Štrougal by byl lepším premiérem než Topolánek a Fiala…

Troufám si tvrdit, že téměř tříhodinový rozhovor, který jsem s ním měl, byl jeden z nejzajímavějších v mém politickém životě. Nikdy nesoudím lidi černobíle. A tak jsem dovedl oceňovat Klausovy realistické názory na zahraniční politiku ve vztahu k Srbsku, válce v Iráku či velmi pozitivní k Rusku a nesouhlasit s jeho názory na ekonomiku. To se ovšem netýká jeho nástupců Topolánka, Nečase a už vůbec Fialy. Ti byli a ten poslední z nich vůbec strašní. A kdyby to bylo reálné, s radostí bych je vyměnil právě se zmíněným Lubomírem Šrougalem.

Ten chlap byl velmi sebekritický, okamžitě se odstřihl po roce 1989 od toho myšlenkového póvlu Jakeše a spol., nikdy se nezúčastnil komunistických 1. májů, kde je oslavován Gottwald a spol.

Líčil mi své krize, kdy v roce 1968 nastupoval jako místopředseda vlády jako stoupenec ekonomické reformy a poté viděl, jak se vše boří. A i když několikrát byl s Husákem domluven, že se začne uvolňovat, Husák se vrátil z Krymu a opět vše bylo odpískáno, a on se šel ze vzteku ožrat, jak říkal.

Poslední představy o masivním politickém i ekonomickém uvolnění se rodily v roce 1977, ale přišla Charta 77 a byl už všemu konec.

Velice zajímavé byly jeho názory na kombinaci ekonomiky a politiky. Už v té době v Číně zářila hvězda Theng Siao- Phinga a on jeho přizpůsobení kapitalistických metod a jejich spoluurčování v jednotném centru moci ve spojením se sociálnem, jednoznačně preferoval. A vidíme–li jakého gigantického nárustu bohatství Čína dosáhla za 30 let a západní svět jí zčásti nadbíhá a z části se jí hrozí, je zjevné, že tento ekonomicko-politický model ukazuje historickou úspěšnost. Podobnou cestou dnes jde například Vietnam, který se stává nejrychleji se rozvíjející ekonomikou.

Klidně si nechám nadávat, že pohrdám liberální demokracií. Ovšem patří- li k liberální demokracii volání po válce, výroky, nadávek a zášti, jakou jsme včetně zapojení médií zažili právě v proběhlých prezidentských volbách, a nyní zavádění cenzury, a Fialova udávání, kterým i já jsem vystavován, které zde nebyly ještě před 10-15 lety, tak já o takovou liberální demokracii rozhodně nestojím.

Lubomír Štrougal zemřel a rozhodně byl chytřejší a mnohem schopnější než liberální demokraté v této vládě. Při komparativním srovnání v rámci obrovským omezením byl neskonale lepší než současná ukrajinsko-banderovská elita…

Čest jeho památce.

Foto: L. Štrougal a W. Brandt