Sáhnout na cizí majetek je vždy obyčejná krádež

Paralelně s Kallasovou, nikoliv však v souladu s ní, upozorňuje italský ministr zahraničí a vicepremiér, Antonio Tajani, že pro nakládání s těmito „zmrazenými“ penězi (vklady, aktivy) a úroky, které peníze generují, neexistuje právní rámec. Tajani v této opatrnosti není pochopitelně ani zdaleka sám. Víceméně všichni politici usazení ve vládních a vysokých parlamentních funkcích EU si tak nějak dobře uvědomují, že zmrazování cizích finančních prostředků (vkladů, aktiv, rezerv a podobně) a svévolné nakládání s úroky z těchto peněz, bez vědomí oprávněných majitelů, není nic jiného než vztáhnutí ruky na cizí majetek.

Takovému vztáhnutí ruky na cizí majetek se nikdy neříkalo jinak než krádež. Žádné lstivé eufemismy, mazané verbální skrývačky, její podstatu nezakryjí. Zkusme si představit zloděje dopadeného v samoobsluze, jak s pouty na rukou tvrdí policistům, že tu ukradenou láhev vodky chce pouze „dočasně zmrazit“. V jistém smyslu by měl zloděj pravdu, neboť vodka se skutečně podává na stůl nejlépe ve stavu blízkém bodu mrazu. Ale tak by to ten dopadený lupič asi nemyslel…

Zmrazování ruských aktiv (jedná se dost často o peníze právnických nebo fyzických osob) má pochopitelně celou řadu závažných právních i jiných nedostatků. Skutečně neexistuje mezinárodní ani jiný právní rámec pro takový postup. Není známo, že by byly „mrazeny“ peníze uložené někde Spojenými státy, Velkou Británií, Francií nebo Izraelem, ačkoliv tyto státy se v době velice nedávné dopustily nevyprovokovaných agresí v rozporu s mezinárodním právem. Jugoslávie, Irák, Libye, Afghánistán, Irán, Sýrie a další. Joj, to by bylo ale zmrazených peněz a ukradených úroků!

Takže tedy pochopitelně vůbec neobstojí argument, že právní základ pro zmrazení ruských aktiv je možno vyložit jako spravedlivý trest za ruskou agresi. Nota bene dlouho, důkladně a systematicky provokovanou. Dokonce provokovanou přímo těmi, kteří pak chutě vztahují své ruce na ruské aktivy. Komické, jako v nějaké pokleslé frašce. Banky v konkrétní zemi sice mohou „zmrazit“ účet některému svému klientu, ovšem pouze za předpokladu, že tento akt je v souladu s právním systémem v dané zemi. A tato praxe se děje pouze tehdy, když je klient zlodějem, dlužníkem, neplatičem nebo o konfiskaci jeho konta rozhodl soud na základě rozsudku za nějakou soudem prokázanou trestnou činnost.

Nic z toho nemůže vláda jednoho státu nebo dokonce nikým nevolená Evropská komise uplatnit vůči jinému nezávislému státu a jeho suverénním občanům. Pokud tak učiní, dopouští se krádeže. Sáhnout na cizí majetek, ať se jedná o nemovitost, movitý majetek nebo o peníze na účtech je vždy krádež. Žádná lstivá terminologie zakrývající zde skutkovou podstatu odcizení cizího majetku neobstojí. Přitom Evropská komise už odeslala vysoce zkorumpovanému kyjevskému režimu na Ukrajině miliardové úroky ze „zmrazených“ ruských aktiv. Tento čin je už krádeží zcela nepokrytou. Hle, jak bankovní úroky mohou vydělávat i tomu, komu vklady a aktiva vůbec nepatří. Tragikomické? Jistě, asi jako úplně všechno, co se v posledních letech děje na Západě.

Jak je možné, že si vládnoucí vrstvy na Západě, především ty působící ve státech EU a v Evropské komisi, vůbec nepřipouštějí skutkovou podstatu svého protiprávního jednání? Důvodů je možná více, nicméně povšimněme si alespoň dvou, které mezi nimi zcela jistě nechybí. Tím prvním důvodem je záruka beztrestnosti. Lidé, kteří rozhodovali už o diskriminaci občanů a o obřích neprůhledných nákupech roztoků vydávaných za účinné vakcíny proti jednomu z koronavirů, si ověřili na vlastní kůži, že pokud jednají v souladu s nejmocnějšími kruhy západních oligarchů a jejich centrem v americkém hlubokém státu, pak mají zaručenu beztrestnost. Demokracie a demokratické principy na ně nedosáhnou. Dokonce ani justice se v jejich případě neopováží jednat podle práva. Oligarchie tyto lidi prostě umístila příliš vysoko. Na Mount Everest, úplně z dosahu občanů i justice.

Druhý důvod, pro který tito lidé neváhají sáhnout na cizí majetek a ještě se přitom tvářit jako obhájci práva a vykonavatelé vyšší spravedlnosti, vězí mnohem hlouběji v historii. Arogance „elit“ Spojených států, bývalých evropských koloniálních mocností nebo Německa se rodila a upevňovala celá staletí, v nichž předkové těchto „elit“ dobývali jiné země a zmocňovali se jejich zdrojů a bohatství. Díky tomu se zrodila iluze vlastní síly a nadřazenosti, s níž se okamžitě pojí jiná iluze, a sice přesvědčení o slabosti, podřízenosti a nedostatečnosti obyvatel ovládaných zemí. Nejčastěji zemí dobytých nebo kolonizovaných. Arogance nadřazenosti vede nakonec k tomu, že tyto „elity“ nepovažují vůbec za nemorální podle potřeby odebírat jiným národům a státům jejich politická práva, dokonce i právo na nezávislost. Jestliže „elity“ zemí, které se považují za nadřazené jiným, se spojí a takto rozhodnou o tom, že například Rusko je státem, který nemá plná politická práva, jaká náleží jen jim, potom tyto „elity“ necítí žádnou vinu, když se zmocní jeho majetku. Je to z jejich pohledu majetek nesvéprávného národa, jenž není přece národům vysoce civilizovaným (jak sami soudí o sobě) roven. Toto je ale docela obyčejná zvrácená koloniální mentalita, jaká, jak se zdá, je u (neo)koloniálních „elit“ nevyléčitelná. Mají malé národy Střední Evropy tuto západní (neo)koloniální mentalitu vůči Rusku sdílet? Pročpak by to měly dělat???

Bílí kolonisté, kteří později založili Spojené státy, si „vzali“ (bez ptaní) úplně celé území pozdější konfederace. Britové, Francouzi, Španělé, Portugalci, Belgičané, Nizozemci i Italové si celá staletí brali ze svých kolonií (také bez ptaní) vše, co potřebovali. Španělé se dokonce stříbrem a zlatem z jihoamerických kolonií de facto sami udusili. No a Němci si na podzim 1938, s laskavým souhlasem Velké Británie, Francie a Itálie, vzali (též bez ptaní) celé české a moravské pohraničí a po půl roce si vzali (už se ani neptali) i ten zbytek českých zemí. Zvyk je prostě železná košile, že? Tak pravila stará lidová moudrost. Zvyk by se rozhodně neměl podceňovat. Proč by současné západní oligarchie měnily něco na svých starých zvycích. Postupují docela jednoduchým způsobem. Nelíbilo se jim Srbsko? A tak se rozhodly, že Srbsko nemá právo na kus svého historického území, na Kosovo. I bylo Kosovo Srbsku odňato. Nelíbí se jim Irán, a tak může Izrael se souhlasem Washingtonu kdykoliv kohokoliv v Iránu zabít. Může Irán též i bombardovat. No a Washington může kdykoliv, beztrestně, neboť přece představuje „vyšší západní civilizaci“, jaká je vždycky v právu, i když v právu není, cokoliv v Iránu bombardovat a kohokoliv v Iránu i zabít. Generál nebo atomový vědec. Úplně v pořádku. Přesně podle mentality, jakou zrodil kolonialismus a jaká se uplatnila v průběhu dobývání cizích zemí. Vzor: Pán a rab! Pán může vše, rab nemůže nic. Proč máme tohle podporovat?

A jelikož se velice, nesmírně, ohromně, washingtonským plutokratům a oligarchům a jejich metastázím v Evropě nelíbí Rusko, pak není nic snazšího, než Rusku a Rusům z moci vyšší (asi od Jupitera) prostě odebrat jejich práva. Nejprve právo na bezpečnost a červené čáry, potom právo na nezávislost a nakonec – kdyby se podařilo – tak i právo na vlastní suroviny, zemi, stát. Prozatím se jim odebralo alespoň právo na vlastní peníze uložené v cizích bankách, tedy právo na nedotknutelnost vkladů, aktiv, rezerv. A tyto „se zmrazily“. Ale fuj, proč používat lstivě pokryteckou rádoby neprůhledně mazanou terminologii, když čin můžeme pojmenovat věcně správně? Prostě se ty peníze ukradly! Kdo byl zbaven práv, ten může být přece okraden. Tak tomu bylo v dějinách vždycky a všude. Silný okrádal slabé. Řídí se tím i současné korporace. Zloděj se za takovou krádež ani nemusí stydět. Dokonce se jí může i pochlubit. Kradlo se ve válkách, kradlo se na dobytých územích, kradlo se, mohutně se kradlo, v koloniích. Tak proč by se nemělo krást v Rusku, když vysoce civilizovaný Západ Rusko považuje za barbarskou kolonii, která se jenom nechce ke svému koloniálnímu předurčení přiznat? A to kvůli Putinovi!

V Rusku se přece kradlo se spoluúčastí místních oligarchů a tamní páté kolony za Jelcina a Čubajse. Jo, to byly tehdy lukulské hody! To měli západní oligarchové mastná ústa, až tuk stříkal ze rtů na všechny strany. A ten démon, Putin, tohle hodování zatrhl. A pak ještě v jednom televizním interview v roce 2024 cynicky poznamenal, že „ples upírů skončil“. Především proto patří na současném Západě k dobrému společenskému tónu Putina nenávidět.

Naštěstí, na každý jed existuje také protijed. V tomto případě bude oním účinným protijedem mohutně zvýšená ostražitost většiny zemí světa vůči dolaru jako rezervní světové měně. Také směrem k euru. Brettonwoodský systém založený v roce 1944 sice skončil svoji platnost už v roce 1971, když americký prezident Nixon zrušil zlaté krytí dolaru. Od té doby je americký dolar kryt nejspíš jen osmi stovkami vojenských základen po celém světě. Nicméně i po tomto Nixonově rozhodnutí zůstala dolaru jeho vysoce exkluzívní pozice světové rezervní měny. Americké sankce, zneužívání dolaru jako „zbraně hromadného ničení“ ve světové ekonomice, a takto i možnost kdykoliv libovolně sahat na cizí peníze varují svět a měly by postupně (ale raději rychle) vést ke snížení amerického vlivu ve světovém finančnictví, a tím k podstatnému oslabení role USA ve světě. Takže americké sankce a krádeže cizích peněz označované jako „pouhé“ zmrazování aktiv, by měly jednou, snad brzy, skončit.

Ivo Šebestík

(Nové slovo)