Trumpova priorita není obrana, ale dolar

Válka na Ukrajině bere za své, nejen kvůli hrozící porážce Kyjeva, ale také díky ochabnutí zájmu Washingtonu o pokračování v nákladné hře s Ruskem. Ta Rusko posílila, místo aby ho položila na lopatky. Americký prezident Donald Trump si proto položil jednoduchou otázku: Není lepší peníze raději vydělávat? Jiná otázka je však ještě naléhavější: Jak zabránit ztrátě postavení dolaru, když je toho stále méně, co za něj Amerika může nabídnout?

Zbytečná ukrajinská válka je tak vytlačována z centra pozornosti „celní válkou“, ve které Trump střílí z opravdu hrubých kusů. Ve sporu s odbojnými Kanaďany jednu chvíli vyskočila cifra na 200 procent, což měla být sazba za mléčné produkty. Je to prý odplata za ještě vyšší sazby na americké mléčné pochoutky – jenže ty se vztahovaly jen na zboží nad dohodnuté bezcelní limity.

https://www.newsnationnow.com/business/canada-200-percent-dairy-tariff-fact-check/

Ale do toho se nezaplétejme, EU už je v hledáčku taky a první výměna cel a proticel ukazuje, že evropský return je o poznání slabší než Trumpovo podání.

V každém případě si Trump nehodlá v tak dramatickou chvíli ucpávat hlavu Ukrajinou. Proto přijal celkem vstřícně Putinovo „bezpodmínečné přijetí“ návrhu na 30 denní příměří, byť je ruský prezident doprovodil podmínkami, které byly západním i naším tiskem interpretovány jako odmítnutí.

Vzdušné útoky na Rusko i Ukrajinu se sice mezitím vystupňovaly, ale agenturami v neděli probleskly zprávy, že americký ministr zahraničních věcí Marco Rubio v sobotu jednal telefonicky s ruským protějškem Sergejem Lavrovem.  Zároveň bylo ohlášeno, že  generál Keith Kellogg byl stažen z funkce amerického vyjednavače s Ruskem. Stalo se tak po ruských výtkách, že je příliš proukrajinský. Bude proto sloužit jen na ukrajinské straně.

O zmíněných jednáních ministrů zahraničí zatím víme jen to, že byla věnována „diskusi o dalších krocích“. Diskuse je výměna názorů, kterou si nelze vykládat tak, že já si vyměním své názory za vaše, a je vymalováno. Připomeňme si, že prvotním výsledkem americko-ruských jednání v Rijádu byl start normalizace diplomatických vztahů. Dohodlo se, že ta musí předcházet jednání o trvalém míru. Jenže čas tlačí, už nejen Trump, ale i Putin se zmínili o potřebě dalšího přímého telefonického rozhovoru, který by nejspíš otevřel cestu i k přímému setkání. Padla slova jako „rychle“ nebo „do konce týdne“. Podle některých agentur, na ministerské úrovni už tedy probíhá jednání o technikáliích zastavení palby.

Skutečnost, že nevíme nic, je vhodnou příležitostí věnovat se „velkému obrazu“ obratu v americké politice. Mění se priority, přátelé a nepřátelé, cíle. Trump si především uvědomil strategickou hrozbu v podobě obrovského zadlužení, které je zvládatelné jen do doby, kdy je dolar mezinárodní rezervní měnou. Tedy do doby, kdy se rostoucí dluh dá řešit tiskem nových stohů zelených papírků. Nebo ťuknutím prstem do klávesnice měnového serveru, který pak ty peníze vytvoří „z horkého vzduchu“, jak s oblibou říkají Američané. Nezapomínejme, že Trump chce taky snižovat daně, o to to bude těžší.

Formálně se vydávají nové peníze tím, že se tisknou americké dluhopisy, které však mají jen takovou cenu, za jakou se dají prodat. Riziko není zažehnáno ani když se prodají, protože jsou závislé i na sekundárním trhu. Podstatná část amerického dluhu totiž slouží čiré spekulaci – snažím se prodat dráž, než jsem koupil. Velká část obchodů se odehrává mimo území USA, což mimo jiné znamená, že americká měna je z velké části mimo kontrolu amerických autorit.

Nikdo neví, kam se trh vrtne. Ceny se mění a reálný výnos dluhopisu putuje opačným směrem. Ty nové už musí tržní úrokový výnos akceptovat také, jinak je nikdo nekoupí. Takže nikdo neví ani to, kam se posunou úroky generované tímto trhem, a ten je tak velký, že úroková míra může vyskočit, i kdyby ji šéf Fedu bránil vlastním tělem. Vyšší úrok, drahé splátky. Máme na ně? Už teď spolknou částku srovnatelnou s třetinou nemandatorních výdajů rozpočtu USA.

A teď si představte ten nejhorší scénář: Důvěra v dolar je otřesena a cena dluhopisů letí dolů, protože každý se snaží prodat, než to bude horší. V určitém momentě může přijít moment zlomu, prodávají všichni. Kdo uteče, vyhraje. Jenže všichni vyhrát nemohou. Je to jako s tím pochodem kolem zmenšujícího se počtu židlí: hudba přestane hrát a některé zadky končí na zemi. Moment zlomu proto může přijít nečekaně, jakmile se v předstihu začne šířit úvaha, že je lepší jít od toho už teď, než se splaší všichni.

Úkoly jsou tedy dva. Nejprve zvýšit příjmy Spojených států, aby se snížila závislost na náladách trhu. Druhým úkolem je návrat reálné výroby na území Spojewných států, alespoň tam, kde si ještě pamatují, že tam kdysi mívali průmysl.

Tomu mají pomoci ta tlustá cla. Svět kolem křičí, ale volební základna Republikánů to podporuje.

Pokud jde o cla na čínské zboží, má to podle průzkumu CBS News/YouGov podporu 56 procent veškerého obyvatelstva (vzorek byl 2175 osob). U cel pro Evropu, Kanadu a Mexiko je to opačně, ale jiný výsledek dostaneme, když se na to díváme podle stranického klíče. V průzkumu se mluví obecně o „konzervativcích“, vedle „umírněných“ a „liberálů“. Mezi „konzervativci“ mají cla podporu bohatýrských 80 procent, a to se 7 procentům zdají příliš malá…

https://d3nkl3psvxxpe9.cloudfront.net/documents/cbsnews_20250209_1.pdf

Spustí tato nová vysoká cla v Americe inflaci? Odpověď hledejme v minulosti, kdy Trump v prvním období napařil Evropě 25 procentní cla na ocel a hliník. V Americe to cenou těchto kovů pohlo jen nepatrně, o malá jednotlivá procenta. Zajímavější je změna pohledu na to, co vlastně cla jsou. Podle některých ekonomů se jedná o zdanění přílivu kapitálu.

Zkusme si to vysvětlit. Když koupím něco, na co nemám, vzniká dluh. Dluh znamená splatit jistinu plus úrok v dohodnutém čase. Jinými slovy, když koupím něco, na co nemám, měním to za právo druhé strany vyžadovat ode mne kapitálový výnos. Prodal jsem kousek sebe, nebo méně drasticky, své produktivní kapacity. Je to výnos? Je. Tak to zdaňme u zdroje, clem, když to vstupuje do země.

Nejedná se o pouhé účetnictví, jedná se o strategii přežití, o bitvu gigantů, o existenční střet s globálním finančním kapitálem, strašidlem živeným válkami.  Takhle to vidí Dr. John‘s Blog na Substacku:

Neuvěřitelné,

Znovu se vnucuje otázka, co se děje ve světovém dění, které se zdá být chaotické a nesmyslné. Zdá se, že neexistuje žádný narativ, který by adekvátně sloužil zájmům „vlastníků“ a jejich politických a obchodních „elit“, a že existují dva odlišné tábory s odlišnými zájmy a řídícími narativy: globalisté a nacionalisté.

Globalisté jsou spojeni s nadnárodními půjčkami na úrok národním vládám, aby mohli financovat války. Půjčování na úrok vede k hospodářským krizím, protože dluhy přerůstají produktivní ekonomiky ve všech měřítcích. Hospodářské krize vedou k válkám, které je třeba financovat...

Populističtí nacionalisté usilují o zvýšení reálné ekonomiky ve prospěch svých národů, pracovníků, rodin, komunit a dlouhodobé životaschopnosti infrastruktury.

Globalisté usilují o vytěžení abstraktního „kapitálu“ z národů v podobě peněz, což je konceptuální dohoda, nikoliv něco reálného jako farma, továrna nebo ropný vrt. Peníze jsou vysoce zaměnitelné a mohou během okamžiku putovat z New Yorku do Bangladéše.

To je výhodné pro ty, kdo mají dohodnutá vlastnická práva k výrobním statkům a k platbám dluhů jednotlivců, firem a národů. Mohou půjčovat za nízké úroky, vyvolávat krize, pak požadovat vyšší úroky nebo plné splacení a dosáhnout buď vyšších výnosů, nebo likvidace majetku, jako tomu bylo v případě asijské finanční krize, kdy továrny a podniky byly velmi levně odkoupeny globálními finančníky.

Populističtí nacionalisté mohou své země chránit před takovými extrakčními cykly volně proudícího „finančního kapitálu“ zavedením „kontroly kapitálu“, jakou má například Čína, která váže peníze na místo, na národ.

Nacionalisté mohou své národy financovat také prostřednictvím cel, která zlevňují jejich národní výrobky doma a zvyšují náklady na zahraniční výrobky. Obvykle dochází k odvetným opatřením, takže dovoz je dražší ve všech zemích. Země, které jsou na dovozu silně závislé, mohou být zasaženy více, zejména pokud je nemohou nahradit, což může být případ, kdy nemají dostatek zemědělské půdy, která by dovoz potravin nahradila. Lépe na tom budou státy, které jsou soběstačnější, zejména pokud jsou ostatní závislí na jejich vývozu, například ropy a obilí.

Autarkie je stav soběstačnosti. Žádný moderní národ není skutečně autarkní, ale Rusko je k tomu od roku 2014 silně tlačeno sankcemi, a má nejvíce přírodních zdrojů na obyvatele ze všech zemí. Systém cel, který zdražuje dovoz, postrkuje zemi směrem k autarkii, odebírá peníze obchodu a přesouvá je na provoz vlády.

To je špatné pro globalisty, kteří upřednostňují systém volného obchodu, v němž vydělávají na obchodu mezi zeměmi. Čím více obchodu, tím lépe. Čím více je přežití národa závislé na obchodu, tím více mohou globalisté, kteří ovládají obchodní kanály a finance, vytěžit z daného národa bohatství prostřednictvím manipulace s cenami a dostupností.

(…)

Pokud je můj odhad správný, dluhy na úrok, které jsou základem našich současných peněz, jsou většinou špatné dluhy. Ve sklenici se sušenkami jsou převážně dluhy, nikoliv sušenky. Kdo dostane zbývající sušenky? Jak to bude spravováno? To jsou politické otázky, na kterých se společnosti musí dohodnout, jinak se rozpadnou a nebudou produkovat životní potřeby pro své členy.

První otázkou je, jak spravovat nesplacené závazky. Globální vlastnické elity dávají přednost tomu, aby nároky na zbývající bohatství byly anulovány. Pokud nějaký žadatel zemře, je o jeden nárok na skutečné bohatství, který by mu konkuroval, méně. Zničení konkurenčních nároků prostřednictvím války se často používá ve službách starého bohatství.

Někdy se po několik let vedou rozsáhlá společenská jednání s cílem uzavřít novou společenskou smlouvu a společnost je schopna se funkčně reorganizovat a postupovat vpřed v lépe uzpůsobeném uspořádání k zajištění svých lidských potřeb ve velkém měřítku.

Domnívám se, že se nyní blížíme k takovému okamžiku společenské realizace.

 Tolik Dr. John. Nechci to protahovat, reagovat budu později.