Národ sjednotí až epidemie?

Ani zákazy nočního vycházení v řadě amerických měst nezabránily tomu, aby protesty proti rasistické policejní brutalitě nevstoupily do druhého týdne. Ve Washingtonu to připomínalo válečnou operaci, když chtěl prezident Donald Trump zapózovat fotografům v kostele, který byl poškozen požárem v sousedství Bílého domu. Nastoupené řady policejních těžkooděnců musely k slznému plynu přidat i dělobuchy, aby si uvolnily cestu. Ve stejné době New York Times zveřejnily záznam telefonátu, který měl Trump s guvernéry a vyzýval je, aby se nebáli zasahovat co nejtvrději, zatýkat a prosazovat dlouhé tresty, jinak budou „za blbečky“.

Může si Trump dovolit přilévat olej do ohně, který začíná připomínat vzbouřená 70. léta, kdy vzpoury proti rasismu ve velkých městech se střídaly s bojovými vystoupeními na univerzitách proti vietnamské válce? Zřejmě ano. Vychází z toho, že země je hluboce rozdělena.

Současné protesty nevzešly z prázdna. Reagují také na bezmoc chudého městského obyvatelstva, hlavně toho barevného, které bouří už týdny proti opatřením proti koronaviru, protože nemá možnost je respektovat. Pracují rukama, t jeden na dálku. A nemůžou si dovolit zůstat doma v karanténě nebo nejít do práce kvůli zavřené škole. Ti lidé nemají pojištění, ani úspory. Ani živnostníci, kteří jsou trochu svobodnější, na tom nejsou lépe. Vyschly jim tržby, minimální pomoc od státu nestačí, a navíc brzo skončí, a tak jen bezmocně přihlížejí, jak jim vysychají účty a hypotéka je strhává pod vodu. Přijdou o všechno. A teď ještě ti rasističtí policajti.

Jenže tak je to ve velkých městech a na pobřeží, kde je velká koncentrace obyvatelstva a virus se mohl rozmáchnout. Zděšení starostové čelí obavám, kam to půjde dál, když už zemřelo přes sto tisíc lidí. Nemají po ruce jiný lék než sociální distancování. Každý tam zná někoho, kdo v minulých dnech umřel. Světoznámý vědec studující příčiny pádů civilizací Jared Diamond, který už překročil osmdesátku, žije v newyorském Brooklynu a minulý měsíc tam ztratil pět přátel, jak poznamenal v příspěvku pro Financial Times. Z toho dva byli z těch nejbližších. Jistě, staří lidé umírají, ale ne v jednu chvíli.

Zato na jihu a v ospalém venkovském vnitrozemí je počet obětí koronaviru nepoměrně nižší, lidé to znají jen z televizního zpravodajství ze vzdálených oblastí, kterým se nehodlají přizpůsobovat. Ti mohou slyšet na Trumpovy výzvy, aby se epidemiologická opatření co nejdříve rozvolnila, a taky mohou brát za své jeho příkré označení městských protestů za „akty domácího teroru“. Tam se Trumpovi toleruje, že svůj boj o záchranu znovuzvolení chce vést až na hranu občanské války.

Podle některých zpráv, vandalismus v ulicích rozdmychávají také provokatéři a neméně zaslepené akce bílých rasistů (supremacists) spolu s dalšími příslušníky této části společenského spektra. Je to stejný model, jaký jsme předtím viděli třeba ve Francii při protestech „žlutých vest“, kdy tvrdému zásahu policie předcházelo rozbíjení výloh od skupin, které se tam náhle objevily, a ty lidi nikdo neznal.

V Americe je to trochu komplikovanější v důsledku federálního uspořádání. Jednotlivé státy unie bývají ke svým obyvatelům přecejen vnímavější. Téměř válečný zásah federální policie, která prezidentu Trumpovi v neděli probíjela cestu do blízkého kostela, starosta hlavního města Muriel Bowser označil za „ostudný“.

Ale starostové mohou mít problém i se svou vlastní policií, jako třeba právě minneapoliský Jacob Frey. Není to žádný lehkoživka, roku 2007 byl čtvrtý v maratónu na panamerických hrách. Vystudoval s vyznamenáním správní právo a do funkce byl zvolen roku 2013 jako mladý aktivistický advokát občanských práv, který chtěl přinést více rovnosti prostřednictvím podpory malého podnikání a dostupného bydlení. To bylo nesmírně důležité ve městě, které má sice pověst jednoho z nejprogresívnějších v USA, ale to se týká hlavně bílých obyvatel. Statistiky zároveň ukazují, že je to město, které je v žebříčku největších rozdílů mezi bílými a barevnými také „na bedně“, na třetím místě z velkých měst celých Spojených států.

S nerovností bydlení starosta Frey okamžitě narazil. Tam, kde chtěl bytové domy, nový územní plán vymezil rezidenční čtvrtě se zahradami. Kdo tam chce, ať si to zkusí koupit. Koneckonců, bude tam také více zeleně v obytné zástavbě, jak starosta prosazuje v rámci opatření proti klimatické změně… Ale starosta narazil také s policií, jejíž rasismus odpovídal situaci z přechozí statistiky. Jeho pokus o reformu neuspěl, vlastně na ni neměl vliv. Tedy až dosud. Až tato krize může být očistná, pokud ji starosta přežije.

Levicový starosta je i v New Yorku. Bill de Blasio selhal ve chvíli pravdy, útočí na něj týdeník The Nation, protože ani reprezentant levého křídla Demokratické strany (ze stejného města je přece i kongresmanka Alexandra Occasio-Cortez) nedokázal zabránit policejní brutalitě. Dokonce chce zavést zákaz nočního vycházení. Jenže co má dělat ve městě, kde je největší intenzita koronavirové infekce? Co s tím asi udělají davy z pouličních bitev? Na druhou stranu, jak chcete uspat město, v jehož nejhustější centrální oblasti žije osm milionů lidí?

Jak je vidět, prezident Trump má spojence i mezi protivníky. Vandalismus, drancování, násilí bez konce, to může získat podporu jen jako průvodní jev revoluce. Ale nevypadá to, že v USA je revoluční situace. Na druhou stranu, novináři zaznamenávají opakovanou otázku od lidí z pouličních bitev: A jak tedy máme vyjádřit, že takhle to už dál nejde?

Při střetech těžkooděnců proti bojovníkům v motocyklových přilbách a šálou chránící před slzným plynem, při bitvách, kdy z jedné strany létají molotovovy koktejly a pyrotechnika a z druhé bouchají dělobuchy a sviští gumové projektily, jako by neměli slovo občané za okny, kterým dole někdo ničí holičskou oficínu, dílnu, krámek, auto. Dokonce se zdá, že teď byl umlčen i koronavirus. Jenže ten si slovo vzít nedá.

Překročení prvních stovky tisíc obětí epidemie bylo listem New York Times prezentováno jako velké selhání prezidenta Trumpa. Týdeník The Nation si přisolil a kombinoval seznamy mrtvých s obrázkem prezidenta na golfu.

Řekněme, že zatím jsou to více hrátky opozice než převažující názor, byť průzkumy vytrvale ukazují skoro desetibodový předstih voličské přízně stávajícího hlavního kandidáta Demokratické strany Joe Bidena před republikánským Trumpem. Ale jak to bude dál, kdy stále víc nepůjde o život jen těm, komu nějaký minneapoliský policista klečí na krku?

Dramatické protesty jsou i v Luisville, které už je hodně na jihu. Jestliže teď koronavirus dostane prostor, aby znovu nabral dech, asi se nezastaví jen na pobřeží a ve městech. Účinná odpověď pak nemůže mít podobu zmatených nápadů prezidenta, který nevěří vědě.

Nebude to nakonec tak, že národ nesjednotí ani tak myšlenka, jako epidemie?