničního vměšování“, zvláště pak ruského do katalánských voleb 21. prosince. Stalo se v listopadu a do konce měsíce s ke Španělům se přidalo svými podpisy dalších čtyřicet europoslanců. Přibližně ve stejnou dobu Středisko NATO pro strategickou komunikaci vyzvalo vládu v Madridu, aby se lépe chránila před vměšováním Ruska do vnitřních poměrů Španělska. A podobné případy vměšování, zejména do voleb, jsou hlášeny i z dalších západních zemí jako je Francie, Německo, USA…

V čem takové vměšování do katalánské kauzy spočívá, existuje-li vůbec? V prvé řadě je třeba si uvědomit, že není snadné ho objevit natožpak bránit se proti němu. Jedna věc je totiž vyjádřit svůj názor a druhá vměšovat se. Aby činnost mohla být kvalifikovaná jako vměšování, shodují se španělští experti, musí mít za cíl rozložit stávající struktury, v případě Katalánska pak EU tím, že se zveličují do katastrofických rozměrů problémy uvnitř Unie i jednotlivých státních útvarů. Organizace, jež toho chtějí dosáhnout povzbuzují a vychvalují se osoby a orgány, které jsou těmto tendencím nakloněny, a naopak pomlouvají se ty, které se snaží na tyto praktiky upozornit a bojovat proti nim. Velmi přesně to podle týchž expertů uvedl v souvislosti s katalánskými událostmi ředitel Centra strategických komunikací NATO (STRATCOM) v Rize Janis Sarts, když prohlásil, že vměšování „stále více spočívá ve vytváření chaosu a problematických situací.“

To jsou ovšem velmi všeobecná a nekonkrétní obvinění, neboť v dnešní době si může každý psát a říkat, co chce a díky internetu je prakticky nepostižitelný. Jestli si někdo, třeba v Srbsku, myslí a je přesvědčen, že by Katalánsko mělo být samostatné, nic mu nebrání a nikdo nezabrání, aby se takto veřejně nevyjádřil.

Experti v boji proti vměšování proto opakovaně připomínají, že součástí vměšování je šíření polopravd a vyložených lží. Na internetu se například šířila zpráva, že španělská centrální vláda zasahovala 1.11.2017 proti nelegálnímu referendu o nezávislosti příliš krutě. Existují záběry, na nichž policie bije obušky neozbrojené demonstranty. Byl ten zásah adekvátní? Jeho zastánci tvrdí, že odpovídal zásahu ozbrojených složek proti nelegální demonstraci kdekoli v demokratickém světě. Naposledy předtím v Hamburku. Kdo rozhodne, na čí straně je pravda?

K odhalení polopravd a lží se experti snaží objevit zdroje, tedy toho, komu prospívá opakované bombardování veřejnosti informacemi, jež se nedají ověřit. Tyto informace mívají zpravidla podivný původ, zní nepravděpodobně nebo v rozporu s dosavadními poznatky. Jako příklad může sloužit zpráva, že katalánskou samostatnost už uznalo několik zemí. Jejich počet pak rostl a ustálil se na dvanácti. Odborníci zaznamenali lavinovité šíření této zprávy a určili její původ ve Venezuele. Odtud se dostala po sociálních sítích až ji přejaly informační kanály jako Sputnik, MojMir, Odnoklassniky. A odtud se lživá zpráva vracela do Španělska, kde radikalizovala stoupence katalánské samostatnosti. Po několika dnech byla sice přesvědčivě vyvrácena, ale v mnohých lidech zanechala určitou pochybnost. Není šprochu, aby…

Jiný případ. Po sociálních sítích kolovalo, ostatně to přinesla i některá nekritická česká média, že se po bok Katalánců žádajících samostatnost staví Baskové, obyvatelé Navary a dalších španělských autonomních společenství, které chtějí jít stejnou cestou: vyhlásit jednostrannou nezávislost. Tyto zprávy neměly reálný podklad, ale separatističtí Katalánci je dychtivě přebírali, dokud nebyly věrohodně dementovány.

A ještě jeden. Na sociálních sítích se v posledních letech množily zprávy, že Katalánci stále víc doplácejí na ostatní Španěle. Separatisté vděčně opakovali tyto nepravdivé argumenty, i když se jednalo o polopravdy (viz též komentář autora Katalánská samostatnost). Nyní se ukazuje, že je to složitější a že vzájemná závislost mezi Katalánskem a ostatním Španělskem je mnohem větší, než se říkalo. Katalánci začínají počítat ztráty v miliardách eur, o něž od září přišli. A z nejasných zdrojů se dozvídají, že stačilo vytrvat a ztráty by se obrátily v zisk.

Téměř vždycky stačí, zamyslet se a pomocí zdravého rozumu nezaujatě odvrhnout polopravdy a lži, jež ke svému prospěchu šíří všechny státy.