Trump se postavil na stranu míru a rozumu

V české politické krajině jsou věci jasné: Opozice včetně Petra Pavla chce za každou cenu vést válku proti Rusku, protože „je přece jasné“ že nakonec Rusko bude na hlavu  poraženo. Vládním stranám zejména ANO a SPD a byť trochu nejasně i Motoristům jde zásadně o to ten válečný konflikt ukončit, i s vědomím toho, že Ukrajina bude muset zřejmě učinit nějaké ústupky.

Poctivě a hrdě prohlašuji, že to je jeden z důvodů, proč Babišovu koalici podporuji.

Jestřábí snaha za každou cenu donutit Trumpa, aby ztrestal Rusko, které vzdor mohutnému tlaku, tisícům sankcí a nekonečné podpoře Ukrajiny ze strany  NATO i EU nejeví snahu zkolabovat a vytrvale usiluje o dosažení svých cílů tzv. speciální operace, zejména přičlenění ruskojazyčného Donbasu k Rusku.

A tak rozhodnutí Trumpa neuvalit na Rusko – a správněji řečeno na země, které odebírají plyn či ropu pekelné sankce  se setkalo s ostrou kritikou členů Kongresu z obou stran. 

Návrh zákona měl vstoupit v platnost dnes tj.18. října, ale v pátek 16. večer americký prezident podepsal nový dekret.

„Tímto se vzdávám sankcí, omezení a povinností stanovených v zákoně (bývalého senátora Lindseyho – pozn. red. ) Grahama,“ uvádí se v dokumentu.

Přišla samozřejmě hysterická až chorobná reakce některých kongresmanů :„Donald Trump znovu potvrzuje, že stojí na straně krvežíznivého násilníka a kolaborantů s ruskou válečnou mašinérií a je proti většině Američanů, jejich zástupcům v obou komorách Kongresu a našim evropským spojencům,“ řekl demokratický senátor Richard Blumenthal, jeden ze spoluautorů návrhu zákona.  „Trumpova nejnovější kapitulace vůči Putinovi opět zrazuje naše ukrajinské partnery a je v rozporu s jasným záměrem Kongresu schválit zákon, který by potrestal Rusko za jeho nezákonnou agresivní válku,“ řekl demokratický kongresman Don Beyer. „Toto je naprosté selhání amerického vedení. Zrušením těchto sankcí Trump ignoruje směrnice Kongresu o zvýšení tlaku na Kreml a umožňuje Vladimiru Putinovi pokračovat ve své útočné válce,“ uvedla demokratická senátorka Elizabeth Warrenová. „Tímto rozhodnutím prezident válku prodlužuje, nikoli ji ukončuje,“ řekl republikánský zástupce Don Bacon. 

Donald Trump si to sám zavařil. Nikdy neměl na ten nesmyslný nápad přistoupit. I kdyby jen proto, že by to znamenalo  postavit si proti sobě Čínu, na které jsou USA už dnes velmi závislé a která například prostřednictvím páky dodávek vzácných zemin má v jistém smyslu Ameriku v hrsti.

Téměř s jistotou tento krok Trumpa před hlasováním v tzv. midtermu oslabí.

Američtí váleční štváči mezi politiky jsou silní a militaristické nálady jsou mohutné. Amerika ovšem zapomněla, jak tragicky dopadla po 10 ti letech ve Vietnamu či dvaceti letech v Afghanistánu.

Je to samozřejmě velmoc, ale také velmoc, která žalostně umí pohrávat.

Celý problém u Donalda Trumpa je, že jeho politika jde od jednoho extrému k druhému.

Učinil fatální chybu s válkou proti Iránu, kde podlehl našeptávači izraelskému premiérovi Netanjahuovi, který jej  přesvědčil, že se Iránci vzbouří a nastolí proamerický režim, pokud se na ně dosti tvrdě zaútočí.

No nestalo  se.

A vedlejší  předtím neexistující výsledek v uzavření Hormuzského průlivu vyhnal ceny ropy do závratných výšin a navíc rozpoutal po celém Blízkém východě válečný požár.

Odmítnutí podepsat zákon o pekelných sankcích, které měly dotlačit Rusko k jednání se Zelenským ohledně příměří je nejrozumnější krok, Donald učinil. Tím spíše, že i evropští jestřábi a jestřábky zuří.

Trump ničím nebyl povinován Zelenskému a jeho nadutá arogance asi splnila svůj účel.

Bohudík i v Evropě rostou racionální a protiválečné síly, zejména u těch stran, které doposud byly vůči bruselskému mocenskému molochu v opozici.

Posilování jednoznačně AFD v Německu se strhujícím nárůstem preferencí, která již připravila mírový program a spolupráci s Ruskem ohledně obnovy dodávek levných surovin, stejně jako růst podpory pro Národní sdružení Marine le Pen, která mimochodem chválí spolupráci s Andrejem Babišem a jednoznačně prohlásila, že Francie, pokud bude zvolena francouzskou prezidentkou nebude dále přispívat na válečné i ostatní potřeby Ukrajiny jsou tím správným základem proto, aby Ukrajina pochopila, že se stala od euromajdanu pouhým nástrojem militaristických sil Západu a přistoupila na nezbytný kompromis.

V Evropě se už musíme zbavit bruselského mocenského molochu.

Síly, které v Česku už jsou u moci, možná zanedlouho se dostanou k moci i ve Španělsku, částečně už zvítězily v Bulharsku a mají devadesátiprocentní pravděpodobnost, že zvítězí v Německu a ve Francii Evropu musí změnit.

A Donaldovi sice nemůžeme všechno odpustit.

Ale dohodou o dodávkách nafty s Putinem i odstoupením od idiotských pekelných cel na země, které odebírají suroviny z Ruska se postavil na stranu míru a rozumu.

Dobré to je.