Labour v Údolí smrti

Zdánlivě bezvýznamné doplňkové volby do britské Dolní sněmovny otřásly politickou scénou jako úder elektrickou pumou doručenou prakem. Prostě něčím, co si v londýnských centrálách jak tradičních soupeřů vládní Labour Party a konzervativců, tak stále mocnější národovecké Reform party, nikdo nedokázal ani představit.

Novou poslankyní za manchesterská předměstí Gorton a Denton se stala pohledná blondýna Hannah Spencerová v zeleném kabátě, který symbolizuje její politickou příslušnost. Ve skutečnosti se však Strana zelených stala novou platformou mladých sociálních aktivistů, kteří nesou jasnou inspiraci programem, s jakým vyhrál křeslo starosty New Yorku demokratický socialista Zohran Kwame Mamdani. Ukazuje se, že strategická volba ze současné krize nemusí být pravicová, ale naopak levicová.

Strana se radikalizuje s novým vedením, které vzniklo loni v říjnu. „Cizinci, kteří představují pro Spojené království největší nebezpečí, nepřiplouvají prochladlí na nebezpečných gumových člunech přes Lamanšský průliv, ale přilétají soukromým letadlem,“ zní nosná hláška nového miláčka britské levice Zacka Polanskiho poté, co vyhrál volby předsedy Strany zelených drtivou většinou 84 % hlasů.

„Zatímco strany v Evropě a USA se snaží reagovat na úspěchy pravicového populismu, někde vidí odpověď v levicových politicích, jako jsou Polanski, Zohran Mamdani v New Yorku nebo Jean-Luc Melenchon ve Francii. Všichni tito socialisté mají dar vyprávět příběhy, lidský přístup a rétorickou sílu Donalda Trumpa nebo Nigela Farage, ale jejich úsilí je zjevně poháněno idealismem, nikoli fanatismem,“ komentovala to Rosa Princeová na názorové stránce agentury Bloomberg.

Tvrdí, že tyto politici mohou dále rozdělit voliče způsobem, který pomůže vzestupu osobností, jako je francouzská Marine Le Penová. Přitom Mamdani a Melenchon alespoň vypracovali nějaké jasné politické postoje, i když se vám nelíbí. Navíc jsou to levicoví politici s dlouhou tradicí. Proto vnímá britské zelené jako nebezpečný odklon od správné cesty. 

https://www.bloomberg.com/opinion/articles/2025-10-20/zack-polanski-the-british-zohran-mamdani-is-a-dangerous-political-distraction

To by se jistě snadno napravilo, kdyby politiku dělali komentátoři, a ne voliči. Jenže Hannah Spencerová dostala 40 procent hlasů v prostředí Manchesteru, který byl jednou z pevností Labour Party. Ještě před půldruhým rokem tam strana Keira Starmera vyhrála s nadpoloviční většinou. Teď byla až třetí, poražena i stoupenci Farage. Konzervatici tam skoro zanikli. A labouristy to může čekat taky. „Labour nyní vstupuje do volebního údolí smrti,“ komentoval to politolog Rob Ford z Manchesterské univerzity.

Z čeho bují britská zelenina?

„Bývaly časy, kdy vám tvrdá práce něco přinesla,“ řekla Spencerová po volebním vítězství. „Měli jste dům, pěkný život, dovolené... Ale co vám přinese tvrdá práce dnes?“, uzavřela snadno zodpověditelnou řečnickou otázkou reálný zájem běžných Britů nořících se do kategorie „pracující chudoby“.

Podle Princeové je tu neomluvitelná neschopnost labouristů vnímat tyto obavy nebo prokázat, že dané problematice rozumějí a vědí, jak na ni reagovat. Názory zelených na rozdělení bohatství podle ní možná nevydrží důkladnější kritiku, ale ani Starmer nebyl schopen přesvědčit voliče, že má ekonomická řešení pro mladé lidi, kteří se potýkají s obtížemi, nebo pro tradiční voličskou základnu své strany z řad dělnické třídy.

https://www.bloomberg.com/opinion/articles/2026-02-27/gorton-and-denton-is-a-catastrophe-for-starmer-and-terrible-for-farage

Labouristi si pomohli do hrobu vnitrostranickými spory, když Starmer zablokoval kandidátku populárního manchesterského starosty Andyho Burnhama, který by mu ve sněmovně snadno přerostl přes hlavu. Hlavně si však vybral špatné volební priority, když prosazoval dunivá hesla proti imigraci a zločinnosti, aby odtáhl část voličů od stále nebezpečnějšího Nigela Farage.

Zack Polanski byl původně David Paulden. Vrátil se ke jménu po dědečkovi z východní Evropy, které si rodiče změnili z obav z antisemitismu. Pokud jde o stranu, ta prožívá úplnou revoluci od jeho nástupu loňského října. Jak zaznamenává Bloomberg, počet členů Strany zelených vzrostl o 55 % na 110 000, čímž se přiblížila konzervativcům, kteří se ještě nedávno považovali za přirozenou vládní stranu. V jednu chvíli přibývalo 5 000 nových členů za hodinu. Strana zelených teď má v průzkumech 13 %, což je téměř dvojnásobek oproti loňským parlamentním volbám.

Zelení tak jsou těsně za liberálními demokraty a konzervativci s 16 % a 17 % a nejsou moc daleko od vládnoucí labouristické strany. Mnoho nových příznivců Zelených jsou mladí lidé nebo lidé, kteří se dosud nikdy nezapojili do volební politiky. 

Komentátorka Princeová doufá, že stejně jako dav, který v roce 2017 v Glastonbury jásal nad bývalým lídrem labouristů Jeremym Corbynem, a pak nechápal, proč v parlamentních volbách v roce 2019 propadl, také ti, kdo se hrnou k Zeleným, zcela ignorují nedostatek důslednosti a slepou uličku, kterou představuje neustálé oslovování bubliny vlastního publika.

Něčím se utěšit musí.

Polanski totiž elity dost znervózňuje. Navrhuje daň z bohatství ve výši 1 procenta u majetků nad 10 milionů liber (300 milionů korun) a 2 procent u majetků nad miliardu liber (30 miliard korun). Dává přednost rozvojovým plánům, i kdyby to mělo znamenat nárůst státního dluhu. Vidí spoluvinu Británie ve zničení Gazy. Slibuje, že Zelení budou prosazovat „enviromentální, rasovou, sociální a ekonomickou spravedlnost“.

„Jeden z vedoucích představitelů Strany zelených, se kterým jsem hovořila, připustil, že došlo k rétorické změně v cíli strany zachránit planetu, ale trval na tom, že environmentalismus je v souladu se socialismem,“ píše Princeová.

A přidává reportážní postřeh:

„Zatímco jsme spolu hovořili, britský Výbor pro změnu klimatu varoval vládu, aby se připravila na oteplení o 2 °C do poloviny století, a agentura OSN oznámila rekordní úroveň emisí CO2.

Polanski, který je aktivním uživatelem sociální sítě X, téhož dne zveřejnil 10 tweetů o nerovnosti a přerozdělování daní, sedmkrát vyzval k legalizaci drog, šestkrát podpořil nezávislost Skotska a Walesu, šestkrát se vyjádřil k hádce, která vznikla poté, co označil Farage za fašistu, dvakrát se zmínil o právech transsexuálů, jednou o Gaze – a 21krát o svém raketovém vzestupu v průzkumech veřejného mínění a osobní popularitě. Jediný tweet se týkal znečištění vody. Klimatická krize se tam neobjevila vůbec.“

Uzavírá, že Polanského Strana zelených, to je v podstatě radikální socialismus s nádechem ekologie, který se méně zajímá o „ekologickou“ část svého poslání než o tu populistickou.

Může to být nenaplněné dědictví Corbyna, který předběhl svou dobu. Ale překvapilo mě, že Princeová nezaznamenala ani tradici „přechodových měst“, založenou roku 2006 v devonském Totnes, kde k tomu přistupují přesně tak. Ve Wikipedii se dočtete, že termíny „transition town“ (město v přechodu), „transition initiative“ (iniciativa přechodu) a „transition model“ (model přechodu) odkazují na komunitní projekty, jejichž cílem je zvýšit soběstačnost a snížit potenciální dopady ropného zlomu, ničení klimatu a ekonomické nestability prostřednictvím obnovených lokalizačních strategií, zejména v oblasti produkce potravin a spotřeby energie.

https://en.wikipedia.org/wiki/Transition_town

Tihle lidé dosud měli vliv hlavně na lokální úrovni, ale když se najde politická reprezentace, která má šanci proniknout do parlamentu, určit ji podpoří. A to je scénář, který nemusí platit jenom pro Británii.

Pokud zanikne strana, které tohle uteklo, ať nadává sama sobě.